Detail hesla - Deficit sukcinátdehydrogenázy

Deficit sukcinátdehydrogenázy



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Klinické projevy

Sukinátdehydrogenáza (SD) je součástí TCA cyklu i respiračního řetězce. To vysvětluje, proč deficit SD připomíná fenotypy spojené s deficity respiračního řetězce.

Klinický obraz této velmi vzácné poruchy může zahrnovat Kearns-Sayreův syndrom, izolovanou hypertrofickou kardiomyopatii, kombinovanou srdeční a skeletální myopatii, generalizovanou svalovou slabost se snadnou unavitelností a časný začátek Leighovy encefalopatie. Může se také projevit jako mozečková ataxie a atrofie optiku a vznik nádorů v dospělosti. U jednoho kojence byla pozorována závažná hypoglykémie.

Deficit SD může být také součástí kombinovaného deficitního stavu , který zahrnuje také akonitázu a komplexy I a III respiračního řetězce. Tato porucha, zjištěná pouze u švédských pacientů, se projevuje celoživotní intolerancí cvičení, myoglobinurií a laktátovou acidózou s normálním nebo zvýšeným poměrem L/P v klidu a paradoxně sníženým poměrem L/P během cvičení.

Metabolické odchylky

SD je částí širší enzymatické jednotky, komplexu II (sukcinátubichinonoxidoreduktáza) respiračního řetězce. Komplex II se skládá ze čtyř jednotek. SD obsahuje dvě z těchto podjednotek, flavoprotein (Fp, SDA) a FeS protein (iron-sulphur protein, Ip, SDB). SD je zakotvena na membráně dvěma dalšími podjednotkami, C a D.

SD katalyzuje oxidaci sukcinátu na fumarát a přenáší elektrony do ubichinonového poolu respiračního řetězce.

Teoreticky by porucha TCA cyklu měla vést k poklesu poměru L/P, neboť je porušena produkce NADH. Bylo však studováno příliš málo případů s deficitem SD (nebo jinými poruchami TCA cyklu) ke zjištění, zda tomu tak je. Hluboká hypoglykémie, jak bylo jednou publikováno, byla možná důsledkem deplece substrátu pro glukoneogenezi, oxalacetátu. Kombinovaný deficit SD/akonitázy, zjištěný pouze u švédských pacientů, je asi způsoben poruchou metabolismu FeS proteinů, které jsou společné oběma enzymům.

Genetika

Komplex II je unikátní mezi komplexy respiračního řetězce tím, že všechny jeho čtyři jednotky jsou jaderně kódovány. Podjednotky SD obsahující flavoprotein a FS protein (A a B) byly mapovány na chromozomech 5p15 a 1p35-p36, zatímco integrované membránové proteiny (C a D) byly mapovány na chromozomu 1q21 a 11q23.

Homozygotní a složené heterozygotní mutace SDA byly identifikovány u řady pacientů. U dvou sester s parciálním deficitem SDA a neurodegenerativním onemocněním s pozdním začátkem s progresivní atrofií optiku, ataxií a myopatií byla nalezena pouze jedna mutace, naznačující dominantní dědičnost.

Mutace v SDB, SDC a SDD způsobují náchylnost k familiárnímu feochromocytomu a familiárnímu paragangliomu. Zdá se, že SD geny mohou fungovat jako tumor supresivní geny.

Diagnostické testy

Na rozdíl od jiných poruch TCA cyklu nevede vždy deficit SD k charakteristické organické acidurii. Mnoho pacientů, zvláště těch, jejichž klinický fenotyp připomíná pacienty s poruchami respiračního řetězce, nevylučuje očekávaný sukcinát a může vylučovat variabilní množství laktátu, pyruvátu a intermediátů TCA cyklu, fumarátu a malátu.

Potvrzení diagnózy suspektního deficitu SD vyžaduje stanovení jednak vlastní aktivity SD a jednak aktivity komplexu II (sukcinátubichinonoxidoreduktázy), která odráží integritu SD a zbývajících dvou podjednotek komplexu. Tato enzymatická vyšetření mohou být provedena za použití standardních spektrofotometrických postupů. Při magnetické rezonanční spektroskopii je zjištěn charakteristický nález s hromaděním sukcinátu.

Léčba a prognóza

Nebyla popsána žádná účinná léčba. I když SD je flavoprotein, nebyly popsány riboflavin-responzivní poruchy.


Autor: Redakce


Literatura:
Fernandes, J., Saudubray, J.M., Berghe, G., Walter, J. Diagnostika a léčba dědičných metabolických poruch. Praha: Triton 2008

Design and code by webmaster