Detail hesla - Glykogenóza typu VII

Glykogenóza typu VII



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice

Klinické projevy

Klinicky je GSD VII, poprvé popsaná Taruim, neodlišitelná od McArdleho choroby, s výjimkou fenoménu „druhého dechu“. Některé laboratorní výsledky jsou užitečné v diferenciální diagnostice, včetně zvýšené koncentrace bilirubinu a počtu retikulocytů, které jsou projevem kompenzované hemolýzy. Diagnostika deficitu PFK je tak založena na kombinaci svalových symptomů a kompenzované hemolytické anémie; jedinou další svalovou glykogenózou s těmito rysy je deficit fosfoglycerátkinázy (viz dále).

Existují dvě klinické varianty, první varianta se projevuje jako trvalá svalová slabost v dospělosti (i když většina pacientů udává intoleranci cvičení v mládí), druhá varianta postihuje kojence nebo malé děti, kteří mají generalizovanou svalovou slabost a symptomy multisystémového postižení (křeče, korovou slepotu, korneální opacity, kardiomyopatii) 65]. Infantilní varianta, u které nebyla zjištěna žádná mutace v PFK-M genu, je pravděpodobně geneticky odlišná od typické adultní myopatie.

Metabolické odchylky a genetika

PFK je tetramerický enzym pod kontrolou tří autozomálních genů.

Gen PFK-M na chromozomu 12 kóduje svalovou podjednotku; gen PFK-L na chromozomu 21 kóduje jaterní podjednotku; a gen PFK-P na chromozomu 10 kóduje destičkovou podjednotku. Lidské svaly exprimují pouze podjednotku M a obsahují výlučně M homotetramer (M4), zatímco erytrocyty, které obsahují L i M podjednotky, obsahují pět izoenzymů: dva homotetramery (M4 a L4) a tři hybridní formy (M1L3, M2L2, M3L1). U pacientů s typickým deficitem PFK způsobují mutace v genu PFK-M úplnou ztrátu aktivity ve svalech, ale pouze částečný deficit PFK v erytrocytech, kde se reziduální aktivita blíží 50 % a je kalkulována pro L4 izoenzym. U pacientů s typickým deficitem PFK bylo popsáno nejméně 15 mutací v PFK-M genu.

Diagnostika

Histochemické vyšetření svalů prokáže převážně subsarkolemálně depozita normálního glykogenu, většina glykogenu se normálně barví PAS reakcí a je normálně natráven diastázou. Pacienti s deficitem PFK akumulují také rostoucí množství polyglukosanu, který se barví intenzivně PAS reakcí, ale je rezistentní vůči natrávení diastázou a v elektronovém mikroskopu má jemnou granulární a filamentózní strukturu, podobnou střádání materiálu u deficitu větvícího enzymu a u Laforovy choroby (viz dále).

Histochemický průkaz deficitu PFK naznačí diagnózu, ale pro definitivní potvrzení je nutné biochemicky prokázat deficit PFK (je nutné, aby vzorek svalu byl ihned po biopsii rychle zmražen, PFK je labilní!). Svalová biopsie může být vyloučena, jsou-li klinické projevy typické a je prokázána patogenní mutace v DNA v krvi, neexistuje ale žádná prevalentní mutace.

Léčba

Neexistuje žádná specifická léčba. Na rozdíl od McArdleho choroby by sacharóza měla být vyloučena, ale aerobní cvičení může být užitečné. Pozorování, že pacienti s deficitem PFK zaznamenali zhoršení intolerance cvičení po jídlech s vysokým obsahem sacharidů, byla vysvětlena faktem, že glukóza snižuje koncentraci volných mastných kyselin a ketolátek v krvi, alternativních zdrojů energie pro svaly.


Autor: Redakce

Design and code by webmaster