Detail hesla - Meningitidy a encefalitidy

Meningitidy a encefalitidy



Slovníková definice
Zánětlivá onemocnění CNS vyvolaná infekčním agens postihujícím pleny mozkové či parenchym mozku a prodloužené míchy.

Plná definice
Vyvolávající agens může působit přímo nebo je poškození mozkové tkáně důsledkem imunopatologických dějů. Většina infekcí CNS bez rozdílu vyvolavatele má vyznačený meningeální syndrom. Téměř vždy se při neuroinfekcích vyskytuje horečka. Může však výjimečně chybět u anergických pacientů. Meningeální syndrom nemusí být vyznačen u pacientů v hlubokém kómatu. Diferenciální diagnostika je uvedena v tabulce 1.

Tab. 1 Diferenciální diagnóza meningeálního syndromu
Záněty CNS
Meningismus (meningeální syndrom s negativním likvorovým nálezem) při horečce, kořenové dráždění zánětlivými afekcemi (např. zánět plic, zánět ledvin)
Spondylogenní onemocnění 
Intrakraniální hemoragie
Intrakraniální expanzivní procesy
Jiné (insolace, trauma, toxiny, alergické reakce, postpunkční syndrom)

Neuroinfekce se rozdělují z několika hledisek: podle etiologie, podle likvorového nálezu, podle histologického nálezu – postižení šedé či bílé hmoty mozkové. Podle doby trvání je možné je rozdělit na akutní, subakutní a chronické. Podle nálezu v mozkomíšním moku se rozdělují na hnisavé a serózní (aseptické). Serózní záněty mají pestrou etiologii, ale podobný klinický obraz, jak je uvedeno v tabulce 2.

Tab. 2 Nejčastější etiologie hnisavých meningitid dle věku
Průběh obvykle pozvolný nástup, často dvoufázový průběh
Etiologie morbilli, rubeola, varicella, ">para a postinfekční: morbilli, rubeola, varicella, 

parotitida

postvakcinační: morbilli, rabies

virová: virus klíšťové meningoencefalitidy, enteroviry, 

lymfocytární choriomeningitida, herpetické viry, 

respirační viry

bakteriální: leptospiry, borelie, mykoplazmata, 

chlamydie, rickettsie

specifická: TBC
Klinický obraz zvracení, bolesti ">subfebrilie, horečka, nauzea, zvracení, bolesti 

meningeální syndrom, hypertonie, křeče, třes, ">hlavy, meningeální syndrom, hypertonie, křeče, třes, 

poruchy koordinace, změny šlachových reflexů, 

svalového tonu, případně obrny

Hnisavé meningitidy patří k nejzávažnějším onemocněním, často s perakutním průběhem, s rizikem úmrtí či těžkých následků. Prognóza i při adekvátní terapii je nejistá, zmírá 10–20 % nemocných. Rozdělují se na primární, šířící se na mozkové obaly cestou hematogenní (bez primárního ložiska), a sekundární, šířící se z infekčního ložiska či po úrazech s následným porušením kostí lebky. Etiologie hnisavých meningitid má kromě toho věkovou závislost (viz tabulka 3).

Tab. 3 Nejčastější etiologie hnisavých meningitid dle věku
Věk Etiologické agens
Novorozenci Escherichia coli a další Enterobacteriaceae, Streptococcus agalactiae, Listeria monocytogenes
3 měsíce – 6 let Haemophilus influenzae typ b, Neisseria meningitidis, Streptococcus pneumoniae
6–60 let Streptococcus pneumoniae, Neisseria meningitidis
Nad 60 let Streptococcus pneumoniae, Listeria monocytogenes, Enterobacteriaceae, anaerobní mikroorganismy

Pozn.: Nejdůležitější zásadou je stanovit co nejrychleji diagnózu a pacienta neprodleně odeslat k hospitalizaci. Diagnóza vychází z anamnézy, epidemiologické anamnézy, neurologických příznaků a z kožních projevů.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster