Detail hesla - Vyšetřovací metody

Vyšetřovací metody



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Hematologie je oborem, který se zabývá chorobami postihujícími buněčné složky krve i koagulační a hemostatický systém. V dospělosti cirkuluje v těle zhruba 60 ml krve na kg hmotnosti, což představuje 4–6 litrů krve. Krev je složena zhruba ze 45 % z buněčných elementů. Krvetvorba je v dospělosti lokalizována do plochých kostí a podle současných znalostí se předpokládá existence pluripotentní kmenové buňky, z níž vznikají dvě větve lymfoidní (B a T lymfocyty, NK buňky) a myeloidní (granulocyty, monocyty, erytrocyty a trombocyty). Krvetvorba je regulována jednak hematopoetickými růstovými faktory, jednak mezibuněčnými interakcemi v hematopoetické tkáni.

V hematologii využíváme řadu vyšetřovacích metod, zde můžeme zmínit jen základní.

Vyšetření krevního obrazu se provádí na analyzátorech, ke zjištění diferenciálního rozpočtu lze využít rovněž nové generace automatizovaných analyzátorů, ale základní metodou zůstává mikroskopické vyšetření. To popíše i kvalitativní odchylky v morfologii krevních elementů. Normální hodnoty krevního obrazu jsou uvedeny v Tab. 1.

Koagulační vyšetření
jsou z velké míry založena na funkčním vyšetření jednotlivých parametrů krevního srážení či fibrinolýzy. V některých případech se používá biochemického stanovení koncentrace jednotlivých parametrů koagulační kaskády. V řadě případů vyšetření jak krvácivých, tak trombofilních stavů se používají molekulárně biologické metody. Normální hodnoty základních koagulačních parametrů jsou uvedeny v Tab. 2.

Tab. 1 – Normální hodnoty základních parametrů krevního obrazu

parametr

 Muži Ženy 

Hemoglobin (Hb) g/l

  136 – 176 120 - 168

Hematokrit (HTK)

 0,38 – 0,49 0,35 – 0,46 

Počet erytrocytů (RBC) x 1012/l

 4,2 - 5,8 3,8 - 5,2

Objem erytrocytu (MCV) fl

 80 - 95

Hmotnost Hb v erytrocytu (MCH) pg

  26 - 32

Koncentrace Hb v erytrocytu (MCHC)

 0,32 - 0,37

Počet retikulocytů (RTC) (%)

 0,5 - 2,0

Počet leukocytů x 109/l

 4,1-10,7 4,0-10,2

Neutrofilní granulocyty – segmenty (%)

50,0 – 75,0

Lymfocyty (%)

25,0 – 40,0

Monocyty (%)

3,0 – 8,0

Eozinofilní granulocyty (%)

1,0 – 3,0

Bazofilní granulocyty (%)

0,0 - 1,0

Trombocyty

131-346 142-327


Tab. 2 – Normální hodnoty základních koagulačních parametrů

parametr

 Muži  Ženy 

Protrombinový čas - Quickův test- (INR)

0,8-1,25

Aktivovaný parciální tromboplastinový čas

- aPTT (s)

25,9-40

Trombinový čas – TT (s)

12-18

Fibrinogen (g/l)

2-4

D-dimery (μg/l)

< 190

Etanolový test

negativní

Antitrombin III (%)

70-140


Imunologické vyšetření (imunofenotypizace) je založeno v současnosti zejména na využití průtokové cytometrie (běžné používaná zkratka FACS – fluorescence-activated cell sorting). Principem je stanovení povrchových antigenů (CD) zejména na leukocytech, které umožní stanovení typu a vývojového stupně buněk. Využívá se i k diagnostice některých anémií (paroxysmální noční hemoglobinurie), protilátek proti trombocytům a dalším.

Aspirační vyšetření se provádí zejména při vyšetření kostní dřeně (ze sternální kosti – odtud název sternální punkce – nebo z lopaty kosti kyčelní), ale i při vyšetření mozkomíšního moku (při podezření na přítomnost patologických buněčných elementů), při vyšetření výpotků. Materiál lze zpracovat cytologicky (zejména stanovení diferenciálního rozpočtu kostní dřeně), imunofenotypizačně, cytochemicky, molekulárně biologicky, kultivačně.

Bioptické vyšetření tkáně se provádí s cílem zjistit histologickou strukturu zejména v případě podezření na nádorové onemocnění – lymfom, extramedulární postižení krevních nádorů. Pro hematologii typickým vyšetřením je trepanobioptické vyšetření kostní dřeně, které spočívá v odběru dostatečného vzorku kostní dřeně pro histologické vyšetření, které na rozdíl od vyšetření aspirátu popíše i strukturu kostní dřeně. Provádí se z lopaty kosti kyčelní nejčastěji v analgosedaci. V jejím průběhu se běžně provádí i odběr na vyšetření, která jsou zmíněna výše.

Význam cytochemických metod ustupuje v současnosti do pozadí, stále však v řadě případů představují důležitý prvek při stanovení diagnózy, zejména v rámci diferenciálně diagnostického rozvažování. V hematologii se nejčastěji využívá barvení na železo (Pearlsova reakce), stanovení alkalické fosfatázy v leukocytech, při rozlišení mezi myeloidními a lymfoidními nádory (akutní leukemie, lymfoblastový lymfom) se využívá zejména vyšetření myeloperoxidázy, sudanové černi (příslušnost k myeloidní řadě), PAS reakce, kyselá fosfatáza (lymfoidní řada).

Molekulárně biologické a cytogenetické metody
představují pro diagnózu maligních onemocnění zásadní vyšetření jak z pohledu stanovení diagnózy, tak z pohledu stanovení prognózy. Využívá se jak klasického cytogenetického vyšetření, tak i modernějších metod různého typu „pruhování“ (banding), komparativní genomové hybridizace (CGH), FISH metody (fluorescein in situ hybridization). Využití DNA a RNA při diagnostice a monitorování přítomnosti reziduální choroby umožnilo zejména využití polymerázové řetězové reakce (PCR). Nově se uplatňují metody genové exprese.

Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster