Detail hesla - Poruchy biotin-responzivní

Poruchy biotin-responzivní



Slovníková definice
Charakteristickým projevem mnohočetného karboxylázového deficitu (MCD) je metabolická acidóza spojená s neurologickými odchylkami a kožním onemocněním.

Plná definice
Klinické projevy

Charakteristickým projevem mnohočetného karboxylázového deficitu (MCD) je metabolická acidóza spojená s neurologickými odchylkami a kožním onemocněním.

Exprese klinických a biochemických symptomů je u obou dědičných poruch variabilní. Zatímco pacienti s deficitem holokarboxylázy syntetázy (HCS) mají obvykle typické symptomy MCD, klinické projevy u pacientů s deficitem biotinidázy se mohou lišit, zvláště v časném stadiu onemocnění. Začátek deficitu biotinidázy může být zrádný a projevy jsou obvykle velmi variabilní, často mohou dominovat neurologické symptomy bez výrazně zvýšeného vylučování organických kyselin nebo metabolické acidózy. Formy deficitu HCS s pozdním začátkem nemusejí být klinicky odlišitelné od deficitu biotinidázy a vyžadují potvrzení diagnózy enzymatickým vyšetřením.

Deficit holokarboxylázy syntetázy

I když byl deficit HCS původně nazýván MCD s časným začátkem, nedávná zkušenost ukazuje, že věk začátku projevů se široce liší od několika hodin po narození do osmi let věku.

Asi u poloviny pacientů se porucha projevila akutně v prvních dnech života symptomy velmi podobnými symptomům pozorovaným u jiných závažných organických acidurií, tj. letargií, hypotonií, zvracením, křečemi a hypotermií. Nejčastějším úvodním symptomem jsou dýchací obtíže, jako je tachypnoe nebo Kussmaulovo dýchání. Závažná metabolická acidóza, ketóza a hyperamonémie mohou vést ke kómatu a časné smrti.

Pacienti s méně závažnou poruchou a začátkem v pozdějším věku mají často opakované, život ohrožující ataky metabolické acidózy a typickou organickou acidurii.

U pacientů s časným začátkem, kteří se zotavili bez léčby biotinem, a u neléčených pacientů s méně závažnou poruchou se může navíc vyvinout psychomotorická retardace, ztráta vlasů a kožní léze.

Kožní léze tvoří erytematózní exantém se šupinatou kůží po celém těle, který je zvláště nápadný v oblasti plen a v intertriginózních oblastech. Exantém může připomínat seborrhoickou dermatitidu nebo ichthyózu. Může dojít k superinfekci Candidou. Byly pozorovány poruchy imunity se sníženým počtem T buněk a poruchou odpovědi na antigen Candidy in vitro i in vivo.

Ataky akutní dekompenzace jsou často vyvolávány katabolismem během interkurentních infekcí nebo vysokým příjmem bílkovin.

Deficit biotinidázy

Charakteristický je postupný rozvoj symptomů a období remise, které mohou souviset se zvýšeným obsahem volného biotinu ve stravě. Plný klinický obraz byl popsán již v sedmi týdnech života, ale jednotlivé neurologické symptomy se mohou objevit mnohem dříve, dokonce i v novorozeneckém věku. Nejčastějšími úvodními symptomy jsou neurologické projevy (letargie, svalová hypotonie, grand mal a myoklonické křeče, ataxie).

Navíc se často objevují respirační poruchy , jako je stridor, ataky hyperventilace a apnoe, které mohou být neurologického původu.

Důležitými rysy choroby je kožní exantém a/nebo alopecie , ale ty se mohou objevit později nebo se nemusejí objevit vůbec. Kožní léze jsou obvykle skvrnité, erytematózní/exudativní a typicky jsou lokalizovány kolem tělesných otvorů. Byla také pozorována ekzematózní dermatitida nebo erytematózní exantém, pokrývající velké části těla, nebo keratokonjunktivitida.

Ztráta vlasů je obvykle diskrétní, ale v závažných případech může být kompletní, včetně řas a obočí.

U akutně nemocných pacientů se mohou projevit poruchy imunity .

Některé děti se závažným deficitem biotinidázy nemusejí mít žádné příznaky až do pozdního dětství nebo dospívání. Jejich symptomy jsou obvykle méně charakteristické a mohou zahrnovat svalovou slabost končetin, spastickou paraparézu a oční problémy, jako je ztráta zrakové ostrosti a skotomy.

