Detail hesla - Fibrilace síní

Fibrilace síní



Slovníková definice
Elektrokardiograficky definována nepřítomností síňových vln P, fibrilačními vlnkami s frekvencí 400–600/min a zcela nepravidelnou komorovou akcí.

Plná definice

Etiologie a patogeneze

Elektrofyziologickým mechanismem FS je mnohočetné reentry v obou srdečních síních. Spouštěcím faktorem je většinou fokální automacie z oblasti vstupu plicních žil do levé síně. Mezi přímé reverzibilní příčiny FS patří thyreotoxikóza a akutní perikarditida. Klinicky se FS nejčastěji vyskytuje u valvulárních srdečních vad, hypertenze, levostranné srdeční slabosti a ischemické choroby srdeční.

Klin. obraz a dg.

Nejčastější symptomy provázející FS jsou palpitace, dušnost, presynkopy nebo synkopy a stenokardie při současné koronární stenóze. Ztrátou síňového příspěvku klesá dočasně minutový srdeční výdej, funkce levé komory se zhoršuje při delším trvání fibrilace s rychlou odpovědí komor

Dif. dg.

Elektrokardiograficky jsou FS nejpodobnější flutteru síní II. typu a rychlé síňové tachykardii. Při určitých zkušenostech však nečiní diferenciální diagnóza těchto síňových tachykardií větší potíže. Nejzávažnější komplikace FS jsou tromboembolické příhody (v 85 % jde o embolizaci do CNS, klinicky se manifestující jako ischemická příhoda mozková). Vzácnější, ale též závažnou komplikací je tachykardická kardiomyopatie, vznikající po delším (měsíce, roky) trvání paroxysmální nebo chronické fibrilace síní s rychlou odpovědí komor. Tachykardická kardiomyopatie je reverzibilní po normalizaci srdeční frekvence.

Terapie

Paroxysmální formu FS léčíme u nemocných bez výraznější poruchy funkce levé komory antiarytmiky třídy Ic, například propafenonem. U nemocných s organickým postižením levé komory bez výrazného zhoršení její funkce používáme beta‑blokátory sympatiku v kombinaci s redukovanými dávkami propafenonu. U nemocných s klinicky manifestovanou srdeční slabostí představuje nejvhodnější léčbu amiodaron nitrožilně. V prevenci paroxysmů FS většinou užíváme léky, se kterými jsme uspěli při farmakologické verzi. Elektrická kardioverze může být použita při hemodynamické alteraci do 48 hodin od vzniku arytmie bez předchozí antikoagulační přípravy, trvá-li déle, doporučuje se 3týdenní antikoagulace nebo vyloučení trombu transezofageální echokardiografií. Po kardioverzi je vhodná následná antikoagulace po dobu 3 týdnů. U chronické fibrilace síní trvající déle než rok je šance na úspěšnou farmakologickou nebo elektrickou verzi minimální. Tyto nemocné léčíme podáváním antiarytmik upravujících srdeční frekvenci negativně dromotropním účinkem na AV uzel (digoxin, blokátory kalciových kanálů a beta‑blokátory). U nemocných s paroxysmální nebo trvalou FS refrakterní na antiarytmickou léčbu a s přetrvávající rychlou komorovou frekvencí je používána ablace AV uzlu s následnou implantací kardiostimulátoru.

Prevence trombembolických komplikací trvalou antikoagulací se doporučuje u všech nemocných s FS s výjimkou idio­patické fibrilace síní u nemocných pod 65 let a kontraindikací antikoagulační terapie. U nemocných nad 80 let se podle přítomnosti rizikových faktorů trombembolie (anamnéza prodělané ischemické příhody mozkové, ženské pohlaví, diabetes, hypertenze a srdeční slabost) rozhodujeme pro antikoagulační terapii s cílovým INR l,5–2 nebo pro anti­agregační léčbu kyselinou acetylsalicylovou.

J. Lukl

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 152.

www.galen.cz



Autor: Kryspin

Design and code by webmaster