Detail hesla - Ablace katetrizační v léčbě arytmií

Ablace katetrizační v léčbě arytmií



Slovníková definice
Metoda využívající radiofrekvenční energii k nekrotizaci (»spálení«) místa vzniku arytmie nebo místa důležitého pro její reentry okruh.

Plná definice

Katetrizační ablace u supraventrikulárních arytmií

V současné době lze s vysokou úspěšností provádět RF ablace u většiny pravidelných supraventrikulárních tachykardií. Nejlepší výsledky jsou u atrioventrikulární nodální reentry tachykardie a atrioventrikulární reentry tachykardie, kde je možné příznivého efektu dosáhnout v 90–100 % případů. Vysoká úspěšnost je také u fokálních síňových tachykardií a u typického flutteru síní. Výkon provádíme i u tzv. nepřiměřené sinusové tachykardie a u některých makro­reentry síňových tachykardií (např. postincizionálních).

Ablaci u supraventrikulárních arytmií indikujeme

1. u častějších arytmií, při neúspěchu medikamentózní léčby, nebo pokud pacient léčbu netoleruje;

2. u pacientek plánujících graviditu a u mladých pacientů;

3. z prognostického hlediska u WPW syndromu se závažnými tachykardiemi;

4. pokud pacient sám preferuje provedení ablace.

Katetrizační ablace u atypického flutteru síní a u fibrilace síní

Katetrizační RF ablace se zatím provádějí převážně jako paliativní výkon, bez odstranění arytmie, a to modifikace AV vedení nebo úplná neselektivní ablace AV junkce. Při prvním typu výkonu není nutná implantace kardio­sti­mulátoru, efekt je však méně spolehlivý. Častěji provádíme ablaci atrioventrikulární junkce se vznikem kompletní atrioventrikulární blokády, většinou s náhradním junkčním rytmem. Následně implantujeme kardiostimulátor. Zcela výjimečně provádíme dnes neselektivní ablaci AV junkce i u jiných typů arytmií.

Paliativní ablaci indikujeme

1. u fibrilace síní s rychlou odpovědí komor, přetrvávající i při kombinované antiarytmické medikaci;

2. při častých, vysoce symptomatických paroxysmech fibrilace.

Pokud u pacienta s fibrilací síní při medikaci antiarytmiky třídy IC či III převažuje typický flutter síní, může ablace flutteru snížit počet recidiv fibrilace síní. Méně často se provádí RF ablace fibrilace síní jako »kurativní« výkon. Nejslibnější výsledky jsou u tzv. fokální fibrilace síní, kdy je arytmie spouštěna extrasystolami nejčastěji z oblasti ústí plicních žil v levé síni. U ostatních pacientů je nutné vytvořit mnohočetné ablační linie v síních, podobné chirurgické »maze« (angl. bludiště) operaci. Tento výkon se provádí také perioperačně, např. u pacientů operovaných pro chlopenní vadu.

Katetrizační ablace u komorových arytmií

Katetrizační RF ablace jsou úspěšné především u komorových tachykardií bez strukturálního onemocnění srdce: u tachykardie vycházející z výtokového traktu pravé komory a idiopatické tachykardie z levé komory. Snadná je ablace také u tzv. bundle branch komorové tachykardie. Horší výsledky jsou u komorových tachykardií při ICHS. Poškození myokardu a možné okruhy arytmií zde mohou být rozsáhlé, často s hlubším (epikardiálním) uložením. Běžný je výskyt několika různých okruhů i typů komorových tachykardií. Někdy dosáhneme částečného efektu, kdy ovlivníme klinickou tachykardii, může však přetrvávat vyvolatelnost dalších tachykardií při elektrofyziologickém vyšetření. Při neúspěchu ablace lze indikovat chirurgickou léčbu či implantaci automatického kardioverteru-defibrilátoru (ICD). Zlepšení výsledků ablací u komorových tachykardií je možné očekávat s vývojem nových mapovacích metod a katétrů umožňujících vznik větších a hlubších lézí.

Ablaci u komorových arytmií dnes indikujeme

1. u idiopatické komorové tachykardie;

2. u monoformní, pacientem relativně tolerované, komorové tachykardie při ICHS či kardiomyopatii, rezistentní k dostupné léčbě. V těchto případech lze efekt očekávat jen asi u 50–70 % pacientů.

Komplikace katetrizačních ablací

Ablace se provádějí v místním znecitlivění v návaznosti na elektrofyziologické vyšetření, při kterém se zjišťuje mechanismus arytmie a místo jejího vzniku. Riziko závažných komplikací (atrioventrikulární píštěl v místě zavádění katétrů, větší perikardiální výpotek, perforace myokardu se vznikem tamponády, vznik pneumothoraxu atd.) závisí na typu ablace, v průměru je toto riziko kolem 2 %. U atrioventrikulární nodální reentry tachykardie či akcesorní spojky v blízkosti převodního systému je navíc riziko vzniku pokročilé atrioventrikulární blokády (1–2 % výkonů). Po ablaci je většinou možno vysadit antiarytmickou léčbu, pacient dostává po dobu 1–6 týdnů po výkonu jen léčbu antiagregační jako prevenci tromboembolií. Riziko recidivy arytmie je největší první dny až týdny po výkonu. Katetrizační léčba je dnes běžnou a nepostradatelnou součástí moderní péče o pacienty s arytmiemi. V indikovaných případech je třeba na tuto léčbu včas myslet a po konzultaci s kardiologem pacienta odeslat na pracoviště, které má s ablacemi odpovídající zkušenost.

R. Čihák

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 2.

www.galen.cz



Autor: Galén

Design and code by webmaster