Dva asymptomatičtí dospělí pacienti s výrazným deficitem biotinidázy byli identifikováni poté, co jejich děti byly zachyceny novorozeneckým screeningem. U dvou asymptomatických dospívajících dívek a u jednoho asymptomatického dospělého muže byla reziduální aktivita biotinidázy v plazmě, ověřená citlivým enzymatickým vyšetřením, mezi 1,2 - 3,1 % průměrných hodnot u kontrol, což znamená, že hranice aktivity biotinidázy, potřebné pro normální vývoj, je nízká. Další možností je, že jiné faktory, jako jsou modifikující geny nebo environmentální faktory, mohou ochraňovat některé jedince s deficitem enzymu před rozvojem symptomů.

Vzhledem k variabilitě a nespecifickým klinickým symptomům je velké riziko opožděné diagnostiky. Pozdě diagnostikovaní pacienti mají často psychomotorickou retardaci a neurologické symptomy, jako je leukoencefalopatie, ztráta sluchu a atrofie optiku, které mohou být ireverzibilní. Porucha může být dokonce fatální.

Jeden pacient zemřel ve věku 22 měsíců s rysy Leighova syndromu, prokázaného histopatologicky.

Metabolická acidóza a charakteristická organická acidurie u MCD často v časných stadiích poruchy chybí. Koncentrace laktátu a 3-hydroxyizovalerátu v plazmě může být jen lehce zvýšená, ale v likvoru mohou být hladiny výrazně vyšší. Tento fakt a nález výrazně zvýšených aktivit karboxyláz v mozku, ale mírně deficitních aktivit v játrech a ledvinách, jsou u zemřelého pacienta v souladu s dominujícími neurologickými symptomy a ukazují, že u deficitu biotinidázy je mozek postižen časněji a závažněji než ostatní orgány . Hrozba ireverzibilního poškození mozku vyžaduje, aby byl deficit biotinidázy zvažován u všech dětí s neurologickými problémy, i když obvyklé nálezy, jako organická acidurie a/nebo kožní nálezy, nejsou přítomny. Bohužel v posledních deseti letech došlo jen k malému zlepšení opožděné diagnostiky. Proto novorozenecký screening poskytuje u deficitu biotinidázy největší šanci ke zlepšení prognózy.

Je důležité, aby léčba byla zahájena bez odkladu, neboť pacienti mohou mít depleci biotinu během několika dnů po narození.

Biotin-responzivní onemocnění bazálních ganglií

Biotin-responzivní onemocnění bazálních ganglií je autozomálně recesivní porucha se začátkem v dětství, které se projevuje jako subakutní encefalopatie, zmatenost, dysartrie a dysfagie, a která progreduje do těžké rigidity typu ozubeného kola, dystonie, kvadruparézy a, je-li neléčena, končí smrtí.

Při vyšetření mozku magnetickou rezonancí (MRI) bývá u pacientů zjištěna centrální oboustranná nekróza hlavy nucleus caudatum s kompletním nebo parciálním postižením putamen.

Všichni dosud diagnostikovaní pacienti mají saúdské, syrské nebo jemenské předky.

Metabolické odchylky

U deficitu HCS vedla snížená afinita enzymu k biotinu a/nebo snížená maximální rychlost při fyziologických koncentracích biotinu ke snížené tvorbě čtyř holokarboxyláz z jejich odpovídajících neaktivních apokarboxyláz.

U deficitu biotinidázy nemůže být biotin uvolněn z biocytinu a krátkých biotinylovaných peptidů. Pacienti s deficitem biotinidázy nemohou recyklovat endogenní biotin ani využít biotin vázaný na bílkoviny ze stravy. Proto se biotin ztrácí močí, hlavně v podobě biocytinu a objevuje se progresivní deplece biotinu. V závislosti na množství volného biotinu ve stravě a závažnosti enzymatického deficitu se choroba manifestuje během prvních měsíců života nebo později v kojeneckém věku nebo v dětství.

Deficit aktivity karboxyláz u deficitu HCS i deficitu biotinidázy vede k hromadění laktátu a derivátů 3-metylkrotonyl-CoA a propionyl-CoA.

Jsou také známé izolované deficity každé ze tří mitochondriálních karboxyláz , propionyl-CoA karboxylázy (PCC), 3-metylkrotonyl-CoA karboxylázy (MCC) a pyruvátkarboxylázy. Byl popsán jeden pacient s izolovaným deficitem cytosolové acetyl-CoA karboxylázy (ACC).

Tyto izolované deficity jsou způsobeny nepřítomností nebo abnormální strukturou apoenzymu a obvykle neodpovídají na léčbu biotinem. Nedávno byl popsán ­pa­cient s izolovaným parciálním deficitem MCC a parciální responzivitou na léčbu biotinem.

U biotin-responzivního onemocnění bazálních ganglií je porucha transportu biotinu v mozku.

Získaný deficit biotinu je vzácný, může být důsledkem nadměrného požívání vaječných bílků, malabsorpce, dlouhodobé parenterální výživy, hemodialýzy a dlouhodobé antikonvulzivní léčby. U tříletého chlapce s normální aktivitou biotinidázy a normálním příjmem biotinu ve stravě bylo zvažováno biotin-dependentní onemocnění z poruchy transportu biotinu, ale tato genetická porucha zůstává dosud nerozřešena.

Genetika

Deficit HCS i deficit biotinidázy jsou dědičné autozomálně recesivně.

Deficit HCS je asi vzácnější než deficit biotinidázy.

Incidence hlubokého (< 10 % reziduální aktivity) a parciálního (10 - 30 % reziduální aktivity) deficitu biotinidázy jsou průměrně 1/112 000 a 1/129 000 27]. Incidence hlubokého i parciálního deficitu dohromady je asi 1/60 000.

Byla klonována lidská HCS i biotinidáza a odpovídající geny byly mapovány na chromozomu 21q22.1 a 3p25.

V obou genech byla identifikována řada kauzálních mutací, způsobujících chorobu.

Deficit holokarboxylázy syntetázy

Bylo publikováno více než 20 mutací způsobujících chorobu.

Asi 2/3 z nich jsou v údajné biotin-vázající oblasti HCS, důsledkem je snížená afinita enzymu k biotinu, což pravděpodobně odpovídá u těchto pacientů responzivitě na léčbu biotinem in vivo. Stupeň odchylky hodnot Km HCS k biotinu dobře koreluje s dobou začátku choroby a s její závažností.

Jiné mutace, lokalizované mimo biotin-vázající oblast v N-terminální oblasti, jsou spojeny s normální Km, ale se snížením Vmax. Také většina pacientů s tímto typem mutace odpovídá na biotin, i když mohou být potřebné větší dávky biotinu a mohou přetrvávat reziduální biochemické a klinické odchylky.

Responzivita na biotin může být u těchto pacientů odvozena z pozitivního vlivu biotinu na transkripci mRNA HCS, a tak na HCS protein, což bylo nedávno navrhováno. Ale jelikož tento mechanismus zahrnuje protein HCS jako takový, je k tomu, aby fungoval, nutná přítomnost reziduální aktivity HCS.

Pouze jedna mutovaná alela, L216R , je-li přítomna v homozygotním stavu, je spojena s biotin-neresponzivním závažným klinickým fenotypem. Tato mutace je asi vysoce prevalentní u polynéských pacientů původem ze Samoy (David Thorburn a Callum Wilson, osobní sdělení).

Deficit biotinidázy

U pacientů s hlubokým nebo parciálním deficitem biotinidázy bylo identifikováno nejméně 79 různých mutací.

Dvě nejčastější mutace, detekované u symptomatických pacientů s hlubokým deficitem v USA, které tvoří asi 2/3 alel, jsou 98 - 104del7ins3 a R538C 38 - 40]. Naopak u pacientů s hlubokým deficitem biotinidázy, detekovaných novorozeneckým screeningem, tvoří Q456H, dvojitá mutovaná alela A171T a D444H, a D252G polovinu detekovaných mutovaných alel. Je překvapující, že tyto mutace nebyly detekovány u žádného symptomatického pacienta. Kromě toho žádné ze symptomatických dětí nemělo detekovatelnou biotinidázovou aktivitu, kdežto 2/3 dětí identifikovaných screeningem měly detekovatelnou aktivitu.

Porovnání mutací u dětí detekovaných novorozeneckým screeningem s mutacemi u symptomatických dětí odhalily čtyři mutace, které tvoří 59 % studovaných mutovaných alel. Pouze dvě z těchto mutací se objevují v obou populacích. Je možné, že jedinci s určitými mutacemi ve skupině z novorozeneckého screeningu mohou mít snížené riziko rozvoje symptomů.

Téměř všichni jedinci s parciálním deficitem biotinidázy mají mutaci D444H v kombinaci s mutací způsobující hluboký deficit biotinidázy na 2. alele.

Biotin-responzivní onemocnění bazálních ganglií

Biotin-responzivní onemocnění bazálních ganglií je způsobeno mutací v genu SLC19A3 , kódujícím přenašeč biotinu v mozku , související se sníženou funkcí přenašečů folátu a thiaminu.

Byly identifikovány různé missense mutace.

Diagnostické testy

Klíčovým nálezem u MCD je charakteristická organická acidurie ze systémového deficitu karboxyláz. U závažných případů může podezření na poruchu vyvolat nepříjemný zápach moči (připomínající zápach kočičí moči).

U MCD jsou zvýšené koncentrace v plazmě a zvýšené vylučování močí těchto organických kyselin:

· Deficit MCC - vysoké koncentrace kyseliny 3-hydroxyizovalerové, nižší koncentrace 3-metylkrotonylglycinu;

· Deficit PCC – malé až středně vysoké koncentrace metylcitrátu, 3-hydroxypropionátu, propionylglycinu, tiglylglycinu a kyseliny propionové;

· Deficit PC – vysoké koncentrace laktátu, nižší koncentrace pyruvátu.

U biotin-responzivního onemocnění bazálních ganglií nejsou žádné metabolické markery.

Většina pacientů s deficitem HCS vylučuje všechny typické organické kyseliny ve zvýšeném množství, podmínkou je, že vzorek moči byl odebrán během ataky akutního onemocnění.

Naopak u deficitu biotinidázy může být zjištěno pouze zvýšené vylučování 3-hydroxyizovalerátu, zvláště v raných stadiích choroby. 20 % neléčených dětí s deficitem biotinidázy má v době, kdy jsou symptomatické, normální vylučování organických kyselin močí.

Přímý průkaz MCD poskytuje stanovení aktivity karboxyláz v lymfocytech. Tyto aktivity jsou nízké u deficitu HCS, ale mohou být normální u deficitu biotinidázy, v závislosti na stupni deficitu biotinu. Tyto dvě dědičné poruchy mohou být snadno rozlišeny stanovením aktivity biotinidázy v séru . Dnes je toto vyšetření zahrnuto do novorozeneckých screeningových programů v mnoha zemích na celém světě.

Deficit holokarboxylázy syntetázy

· Koncentrace biotinu v plazmě a vylučování biotinu močí jsou normální.

· Aktivity karboxyláz v lymfocytech jsou snížené a nemohou být aktivovány in vitro preinkubací s biotinem.

· Přímé měření aktivity HCS vyžaduje protein, tj. apokarboxylázu nebo přenašeč apokarboxylu ACC jako jeden ze substrátů, proto se rutinně neprovádí.

· Deficit HCS může být diagnostikován nepřímo podle výrazně snížených aktivit karboxyláz v kultivovaných fibroblastech v médiu s nízkým obsahem biotinu (10-10 mol/l) a úpravy (nebo alespoň vzestupu) aktivit v buňkách kultivovaných v médiu s vysokou koncentrací biotinu (10-6 - 10-5 mol/l). Je nutno poznamenat, že fibroblasty některých pacientů s pozdním začátkem poruchy mohou mít normální hladiny aktivit karboxyláz ve standardním médiu s přídavkem 10 % telecího séra, takže koncentrace biotinu je přibližně 10-8 mol/l.

Deficit biotinidázy

· Aktivita biotinidázy v plazmě chybí nebo je snížená. Mnoho pacientů má měřitelnou reziduální aktivitu a měla by být ověřena porucha Km (viz níže).

· Symptomatičtí pacienti mají obvykle sníženou koncentraci biotinu v plazmě a snížené vylučování biotinu močí, podmínkou je, že je použita metoda, která nedetekuje biocytin. Aktivity karboxyláz v lymfocytech jsou obvykle snížené, ale upravují se během hodin buď po jedné dávce biotinu p.o., nebo po preinkubaci s biotinem in vitro.

· Pacienti vylučují biocytin močí, koncentrace jsou závislé na hladině reziduální aktivity biotinidázy.

· Aktivity karboxyláz ve fibroblastech, kultivovaných v médiu s nízkým obsahem biotinu, jsou podobné jako aktivity v kontrolních fibroblastech a jsou vždy normální ve fibroblastech kultivovaných ve standardním médiu.

Získaný deficit biotinu

· Aktivita biotinidázy v plazmě je normální.

· Koncentrace biotinu v plazmě a vylučování biotinu močí jsou nízké.

· Aktivity karboxyláz v lymfocytech jsou snížené a ihned se upravují k normě po jedné dávce biotinu p.o. nebo po preinkubaci s biotinem in vitro.

