Detail hesla - Lymfomy periferní z T-buněk

Lymfomy periferní z T-buněk



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Anaplastický velkobuněčný lymfom (ALCL)

ALCL se řadí do periferních T-lymfoproliferací a je tvořen jednak kožní variantou a jednak systémovým typem ALCL postihujícím primárně mízní uzliny. Tvoří zhruba 2–8 % všech typů lymfomů. Při diagnóze kožní varianty je vždy nutné vyloučit systémové postižení, v případě, že je lymfom limitován jen na kůži, je jeho prognóza velmi dobrá.
Systémová varianta ALCL je charakterizována expresí CD30 (dříve Ki1) a obvykle nese znaky příslušnosti k T-řadě nebo je bez znaků T i B. Charakteristickou translokací, která se vyskytuje u části ALCL, je t(2;5). Ta v sobě zahrnuje ALK gen, kódující ALK protein. ALK protein lze v současné době prokázat nejsnadněji imunohistochemicky. Hovoříme pak o ALK+ ALCL na rozdíl od skupiny ALCL, která je ALK–. Tímto rozdílem jsou definovány dvě biologicky i prognosticky odlišné skupiny nemocných. Prvá skupina ALK+ je tvořena spíše mladšími pacienty do 30 let věku s dobrou prognózou, druhá skupina ALK– se vyskytuje ve starším věku a často se manifestuje extranodálním postižením, horším celkovým stavem, vyšší hladinou LDH a celkově horší prognózou. ALK+ ALCL je považován za kurabilní onemocnění s dlouhodobým přežitím kolem 75–80 %. Naproti tomu nemocní s ALK– ALCL mají horší prognózu vyžadující agresivnější léčebný přístup, pokud k tomu je nemocný únosný. Sem patří vysokodávkované terapie s ASCT a v relapsu nebo v případě nedostatečné odpovědi i aloSCT.

Periferní T-lymfomy blíže nezařaditelné (PTL NOS – not otherwise specified)

Jedná se o heterogenní skupinu lymfomů, které jsou primárně nodální, ale nelze je zatím dostupnými metodami používanými ve WHO klasifikaci zařadit do přesněji definovaných jednotek. Tvoří zhruba 5 % všech lymfomů a mají imunofenotyp typický pro zralé T-lymfocyty (CD3, CD4, CD8). Většina nemocných je diagnostikována v pokročilém klinickém stadiu s extranodálním postižením ve věkovém mediánu nemocných kolem 60 let. Prognóza těchto nemocných je nepříznivá, medián přežití v pěti letech se pohybuje kolem 30 %. Terapeuticky je na místě chemoterapie, která může vést k odpovědi, ale typickým rysem je opětovná progrese nemoci. Stejně jako u ALCL ALK neg se zkouší intenzivní terapie s vysokodávkovanou terapií s ASCT a zdá se, že u těchto lymfomů existuje poměrně dobře vyjádřený GVL efekt uplatňující se při allogenní SCT. Nově se v klinických studiích testuje použití alemtuzumabu (anti CD52 protilátky).

Méně časté periferní T-lymfomy

Mezi další méně časté T-lymfomy patří angioimunoblastický T-buněčný lymfom, který se často manifestuje celkovými příznaky, horečkami. V klinickém obraze se obvykle nalézá generalizovaná lymfadenopatie, hepatosplenomegalie, v laboratorním pak polyklonální gamapatie, někdy i chladové protilátky. Může reagovat dobře i na samotné kortikoidy, ale u řady nemocných má nepříznivý průběh. ATLL (Adult T-cell leukemia/ lymphoma) je lymfoproliferací spojenou s infekcí HTLV-1, vyskytuje se v karibské oblasti a východní Asii, je spojen s agresivním průběhem, mnohočetnými kostními ložisky, hyperkalcemií, typickou morfologií nádorových T-buněk.

Kožní T-lymfomy

Kožní T-lymfomy tvoří heterogenní skupinu onemocnění. Nejčastějším je mycosis fungoides (MF). Kožní projevy kolísají od plaků po tumorózní varianty. Většinou má indolentní průběh, obzvláště v lokalizované formě. Generalizace, tumorózní progrese a diseminace je spojena s horší prognózou. Sézaryho syndrom je vzácnější T-lymfom definovaný jako kožní postižení ve formě erytrodermie, generalizovaným uzlinovým postižením a přítomností specifických lymfomových buněk (Sézaryho buněk) v kůži, uzlinách a periferní krvi. Prognóza je nepříznivá s pravděpodobností pětiletého přežití kolem 20–30 %. Primárně kožní CD30 pozitivní kožní lymfomy jsou po MF druhou nejčastější skupinou kožních T-lymfomů. Zahrnují primárně kožní velkobuněčný lymfom CD30+ (kožní ALCL), lymfomatoidní papulózu (LP) a další překrývající se případy. Manifestace je u ALCL zejména ve formě lokalizovaných nodulů nebo tumorů, u lymfomatoidní polypózy se jedná o papulózní až nodulární výsev zejména na trupu a končetinách. Prognóza je velmi dobrá, u LP se jedná často o spontánně regredující onemocnění. V diferenciální diagnóze je nutné rozlišit zejména primárně kožní ALCL CD30+ a systémový ALCL ALK+. Primárně kožní γδ T-lymfom patří mezi vzácné jednotky, je prognóza je však špatná. Podkožní T-lymfom podobný panikulitidě je vzácným typem lymfomu manifestujícím se mnohočetnými podkožními noduly. Lymfom má poměrně dobrou prognózu, diseminace do uzlinových lokalizací je vzácná. Léčba kožních lymfomů je nejčastěji lokální, založená na použití kortikoidů, topické chemoterapie (mechloretaminu, karmustinu), retinoidů (bexaroten), fototerapie (PUVA), elektronového ozáření. Systémová terapie se pohybuje od podání kortikoidů, imunoterapie (interferon α, denileukin diftitox), extrakorporální fotoforézy až po systémovou chemoterapii většinou v kombinacích (alkylační látky, antracykliny, purinová analoga, metotrexát a další).

Extranodální T-lymfomy jiné než kožní

Jedná se o vzácnější formy lymfomů, z epidemiologického hlediska se často vyskytují více v asijské oblasti, nicméně se s nimi můžeme setkat i v naší geografické oblasti. Nejčastější z nich je extranodální NK/T-lymfom nazálního typu. Tento lymfom se vyskytuje zejména v Asii a Střední a Jižní Americe. Předpokládá se, že je etiologicky spojen s EBV infekcí. Manifestuje se zejména tumorózní infiltrací, kostní a cévní destrukcí v oblasti nazální dutiny, paranasálních sinů, nasofaryngu. Jedná se o agresivní onemocnění s omezenou odpovědí na chemoterapii, indikována je proto kombinovaná terapie, když zásadní je iniciální zahájení radioterapií. T-lymfom spojený s enteropatií není pravděpodobně homogenní jednotkou. U části nemocných bývá spojen s celiakií. Manifestuje se často bolestmi břicha, vzácností není ani perforace střeva. Prognóza není příliš příznivá, podílí se na tom i gastrointestinální komplikace, malnutrice daná malabsorpcí. Léčba spočívá často v resekci, která je často vynucená komplikacemi, a v systémové chemoterapii. Hepatosplenický T-lymfom je vzácnou jednotkou postihující játra, slezinu a většinou kostní dřeň s absencí postižení mízních uzlin. Často se manifestuje celkovými příznaky. Většina lymfomů je γδ typu, jen menší část αβ. Průběh je většinou agresivní s nutností intenzivní chemoterapie.

Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster