Detail hesla - Hypertenze renovaskulární

Hypertenze renovaskulární



Slovníková definice
Sekundární hypertenze vznikající na podkladě stenotického postižení hlavních větví tepenného řečiště ledvin. Odpovídá za 1–2 % všech hypertenzí.


Plná definice

Etiologie a patogeneze

Nejčastější příčinou tepenné stenózy je ateroskleróza (80 %), převážně u starších mužů s kumulací rizikových faktorů nebo s již zjevnou aterosklerózou. Predilekčním místem zúžení renální tepny je její proximální třetina. Druhou nejčastější příčinou je fibrózní dysplazie (20 %) vyskytující se u mladších žen ve střední a distální třetině renální tepny. Někdy je přítomné zúžení obou renálních tepen. Při významném zúžení nebo uzávěru jedné či více ledvinných tepen dochází v méně pro­krvené a hypoxické tkáni ledviny k aktivaci sympatiku a systému renin-angiotensin. Vzniká dilatace přívodných a konstrikce odvodných tepének glomerulů s omezením průtoku krve peritubulárními kapilárami. Rychlost vývoje stenózy renální tepny rozhoduje o vytvoření kolaterálního krevního oběhu a o velikosti poklesu exkretorické funkce ledviny. Její osud závisí na velikosti perfúze v tepenném řečišti distálně od místa postižení.

Klin. obraz a dg.

Stenóza renální tepny nevede vždy k hypertenzi. K hemodynamickému uplatnění je třeba zúžení průsvitu nejméně o 65 %. Dosud neexistuje spolehlivý test, který by prokázal význam zúžení tepny ve vztahu k rozvoji a udržení hypertenze. Kritériem diagnózy je pak normalizace krevního tlaku po úspěšném odstranění stenózy. Diagnostické postupy zahrnují laboratorní vyšetření (captoprilový test, stanovení reninové aktivity v krvi renálních žil), neinvazivní zobrazovací metody (captoprilová scintigrafie ledvin, vyšetření tepen dopplerovskou USG nebo angiografií při MR) a invazivní zobrazovací metody (digitální subtrakční angiografie, spirální výpočetní tomografie). »Zlatým standardem« zůstává renální angiografie. Její výhodou je možnost současného provedení léčebného výkonu.

Terapie

Sleduje dva stejně významné cíle - kontrolu hypertenze a zlepšení funkce postižené ledviny. Při revaskularizaci se používají metody chirurgické (endarterektomie, bypass) nebo intervenčně radiologické (balonková angioplastika či zavedení stentu). O výběru nejvhodnější metody rozhodují celkový stav nemocného, příčina a lokalizace stenózy. Efekt léčby se posuzuje potřebou farmakologické léčby - možností jejího přerušení či omezení. V případě kontraindikace korektivní léčby nebo její neúspěšnosti (vznik restenózy) je nutná kombinovaná antihypertenzivní léčba. Výběr použitých léků přihlíží k funkčnímu stavu ledvin. Cílem je snížit krevní tlak na 130/80 mm Hg.

V. Monhart

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 203.

www.galen.cz


Autor: Galén

Design and code by webmaster