Prenatální diagnostika

Prenatální diagnostika deficitu HCS je možná enzymatickým vyšetřením v kultivovaných choriových klcích nebo amniocytech nebo průkazem zvýšených koncentrací metabolitů v plodové vodě dilučními metodami se stabilními izotopy.

Analýza organických kyselin může při diagnostice postiženého plodu u mírnějších forem deficitu HCS selhat a prenatální diagnostika vyžaduje v těchto případech enzymatické vyšetření.

Prenatální diagnostika umožňuje racionální prenatální léčbu a brání závažnému metabolickému postižení v časném novorozeneckém období.

Aktivita biotinidázy může být měřena v choriových klcích nebo v kultivovaných amniocytech, ale podle naší zkušenosti není oprávněná, neboť prenatální léčba není nutná.

Léčba a prognóza

S výjimkou některých případů deficitu HCS mohou být obě dědičné poruchy účinně léčeny biotinem p.o. ve farmakologických dávkách. Během 20leté zkušenosti s léčbou deficitu biotinidázy nebyly při takové léčbě pozorovány žádné nežádoucí účinky a je důležité, že se biocytin nehromadí v tělesných tekutinách, což bylo dříve považováno za možné riziko.

Omezení příjmu bílkovin není nutné s výjimkou velmi těžkých případů deficitu HCS.

Akutně nemocní pacienti s metabolickou dekompenzací vyžadují kromě léčby biotinem obecnou akutní léčbu.

Deficit holokarboxylázy syntetázy

Potřebná dávka biotinu závisí na závažnosti enzymatického deficitu a má být stanovena individuálně. Většina pacientů vykazuje dobrou klinickou odpověď na 10 - 20 mg/den, ale někteří mohou potřebovat vyšší dávky, např. 40 - 200 mg/den.

I přes zjevně kompletní vymizení klinických příznaků někteří pacienti i nadále vylučují patologické metabolity (zvláště 3-hydroxyizovalerát), což je nález, který nepřímo úměrně koreluje s aktuální hladinou aktivity karboxylázy v lymfocytech. Výjimečně byly pozorovány klinické a biochemické odchylky i přes léčbu vysokými dávkami biotinu. Všichni pacienti s deficitem HCS alespoň částečně odpovídají na farmakologické dávky biotinu s výjimkou homozygotů s missense mutací L216R.

U většiny přežívajících, dobře léčených pacientů s deficitem HCS, se prognóza zdá být dobrá s výjimkou těch, kteří jen částečně nebo vůbec neodpovídají na biotin.

Je nutné pečlivé další sledování k hodnocení dlouhodobé prognózy.

U jednoho pacienta sledovaného devět let a léčeného prenatálně a od 3,5 měsíce věku 6 mg biotinu/den byly ve věku devíti let zřejmé určité problémy s jemnou motorikou.

U pěti japonských pacientů (čtyři rodiny) se inteligenční kvocient (IQ) ve věku 5 - 10 let pohyboval mezi 68 - 80. Čtyři z těchto pacientů měli závažnou formu se začátkem v novorozeneckém věku a jeden z nich (IQ=64) byl léčen prenatálně.Tři z těchto pacientů měli opakované respirační infekce, metabolickou acidózu a organickou acidurii i přes léčbu vysokými dávkami biotinu (20 - 60 mg/den). Nebylo ale zjištěno ireverzibilní neurologické postižení sluchu a zraku, jak je popisováno u deficitu biotinidázy.

V několika těhotenstvích byla popsána prenatální léčba biotinem 10 mg/den. Není jasné, zda je prenatální léčba důležitá, dostatečná by mohla být léčba rizikových dětí ihned po narození.

Deficit biotinidázy

Zavedení novorozeneckých screeningových programů vedlo k detekci asymptomatických pacientů s reziduální aktivitou biotinidázy.

Na základě měření aktivity biotinidázy v plazmě mohou být pacienti rozděleni do tří hlavních skupin:

1. Pacienti s hlubokým deficitem biotinidázy s méně než 10 % průměrné normální aktivity biotinidázy v séru. Při použití citlivé metody s přirozeným substrátem biocytinem tyto pacienty dále rozdělujeme na pacienty s kompletním deficitem (nedetekovatelná aktivita, limit detekce ~ 0,05 % průměrných normálních hodnot) a na pacienty s reziduální aktivitou biotinidázy až do 10 %.

