Detail hesla - Selhání levé komory akutní

Selhání levé komory akutní



Slovníková definice
Náhlé zhroucení funkce levé komory, pod který patří akutní kardiogenní edém plic, kardiogenní šok (viz heslo Šok) a pod který by mohla být zahrnuta i náhlá zástava srdce a oběhu buď při fibrilaci komor, asystolii, nebo elektromechanické disociaci.


Plná definice
Kardiogenní edém plic

Náhlý vznik městnání krve v plicích podmíněný prudkým vzestupem tlaku na konci diastoly v levém srdci, který se přenáší do plicních kapilár.

Etiologie a patogeneze

Nejčastější příčinou je náhlý pokles systolické funkce levé komory při rozsáhlé akutní ischémii anebo infarktu myokardu, méně často při jiných poškozeních (fulminantní myokarditida, pooperační selhání, kardiotoxické vlivy), dále při akutním vzniku chlopňové regurgitace (ruptura chlopně, závěsného aparátu), akutní dysfunkci umělé chlopně nebo při hemodynamicky závažné arytmii. Náhlé zvýšení výtokového odporu levé komory (hypertenzní krize) může vést k depresi systolické funkce. Nicméně u hypertoniků může dojít během hypertenzní krize ke zhoršení diastolické funkce levé komory s bleskově (»flash«) nastupujícím edémem plic, po jehož odeznění nezjistíme systolickou dysfunkci. Vzácnou příčinou je těsná izolovaná mitrální stenóza při emoční nebo námahové tachykardii či vzniku tachyarytmie.

Edémová tekutina prosakuje nejprve do intersticia, posléze do alveolů. Kompenzační mechanismy: aktivace sympatického systému, Starlingův mechanismus (s výjimkou diastolického selhání).

Klin. obraz a dg.

Intersticiální edém se projevuje prudkou dušností, někdy astmatického charakteru, a může přejít do intraalveolárního edému s těžkou dyspnoí a vykašláváním zpěněné tekutiny. Pro diagnózu je cenná stručná anamnéza (okolnosti vzniku), fyzikální vyšetření (záplava chrůpků, protodiastolický cval), změření TK a registrace EKG, které stačí k základní diagnóze a okamžité léčbě. Po odeznění je prognóza dána závažností systolické dysfunkce, nemocný obvykle zůstává v chronickém srdečním selhání. U hypertoniků nutno odlišit diastolické selhání, u ischemiků hibernující, event »omráčený« myokard, kde prognóza je vzhledem k možnosti odstranění příčiny lepší.

Terapie

1. odstranění příčiny: a) trombolýza nebo primární PTCA u akutního infarktu; b) úprava arytmií elektroterapií, z anti­arytmik preferujeme amiodaron, při fibrilaci síní event. digoxin, ostatní antiarytmika jsou kontraindikována. Výjimkou je edém plic se sinusovou tachykardií při izolované těsné mitrální stenóze, kdy je možno použít beta-blokátor; c) emergentní léčení hypertenzní krize, kdy je vhodný i.v. nitrát nebo p.o. captopril (viz též heslo Krize hypertenzní);

2. tlumení dechového centra: morphin podle hmotnosti a stavu pomalu i.v. s antiemetikem, při bradykardii s ipratropiem. Inhalace 100% kyslíku nosní sondou nebo maskou s průtokem 6-8 litrů/min, popř. v režimu PEEP. Nelepší-li se stav, brzy intubace a řízená plicní ventilace, popř. v režimu PEEP;

3. snížení žilního návratu: poloha vsedě se spuštěnými končetinami. Nitrovazodilatátory působí okamžitě, nesmí však být hypotenze. Vhodný je nitroglycerin, isosorbid dinitrát v tabletě nebo ve spreji, event. isosorbid dinitrát nebo furosemid i.v., v těžkých případech furosemid i opako­vaně.

M. Štejfa

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 550.

www.galen.cz



Autor: Galén

Design and code by webmaster