Detail hesla - Akomodace

Legionelóza



Slovníková definice
Akutní horečnatá infekce vyvolaná gramnegativními bakteriemi čeledi Legionellaceae, která postihuje především dýchací cesty. Nejčastějším původcem onemocnění u lidí je L. pneumophila, která vyvolává téměř 90 % onemocnění. Dalšími možnými původci lidských nákaz jsou i L. bozemani, L. micdadei a L. dumoffi.

Plná definice
Přirozeným prostředím pro legionely je voda a půda. V přenosu a šíření se uplatňují klimatizační a vzduchotechnická zařízení, nebulizátory, vodovodní sítě, ale i domácí a rekreační vířivé lázně, vodotrysky apod. K nákaze dochází především inhalací kontaminovaného aerosolu. Výskyt je epidemický, sporadický nebo nozokomiální. Inkubační doba legionářské nemoci je od 2 do 10 dnů. Pontiacká horečka má inkubaci kratší – 12 až 48 hodin. Přenos z člověka na člověka nebyl prokázán.

Klinický obraz je velmi rozmanitý. Často zjišťujeme jen asymptomatickou sérokonverzi či lehké chřipkové onemocnění s teplotou, bolestmi hlavy, myalgiemi a malátností – to je tzv. Pontiacká horečka. Nejzávažnější je plicní forma onemocnění – Legionářská nemoc – která může být život ohrožující systémovou infekcí. Postihuje častěji muže středního a staršího věku, kuřáky, alkoholiky, imunosuprimované osoby či pacienty s jiným závažným chronickým onemocněním a intubované pacienty na jednotkách resuscitační péče. Po prodromální fázi podobné chřipce – často s průjmem – se rozvine závažná pneumonie, doprovázená bolestí na hrudi, dyspnoí a tachypnoí, pacient vykašlává purulentní sputum, může se objevit i hemoptýza. Progredující plicní insuficience si často vyžádá umělou plicní ventilaci. Téměř u 50 % pacientů bývají bolesti břicha, nauzea, někdy s postižením jater a ledvin, které může vyústit v renální selhání. Poruchy vědomí, zmatenost a polymorfní neurologické příznaky nejsou vzácností. Vzácněji lze pozorovat perikarditidu, myokarditidu či rhabdomyositidu. Onemocnění může být provázeno exantémem a komplikováno konzumpční koagulopatií a posléze vyústit v multiorgánové selhání. Vzácnou formou legionelózy jsou infekce měkkých tkání – hlavně srdce – bez postižení plic, tzv. orgánová forma. Jsou popsány např. bakteriální endokarditidy na umělých chlopních, infekce hemodialyzačních shuntů, hepatitidy, peritonitidy, sinusitidy i infekce otevřených ran.

Diagnostika se opírá o epidemiologické souvislosti. Na skiagramu plic vidíme zprvu unilaterální skvrnitý nebo lobární infiltrát, později často i oboustranný. Nález bývá měnlivý, někdy i s pleurálním výpotkem, empyémem či abscesy. Abnormální nález může přetrvávat i několik měsíců. Bývá mírná leukocytóza, normocytární anémie, snížená hladina sodíku, zvýšená kreatininfosfokináza a další patologické nálezy dle orgánových postižení. Detekce legionel je kultivačně náročná. Časnou diagnózu umožňuje průkaz specifického antigenu v moči – je možný jen u L. pneumophila během prvních 5 až 7 dnů přímou imunofluorescencí či průkaz legionelové DNA pomocí PCR. Častěji používaný je průkaz specifických protilátek v séru (dva odběry krve v odstupu 4 až 6 týdnů) pomocí nepřímé imunofluorescence. Je možné využít i komerční testy rychlé mikroaglutinace.

Terapie u pontiacké horečky je symptomatická, u legionářské nemoci a orgánové formy jsou lékem volby makrolidová antibiotika, při závažném průběhu v kombinaci s rifampicinem či fluorochinolony. Léčba musí být dostatečně dlouhá, nejméně 3 až 4 týdny. Těžký průběh vyžaduje hospitalizaci na jednotce intenzivní péče. Trvalým následkem může být plicní fibróza. U nozokomiálních pneumonií bez kauzální terapie je mortalita až 30%.

Nákaza podléhá hlášení.

Marie Staňková, Vilma Marešová, Jiří Vaništa
Převzato z
Repetitorium infekčních nemocí. Praha: Triton 2008.
http://www.tridistri.cz

Autor: Redakce

Design and code by webmaster