2. Pacienti s parciálním deficitem biotinidázy s 10 - 30 % reziduální aktivity.

3. Pacienti se sníženou afinitou biotinidázy k biocytinu, tj. varianty Km.

Skupina 1

U časně diagnostikovaných dětí s kompletním deficitem biotinidázy 5 - 10 mg biotinu p.o. kompletně odstraní nebo zabrání všem klinickým i biochemickým odchylkám. Pro chronickou léčbu je doporučována stejná dávka. Při pečlivých klinických i biochemických kontrolách je možné snížit dávku biotinu na 2,5 mg/den. Biotin ale musí být podáván celý život a pravidelně každý den, neboť deplece biotinu se rozvíjí rychle.

Novorozenecký screening deficitu biotinidázy umožňuje časnou diagnostiku a účinnou léčbu. U těchto pacientů musí být diagnóza potvrzena kvantitativním měřením aktivity biotinidázy. Léčba by měla být zahájena bezodkladně, neboť pacienti mohou být biotin-deficitní během několika dnů po narození.

U pacientů, kteří byli diagnostikováni pozdě, se může ještě před zahájením léčby objevit ireverzibilní poškození mozku. I přes léčbu biotinem často přetrvává zvláště poškození zraku a sluchu a jako dlouhodobá komplikace bylo pozorováno postižení intelektu a ataxie.

Pacienti s reziduální aktivitou do 10 % , obvykle zachycení novorozeneckým screeningem nebo na základě vyšetření v rodině, mohou zůstat asymptomatičtí po řadu let nebo dokonce až do dospělosti.

Podle naší zkušenosti s 61 takovými pacienty (52 rodin), mají tito pacienti vysoké riziko, že budou biotin-deficitní a měli by být léčeni 2,5 mg biotinu/den.

Skupina 2

Pacienti s parciálním deficitem biotinidázy (10 - 30 % reziduální aktivity) jsou nejčastěji detekováni novorozeneckým screeningem a vyšetřením v rodinách a obvykle zůstávají asymptomatičtí.

U jednoho kojence s asi 30 % enzymatické aktivity se rozvinula hypotonie, kožní exantém a ztráta vlasů během ataky gastroenteritidy ve věku šesti měsíců. Stav se upravil po léčbě biotinem.

Zjistili jsme, že mezi 24 pacienty s aktivitou biotinidázy v séru 14 - 25 %, sledovanými ve věku 8 měsíců - 8 let, mělo 16 pacientů subnormální koncentraci biotinu nejméně v jednom vzorku plazmy s tendencí ke snižování hladin se vzrůstajícím věkem.

Proto je asi nezbytné pacienty s 10 - 30% reziduální aktivitou pravidelně kontrolovat a pacienty s hraničními odchylkami suplementovat malými dávkami biotinu, tj. 2,5 - 5 mg/týden.

Skupina 3

Mezi 201 pacienty (176 rodin) jsme našli deset pacientů (osm rodin) s poruchou Km .

Při rutinním kolorimetrickém enzymatickém vyšetření s 0,15 mmol/l biotinyl-p-aminobenzoátem jako substrátem byl u šesti z těchto pacientů (pět rodin) zjištěn hluboký deficit (0,94 - 3 % reziduální aktivity), a u čtyř pacientů (tři rodiny) byl prokázán parciální deficit (18 - 20 % reziduální aktivity). Probandi v uvedených pěti rodinách měli hluboký deficit a závažné klinické onemocnění a jeden z pacientů s parciálním deficitem, i když byl zjevně asymptomatický, měl ve věku dvou let hraniční deficit biotinu.

Tyto výsledky ukazují na význam vyšetřování všech pacientů s reziduální aktivitou biotinidázy na poruchu Km. Asi všichni mají vysoké riziko deficitu biotinu, a proto musí být léčeni biotinem.

Biotin-responzivní onemocnění bazálních ganglií

Všechny klinické symptomy u biotin-responzivního onemocnění bazálních ganglií mizí během několika dnů při podávání vysokých dávek biotinu (5 - 10 mg/kg/den), je-li pacient časně léčen. Opět se objevují jeden měsíc po přerušení léčby biotinem. Pacienti pozdě diagnostikovaní, nebo kteří měli opakované ataky, mají reziduální symptomy, jako je paraparéza, mírná mentální retardace nebo dystonie.


Autor: Redakce


Literatura:
Fernandes, J., Saudubray, J.M., Berghe, G., Walter, J. Diagnostika a léčba dědičných metabolických poruch. Praha: Triton 2008

Design and code by webmaster