Detail hesla - Migréna

Migréna



Slovníková definice
Primární bolest hlavy, tj. bolest hlavy bez známé příčiny.

Plná definice

Pokusy o vysvětlení těchto záchvatovitých bolestí jsou známé již z dávnověku. Samotný výraz migréna pochází z Galénova „hemicranie“, který popisuje postižení poloviny hlavy. Dosud nejsou patofyziologické mechanismy migrenózního záchvatu zcela rozluštěny, i když v posledních letech došlo k velkému pokroku, především v objasnění úlohy trigeminovaskulárního komplexu, zůstávají nezodpovězené otazníky. Jisté je to, že migréna je chronické onemocnění, vyvolané působeních vnitřních i zevních faktorů.

Přes veškerý pokrok v terapii, která představují moderní antimigrenika, zůstává migréna vážným lidským, společenským a ekonomickým problémem. Její prevalence, dle použitých studií, se pohybuje od 15 % do 25 % u žen, od 6 % do 8 % u mužů. Převaha postižených žen nad muži je po celý život více než dvojnásobná, ve věku okolo 40 let je převaha dokonce trojnásobná, i ve věku nad 60 let počet postižených žen převažuje.

Obecně je migréna definována atakami pulzující, převážně unilaterální bolesti hlavy silné nebo střední intenzity, trvající obvykle 4–72 hodin. Podrobná mezinárodní klasifikace bolestí hlavy z roku 1988 dělí migrény následovně.

1. Migréna bez aury

2. Migréna s aurou

2.1. Migréna s typickou aurou

2.2. Migréna s prodlouženou aurou

2.3. Familiární hemiplegická migréna

2.4. Bazilární migréna

2.5. Migrenózní aura bez bolestí hlavy

2.6. Migréna s akutním začátkem aury

3. Oftalmoplegická migréna

4. Retinální migréna

5. Periodické syndromy v dětství, předcházející anebo sdružené s migrénou

5.1. Benigní paroxyzmální vertigo v dětství

5.2. Alternující hemiplegie v dětství

6. Komplikace migrény

6.1. Status migrenosus

6.2. Migrenózní infarkt

7. Migrenózní poruchy nesplňující všechna kritéria

Dva základní typy migrén se liší přítomností aury. Aura u migrény má jiný význam než u epilepsie, představuje fokální neurologickou symptomatologii, která odpovídá fázi vasokonstrikce v cerebrálním řečišti. Obyčejně předchází, eventuálně doprovází vlastní bolestivou ataku migrény. Rozvíjí se během 5–20 minut, odezní do 60 minut.

Nejčastější variantou migrény je migréna bez aury, představuje až 80 % všech migrén. Průběh můžeme většinou rozlišit na fázi prodromů, vlastní bolesti a pozáchvatové období. Prodromy mohou trvat několik hodin až 2 dny – jsou to změny nálady, ospalost, depresivní rozlady, podrážděnost, změny chuti k jídlu, zvýšené vnímavosti na zvuk, pachy aj. Vlastní záchvat bolesti je alespoň na počátku často jednostranný, i když se může rozšířit na celou hlavu, strany bolesti se mohou střídat. Maximum bolestí je často frontotemporálně. Nejčastěji bolest bývá tepavá, může byt popisována i jinak – tahavá, vrtavá. V akutní fázi záchvatu se mohou dostavit vegetativní příznaky – nauzea a zvracení,třesavka, pocení, pocit such v ústech aj. Charakteristická je fonofobie a fotofobie. Při těžkém záchvatu není pacient schopen žádné činnosti, vyhledává klid a uléhá na lůžko v zatemnělé místnosti. Trvání bolestivé fáze je nejčastěji několik hodin, od 4–72 hodin. Následuje pozáchvatová fáze, obvykle pacient usíná. Po vyspání se budí již bez obtíží, někdy mohou přetrvávat mírné difúzní bolesti hlavy i několik dní.

Migréna s aurou, dříve také komplikovaná migréna nebo migréna accompagneé, představuje cca 18 % migrenózních záchvatů. Aura je projevem ložiskové hemisferální či kmenové symtomatologie, je charakteristická pozvolným rozvojem,trváním do 60 minut a úplnou reverzibilitou. Mohou to být homonymní zrakové poruchy zraku, jednostranné hypestezie nebo parestezie, jednostranná paréza, afázie a jiné poruchy řeči.

Pro stanovení jednotlivých forem migrény existují diagnostická kritéria. Základem stanovení diagnózy je odebrání podrobné anamnézy a klinické vyšetření. Tam, kde je to nutné, samozřejmě doplňujeme další paraklinická vyšetření. například při 1. záchvatovité bolesti nad 50 let, kde musíme pomýšlet na sekundaritu.

Léčba migrény předpokládá správnou diagnostiku, stanovení typu migrény, znalost intenzity, počtu, délku trvání atak a další doprovodné symtomatologie. Léčebné metody jsou nemedikamentózní – klid, tma, studené obklady, komprese hlavy šátkem a profylaxe – ovlivnění spouštěcích faktorů – úprava životosprávy, spánkového režimu atd.

Medikamentózní terapie zahrnuje jednak léčbu akutního záchvatu, jednak léčbu preventivní. Velkým pokrokem v terapii migrény jsou nová specifická antimigrenika – selektivní agonisté receptorů 5-HT1B-D, tzv. triptany. Dalším velkým pokrokem je strategie léčby migrény – proti dřívější „step by step“, kdy se při terapii postupovalo od jednoduchých analgetik přes nesteroidní antiflogistika, až po moderní antimigrenika, se nyní sále více uplatňuje stratifikovaný postup. Základem je stanovení tíže migrény, buď na základě empirie lékaře, nebo vyplněním dotazníku( a stanovením např. tzv. MIDAS skóre). Při lehké migréně vystačíme s jednoduchými analgetiky, event. nesteroidními antiflogistiky, při těžké migréně, někdy i při středně těžké migréně začínáme s triptany. V současnosti jsou k dispozici sumatriptan p. o., s. c., nazální spray (Imigran tbl. 50 a 100 mg, autoinjektor 6 mg, nosní spray 20 mg), naratriptan tbl. (Naramig 2,5 mg), zolmitriptan (Zomig tbl. 2,5 a 5 mg, Rapimelt 2,5 mg, nosní spray 5 mg), a eletriptan (Relpax 20, 40 a 80 mg).


Autor: Redakce

Design and code by webmaster