Detail hesla - Infekce pneumokokové

Infekce pneumokokové



Slovníková definice
Původcem onemocnění je Streptococcus pneumoniae.

Plná definice
Streptococcus pneumoniae je grampozitivní kok, u nějž se dle antigenní skladby kapsulárního polysacharidu rozlišuje více než 90 sérotypů. Pneumokok je stále nejzávažnějším patogenem dýchacích cest. Podobně jako H. influenzae je původcem zánětu středouší a zánětu dutin. Nejvyšší výskyt pneumokokových otitid je v kojeneckém a batolecím věku. Dále je původcem primární krupózní pneumonie a pochřipkové sekundární bronchopneumonie. Méně časté jsou hnisavé meningitidy, peritonitidy a endokarditidy. Pouze opouzdřené kmeny jsou patogenní pro člověka. Přenos se děje kapénkovou cestou. U nemocných s cirhózou či splenektomovaných nebo s hemoglobinpatiemi je velké riziko bakteriemie a sepse. Problémem v Evropě i zámoří je nárůst rezistentních kmenů pneumokoků.

Pneumokoková pneumonie (krupózní pneumonie) je charakterizovaná náhlým začátkem s horečkou a třesavkou, často se známkami rychle vznikající dechové tísně. Objevuje se dráždivý kašel s vykašláváním rezavého sputa. Bývá intenzivní bolest na prsou, masivní opar rtů i kvalitativní porucha vědomí. Objeví-li se dušnost (dechová frekvence přesahující 20/min u dospělého), je nutná hospitalizace. U lobární pneumonie je lékem volby penicilin, nejlépe parenterálně, nebo aminopeniciliny. Vzhledem k nárůstu výskytu kmenů intermediárně rezistentních k penicilinu je důležité dávkování amoxicilinu: 50–90 mg/kg hmotnosti u dětí, u dospělých 1–1,5 g každých 8 hodin. Pouze v regionech s vysokou rezistencí zahajujeme léčbu cefalosporiny 3. generace. Na RTG snímku je homogenní zastření segmentu až laloku, vzácně celého plicního křídla. Pochřipková pneumokoková bronchopneumonie probíhá mírněji a na RTG nebývá homogenní zastření, liší se i fyzikální nález (viz tabulka).

Tab. Klinické příznaky zánětu plic
Klinický příznak lobární pneumonie bronchopneumonie atypická pneumonie
pohyby hrudníku omezené beze změn beze změn
poklep zkrácený variabilní nález často beze změn
dýchací šelesty trubicové dýchání, jemný krepitus na začátku a konci onemocnění drsné nebo normální chrůpky a rachůtky obvykle normální ojediněle rachoty, chropy 
pleurální šelesty časté ojedinělé ojedinělé
horečka intermitentní kontinuální intermitentní či kontinuální
sputum malé, často rezavé bohaté, hnisavé obvykle malé

Pneumokoková otitida je nejčastější otitidou. Svým průběhem se však neliší od otitid jiné etiologie (Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis). Léčíme peniciliny, aminopeniciliny bez nebo s inhibitory, cefalosporiny 1. nebo 2. generace, při přecitlivělosti použijeme makrolidy.

Pneumokoková meningitida bývá sekundární meningitidou. V anamnéze je možné zjistit úraz hlavy, opakované záněty dutin a středouší. Nástup onemocnění bývá pozvolnější než u meningokokové či hemofilové meningitidy a bývá provázen mohutným výsevem oparu. Jedná se o závažné onemocnění. Pacienta je již při podezření na meningitidu nutné odeslat do nemocnice. Rekonvalescence je dlouhá a pacient je vždy dispenzarizován. Hluchota jako následný stav se může objevit již v prvních dnech onemocnění.

Primární pneumokoková peritonitida, endokarditida a artritida se objevují v současnosti vzácně. Pro etiologickou diagnózu je důležitý odběr materiálu před zahájením antibiotické léčby. Vyšetřujeme mikrobiologicky hemokulturu, sputum, peritoneální či kloubní exsudát a ihned zahajujeme léčbu.

U osob se zvýšeným rizikem onemocnění lze v prevenci nákazy použít očkování. 23valentní polysacharidová vakcína (Pneumo 23) slouží k pravidelnému očkování osob umístěných v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech pro seniory, v domovech pro osoby se zdravotním postižením a také zaměstnanců těchto zařízení. Mimo to se očkování doporučuje osobám starším 65 let a chronicky nemocným jako kardiakům, cirhotikům, nemocným s chorobami plic, ledvin, cukrovkou nebo osobám s asplenií. 7valentní konjugovaná vakcína (Prevenar) se podává dětem s defektem imunity, asplenií, likvoreou, chronickým onemocněním plic, recidivujícími mezotitidami a s kochleárním implantátem. Polysacharidovou vakcínu lze užít u dětí starších 2 let a konjugovanou vakcínou lze chránit děti již od 2. měsíce věku.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster