Detail hesla - Osteoporóza senilní

Osteoporóza senilní



Slovníková definice
Metabolický kostní syndrom charakterizovaný úbytkem celé kosti (tj. anorganické i organické části), poruchou mikrostruktury kosti a sklonem ke zlomeninám, a to u osob starších 70 let. Onemocnění postihuje více ženy než muže (poměr asi 2:1 – oproti postmenopauzální osteoporóze, tedy I. typu, kde je poměr až 6:1).

Příbuzná hesla: Osteoporóza

Plná definice

Etiologie a patogeneze

Primární porucha tkví v nedostatečné absorpci vápníku ze střeva (při nedostatečném příjmu vápníku nebo nedostatečném vstřebávání vlivem involučních střevních změn a nedostatku aktivních metabolitů vitaminu D). Proto klesá koncentrace vápníku v krvi s následným vzestupem parathormonu. Při této formě osteoporózy (na rozdíl od osteoporózy I. typu, postmenopauzální) ubývá sice více kost trabekulární, ale též i kortikální kost, a zlomeninami je postižen jak axiální, tak i periferní (apendikulární) skelet. Je také častější výskyt zlomenin dlouhých kostí a krčku stehenní kosti než při osteoporóze I. typu. Kromě věku a pohlaví jsou podpůrnými faktory pro vznik a rozvoj osteoporózy dědičná vloha, příslušnost k bílé rase a osobní faktory (nesprávný životní styl s nedostatkem pohybu, nedostatečnou insolací, kouření, alkoholismus), z chorob hyperkortizolismus, thyreotoxikóza, onemocnění střev, jater a ledvin, revmatické choroby, z léků zejména kortikostero­i­dy a thyroidální hormony. K silným rizikovým faktorům patří také nízká tělesná hmotnost a výskyt osteoporotických zlomenin u matky.

Klin. obraz a dg.

Onemocnění může probíhat zcela asymp­tomaticky a prvním příznakem může být až zlomenina. Jindy je přítomný bolestivý syndrom (osteoporotický algický syndrom). Objektivně je patrná kyfóza hrudní páteře, hyperlordóza bederní páteře, vystupující břicho a zmenšení tělesné výšky. Svalová síla je snížena a pohyblivost může být omezena při bolesti a úbytku sil. Prudká, někdy velmi intenzivní vystřelující bolest v páteři je způsobena kompresivní zlomeninou obratle. Stanovení diagnózy se opírá kromě klinického vyšetření o zobrazovací metody, biochemická vyšetření a méně často o histomorfometrické nálezy. K zobrazovacím metodám patří rtg vyšetření skeletu (průkazné však až při ztrátě větší než 30 % minerálu). Patognomonický bývá nález na obratlích (boční snímky). K hodnocení stavu kostního minerálu slouží dnes osteodenzitometrie (s malým rtg zářením o dvojí energetické rovině: dual x-ray absorptiometry – DXA nebo DEXA). Vhodnou screeningovou metodou je ultrasonodenzitometrie (např. patní kosti), informující o změnách struktury trabekulární kosti. Z biochemických ukazatelů jsou kromě vyšetření kalciového a fosfátového metabolismu (zejména kalciurie za 24 h) důležitá vyšetření alkalických fosfatáz, zejména kostního izoenzymu a vyšetření štěpů kolagenu v moči (zejména pyridinolinu a deoxypyridinolinu – zvýšení odráží zvýšenou činnost osteoklastů) a osteokalcinu (nekolagenní bílkovina kosti, specifický ukazatel osteoblastické aktivity).

Terapie

Léčba spočívá v obecných zásadách a ve specifické léčbě. K obecným zásadám patří přiměřený příjem vápníku, rozumný pobyt na slunci, čerstvém vzduchu, přiměřený pohyb, vyloučení toxických látek (kouření, alkohol), prevence pádů. Útlum kostní resorpce se při senilní osteoporóze dosáhne bisfosfonáty a kalcitoninem. Novotvorbu kosti podporují fluoridové soli, popř. anabolika. U této formy osteoporózy vystačíme však někdy pouze s dlouhodobou léčbou vápníkem a vitaminem D a přiměřenou rehabilitací.

J. Blahoš

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 423–424.

www.galen.cz


Autor: Galén

Design and code by webmaster