Detail hesla - Hypertenze renoparenchymatózní

Hypertenze renoparenchymatózní



Slovníková definice
Sekundární hypertenze provázející akutní nebo chronická oboustranná či jednostranná onemocnění parenchymu ledvin. Asi 5 % všech hypertoniků má primární onemocnění ledvin.

Příbuzná hesla: Hypertenze při hyperreninismu,

Plná definice

Výskyt

Hypertenze u onemocnění ledvin narůstá jak s věkem nemocných, s trváním nefropatie, tak i s poklesem ledvinných funkcí. U dětí a mladistvých nemocných prevalence nepřevyšuje 20 %, u dospělých dosahuje až 60 %. V době renální insuficience má hypertenzi 80–90 % pacientů. Při hemodialyzační léčbě je výskyt hypertenze 50-60 %, po transplantaci ledviny 70 %. Z oboustranných nefropatií nejčastěji hypertenze provází chronické proliferativní glomerulonefritidy, polycystické ledviny a diabetickou nefropatii. U hypertenze vyvolané onemocněním postihujícím pouze jednu ledvinu jde nejčastěji o vrozené nebo získané zmenšení ledviny, hydronefrózu při obstrukci pelviureterálního přechodu či o nádory ledvin. Léčbou indukovaná hypertenze u nefrologických pacientů nejčastěji souvisí s podáváním kortikosteroidů a ciclosporinu A, může se objevit i po léčbě urolitiázy lithotripsí rázovými vlnami.

Etiologie a patogeneze

U různých typů renálních chorob je rozdílná. Retence extracelulární tekutiny se uplatňuje u oboustranných nefropatií (tzv. volum-dependentní hypertenze), aktivace vazokonstrikčních mechanismů (sympatikus, renin-angiotensin-aldosteron) převažuje u jednostranných onemocnění ledvin. Význam má i potlačení tvorby vazodilatačních látek (NO). Z oboustranných onemocnění se vymyká polycystická choroba ledvin, u níž častý výskyt hypertenze není zpočátku způsoben retencí tekutin, ale ischemizací tkáně ledvin v sousedství rostoucích cyst se zvýšenou tvorbou reninu v juxtaglomerulárních buňkách. U jednostranných nefropatií je příčinou aktivace renin-angiotensinového systému ischémie (jizvení u zánětlivých chorob, tlak nádoru, solitární cysty nebo dilatované pánvičky u hydronefrózy), méně často prvotně zvýšená produkce reninu nádorem z juxtaglomerulárních buněk.

Dg.

Výpovědní hodnotu mají abnormální nálezy při chemickém, mikroskopickém nebo bakteriologickém vyšetření moči, zvýšení sérové koncentrace kreatininu a změny při zobrazovacích vyšetřeních ledvin. Stejně jako esenciální či jiná sekundární hypertenze je renální hypertenze významným faktorem přispívajícím ke kardiovaskulární morbiditě a mortalitě. Častěji může progredovat do maligní fáze a má ve srovnání s esenciál­ní hypertenzí více vyjádřeny projevy orgánového postižení (např. na cévách očního pozadí).

Terapie

V nefarmakologickém i farmakologickém přístupu je shodná jako u esenciální hypertenze. Upřednostňují se inhibitory enzymu konvertujícího angiotensin, blokátory AT 1 receptorů angiotensinu II a blokátory kalciových kanálů. Cílem je snížení krevního tlaku na 130/80 mm Hg, u onemocnění ledvin provázených proteinurií vyšší než 1g/24 h dosažení hodnot 125/75 mm Hg a nižších.

V. Monhart

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 203.

www.galen.cz


Autor: Galén

Design and code by webmaster