Detail hesla - Periferní únava fyziologická

Periferní únava fyziologická



Slovníková definice
Komplex dějů, při kterých dochází ke snížení odpovědi organismu na podněty stejné intenzity, nebo je nutné použít vyšší intenzitu podnětu, abychom získali stejnou odpověď. Únava se projeví poklesem výkonu.

Plná definice

Fyziologická únava je součástí adaptačních mechanismů těla. Je jevem žádoucím, protože teprve zátěž se známkami únavy může aktivovat adaptační mechanismy a vést ke zvýšení funkčních kapacit těla.

Periferní fyziologická únava – je svalově podmíněná únava související se vznikem kyselých metabolitů

Aerobní je pomalu nastupující únava. Za aerobních podmínek, pokud zajistíme svalům dostatečné množství kyslíku, je únava limitována poklesem glykogenu. Oxidační tvorba ATP není možná pouze štěpením tuků, ale vždy se současně musí štěpit i cukry.

Trénovaný organismus, který je schopen dodávat kontinuálně do tkání dostatek kyslíku (trénováním se posiluje nejen kardiovaskulární systém, ale zmnožuje se také kapilární síť) odolává únavě déle než organismus netrénovaný. Během námahy stoupá srdeční výkon. Ve svalech dochází k redistribuci krve. Za dostatečného přísunu kyslíku a průběžné dodávce cukrů může organismus konat práci teoreticky bez známek únavy nekonečně dlouho, protože tukové zásoby jsou jednorázově nevyčerpatelné (pokud je vlastníme). Vytrvalostní výkony jsou limitovány „oběhovou“ únavou a poškozením hybného systému.

Anaerobní je rychle nastupující únava, vzniká v případě, že nejsme schopni zabezpečit dostatečnou dodávku kyslíku a pracující sval přechází na anaerobní způsob získání energie – anaerobní glykolýzu. Jako vedlejší produkt vzniká kyselina mléčná, která inhibuje mobilizaci tukových rezerv. Proto lidé, kteří chtějí „spálit“ tukové polštáře mají sportovat „aerobně“.

Nadprodukce laktátu je příčinou snížení pH – acidozy. Při přerušovaném zatížení, kdy kyselé metabolity jsou odplavovány z pracujících svalů krví, nedochází k útlumu glykolýzy a limitujícím faktorem únavy je kritický pokles glykogenových zásob. Ideální trénink je takový, kdy 20-30min trvá zátěž a následuje pauza, ve které se odplaví laktát.

Po skončení námahy se spotřebovává další kyslík na zpracování laktátu. Množství spotřebovaného O 2 je úměrné překročení kapacity aerobních pochodů a představuje kyslíkový dluh. Velikost kyslíkového dluhu můžeme zjistit změřením zvýšené spotřeby kyslíku od skončení tělesné námahy do dosažení výchozí úrovně spotřeby. Velikost kyslíkového dluhu může být oproti bazální spotřebě kyslíku 6-ti násobná (díky kyslíkovému dluhu se můžeme namáhat až šestkrát více). Anaerobní získávání energie je možné pouze po určitou dobu. Trvá-li námaha dlouhodobě, je nutné získávat energii aerobně. Tento proces závisí na kontinuálním přísunu kyslíku. Množství dodaného kyslíku se zlepšuje tréninkem.


Autor: Redakce


Literatura:
Silbernagl S., Despopoulos A.: Atlas fyziologie člověka, Avicenum
Předatestační příprava FBLR 2004

Design and code by webmaster