Detail hesla - Arytmie

Arytmie



Slovníková definice
Souhrnný název pro poruchy srdečního rytmu různých forem, hemodynamické a prognostické závažnosti.

Příbuzná hesla: , Syndrom pacemakerový,

Plná definice

Dle srdeční frekvence se rozdělují na bradyarytmie s frekvencí pod 60 za minutu a tachy­arytmie s frekvencí nad 100 za minutu. Tachy­arytmie vznikající v oblasti síní a síňokomorového spojení nebo tachyarytmie, u kterých jsou uvedené srdeční struktury nezbytné pro udržení rychlé srdeční akce, označujeme jako supraven­trikulární. Tachyarytmie vznikající pod větvením Hisova svazku jsou označovány jako ventrikulární (komorové). Tachyarytmie trvající déle než 30 s nebo vedoucí k oběhovému kolapsu v kratším intervalu jsou označovány jako udržující se (sustained).

Etiologie a patogeneze

Patofyziologickým podkladem bradyarytmií je porucha tvorby srdečních vzruchů v centrech primární automacie v pravé síni nebo porucha vedení vzruchu, která se může objevit na úrovni sinoatriální, intraatriální, atrioventrikulární či intraventrikulární. Arytmogenním mechanismem tachyarytmií je zvýšená nebo abnormální automacie určitého okrsku srdeční tkáně nebo tzv. spouštěná aktivita na podkladě následné depolarizace při abnormálním průběhu repolarizační fáze srdečního cyklu, popř mechanismus návratného vzruchu (reentry). Reentry me­chanismus je zatím u velké části tachyarytmií nejlépe diagnostikovatelný a je možno jej v řadě případů úspěšně terapeuticky ovlivnit. Vznik a udržení tachyarytmie je podmíněno interakcí 3 hlavních složek: arytmogenního substrátu (např. okrajová zóna jizvy po infarktu myokardu, změněná svalovina při kardiomyopatii, vrozená přídatná vodivá spojka aj.), modulujícího faktoru ovlivňujícího funkci srdečních tkání (ischémie myokardu, vliv katecholaminů, hypokalémie aj.) a spouštěcího faktoru (extrasystola, náhlá změna srdeční frekvence). Arytmie mohou vznikat na podkladě organického srdečního postižení, ale mohou se manifestovat i bez prokazatelného srdečního onemocnění. Někdy mohou být podmíněny reverzibilními změnami, jako jsou akutní ischémie myokardu, hypoxémie, elektrolytová dysbalance, acidóza, intoxikace ap.

Klin. obraz a dg.

Arytmie se mohou projevovat různými symptomy, které jsou podmíněny hemodynamickou závažností poruchy srdečního rytmu, základním kardiálním postižením a celkovým stavem organismu. Bradyarytmie se obvykle projevují zvýšenou únavností, menší výkonností, závratěmi a při výskytu pauz v trvání několika sekund i krátkodobou poruchou vědomí (synkopou). Tachy­arytmie jsou provázeny pocitem bušení srdce (palpitace) či nepravidelného rychlého pulsu a komplexem příznaků ze sníženého minutového výdeje. Má-li pacient koronární postižení či srdeční nedostatečnost, mohou dominovat symptomy typu stenokardií či manifestní srdeční insuficience. Závažné tachy­arytmie mohou být provázeny též poruchou vědomí a nejzávažnější formy mohou vést až k náhlé arytmické smrti. Dg. arytmií má být komplexní, tj. kromě rozpoznání typu arytmie musí posoudit i kardiální nález a celkový stav pacienta, aby bylo možno zvážit prognostickou závažnost dané poruchy srdečního rytmu. Záchyt arytmie je doménou EKG diagnostiky, která využívá i různé formy dlouhodobé monitorace a provokační neinvazivní i invazivní testy. Velký význam má v diferenciální diagnostice tachyarytmií invazivní elektrofyziologické vyšetření. Cílem tzv. rizikové stratifikace je vytipovat pacienty s vysokým rizikem výskytu klinicky závažných komorových tachyarytmií Důležitým ukazatelem prognózy je funkce levé srdeční komory. Neurovegetativní složka, uplatňující se jako modulující faktor, je hodnocena některými novějšími neinvazivními, testy, jako jsou variabilita srdeční frekvence, senzitivita baroreflexu, hodnocení změn vlny T na EKG. Problémem je, že pozitivní předpovědní hodnota jednotlivých uvedených testů je obvykle nižší než 20 až 30 %. Kombinací více pozitivních testů je možno docílit vyšší pozitivní předpovědní hodnoty pro rozpoznání pacientů ohrožených výskytem závažných komorových tachyarytmií. Pro širší screening však zatím tento postup není reálný.

Terapie

Je indikována pro významné symptomy nebo hemodynamickou nebo prognostickou závažnost arytmie. V léčbě chronických či recidivujících bradyarytmií je suverénní metodou trvalá elektrická kardiostimulace. V léčbě řady tachykardií lze již v současné době docílit úspěšného výsledku též nefarmakologickými postupy – katetrizační či chirurgickou ablací nebo implantabilními kardiovertery-defibrilátory. Jen u části tachyarytmických poruch je dominantním léčebným přístupem medikamentózní léčba. V řadě případů lze farmakologickou a nefarmakologickou léčbu kombinovat jako tzv. hybridní terapii.

J. Bytešník

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 58–59.

www.galen.cz


Autor: Kryspin

Design and code by webmaster