Detail hesla - Myokarditidy

Myokarditidy



Slovníková definice
Zánětlivá onemocnění myokardu.

Plná definice

Etiologie a patogeneze

Příčinou zánětu mohou být faktory fyzikální (ozařování), chemické (hypersenzitivita na léky) nebo imunologické, nejčastějším etiologickým agens jsou infekce. Patologický nález je odvislý od etiologie.

Výskyt

Výskyt je vyšší v dětském věku než u dospělých. Disperzní ložiska zánětu v myokardu jsou sice při infekcích relativně častá, v naprosté většině případů jsou však klinicky asymptomatická a pro prognózu nemocných bezvýznamná.

Klin. obraz a dg.

Klinický obraz závisí na závažnosti postižení myokardu. Onemocnění může probíhat asymptomaticky, může se projevovat arytmiemi (poruchy převodního systému, ale i závažné komorové tachykardie) nebo poruchami systolické funkce komor (mírné snížení ejekční frakce, ale i těžké, fulminantě probíhající srdeční selhání). U mladých dospělých jedinců je relativně častý klinický obraz akutního infarktu myokardu s pozitivním nálezem markerů poškození srdečního svalu, ale negativním koronarografickým nálezem. Diagnóza myokarditidy je spolehlivá pouze v případech, kdy se opírá o nález v bioptickém vzorku myokardu. Tzv. dallaská kritéria vyžadují nejenom průkaz zánětlivého (většinou lymfocytárního) infiltrátu, ale také průkaz nekrózy myocytů při absenci rozsáhlejších chronických tkáňových změn. Diagnóza opírající se o neinvazivní vyšetření je vždy obtížná. Při necharakteristických změnách úseku ST na EKG a předčasných síňových nebo komorových extrasystolách sice diagnózu zvažujeme, ale tyto změny samy o sobě diagnostické nejsou. Větší váhu mají tam, kde jde prokazatelně o změny nově vzniklé. Diagnosticky cennější jsou zejména reverzibilní poruchy vedení, zejména v AV uzlu (reverzibilní prodloužení intervalu PR). U infekčních postižení může být přínosné opakované vyšetření sérologické (vzestup titrů specifických protilátek), které může svědčit o probíhajícím virovém onemocnění (i když ho neprokazuje). Biopsie myokardu (nejméně 4 vzorky) je indikována jenom při závažném postižení systolické funkce levé komory nebo při recidivující komorové tachykardii, ale ani negativní nález diagnózu zcela nevylučuje. Cenu biopsie zpochybňuje její malý význam pro léčbu.

Virová myokarditida je nejčastějším zánětlivým onemocněním myokardu, zejména u dětí. V diagnostice symptomatických forem může (ale nemusí) přispět opakované sérologické stanovení titru protilátek. Dlouhodobý asymptomatický průběh může pravděpodobně vyústit v dilatační kardiomyopatii. Etiologickým agens jsou nejčastěji viry skupiny Coxsackie A nebo B, může jím být i virus hepatitidy. U imunosuprimovaných (tumorózní onemocnění léčená cytostatiky, nemocní po transplantaci) je nutné myslet na onemocnění cytomegalovirem.

Lymeská borrelióza je onemocnění způsobené spirochetou Borrelia burgdorferi po napadení klíštětem, je u 10 % postižených provázena karditidou. Charakteristické (a relativně specifické) je postižení převodního systému, projevující se přechodnou AV blokádou. Nemocné s vyšším stupněm blokády je nutno hospitalizovat a monitorovat EKG. Terapie je zaměřena proti etiologickému agens.

HIV onemocnění je provázeno symptomatickou myokarditidou u 10 % nemocných.

Obrovskobuněčná myokarditida je vzácným onemocněním s charakteristickým mikroskopickým nálezem, provázejícím někdy lupus erythematodes nebo thyreotoxikózu. Cena často doporučované léčby kortikosteroidy zůstává nejistá.

Chagasovo onemocnění způsobuje prvok Trypanosoma cruzi. Je jednou z nejčastějších příčin závažného organického onemocnění srdce obyvatel Střední a Jižní Ameriky.

Terapie

Léčba se řídí závažností onemocnění a etiologií. U nemocných se závažným postižením systolické funkce myokardu jsou základními opatřeními dlouhodobý klid na lůžku, terapeutické snížení afterloadu (ACE inhibitory + diuretika tak, aby výrazně poklesl krevní tlak), v nejtěžších případech digitalis. Při virové myokarditidě nejsou indikovány kortikosteroidy (riziko zvýšené replikace virů), sporná je hodnota imunosupresiv, naděje jsou vkládány do látek působících proti virům a do interferonu

Jiří Kvasnička

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 354.

www.galen.cz


Autor: Galén

Design and code by webmaster