Medicabaze.cz

Onemocnění se zvýšeným výskytem u pacientů s obezitou a nadváhou. Zdravotní rizika obezity, tak jak se jeví z epidemiologických studií, lze podle Leana rozdělit do 2 skupin: na mechanické (např. artrózy, dušnost) a metabolické (hormonální) komplikace. Zejména pro druhou skupinu onemocnění se pojem komplikace nehodí. Obezita není totiž jasnou příčinou, je spíše součástí komplexních poruch, jako je například metabolický syndrom.

Příbuzná hesla: Obezita a diabetes, Obezita

Epidemiologie

Riziko komplikací začíná podle novějších studií již od BMI 23, výrazně stoupá při BMI nad 27-28. Extremní riziko komplikací je při druhém a třetím stupni obezity (BMI nad 35 resp. 40)

Symptomatologie

Metabolické komplikace nevyvolávají po řadu let obtíže, projeví s obvykle až kardiovaskulární komplikací, např. mozkovou příhodou či infarktem myokardu. Některé mechanické komplikace artrózy či vertebrogenní algický syndrom mohou mírnou redukcí hmotnosti i obtíže vyvolat. Dochází totiž ke změně statického zatížení. K vymizení obtíží je třeba obvykle mnohem větší redukce hmotnosti.

Etiopatogeneze

Rozdělení je přibližné a některé poruchy lze řadit spíše podle převládající příčiny. Celkem lze však říci, že metabolické a hormonální příčiny se prolínají. Gynoidní obezita je přitom spíše modelem čistě mechanických poruch. Velmi přibližně lze konstatovat, že obtíže mají většinou nemocní s BMI nad 30 a věkem nad 40 let. Mladší obézní se často cítí zcela zdrávi.

Přitom redukce hmotnosti o pouhých 5-10 % vede k poklesu metabolických komplikací i nádorů někdy až o 50 %.

Obvod pasu se obvykle měří v místě viditelného pasu nebo v polovině vzdálenosti mezi lopatou kosti kyčelní a posledními žebry, obvod boků nad velkým trochanterem nebo v místě největšího vyklenutí hýždí (1).

Riziko metabolických komplikací, tedy tendence k androidnímu typu obezity, je úměrné obvodu pasu a obvykle se klasifikuje na mírné a výrazné.

Metabolické riziko podle obvodu pasu:

mírné výrazné

ženy nad 80 cm nad 88 cm

muži nad 94 cm nad 102 cm

Klasifikace na androidní a gynoidní obezitu je nejdůležitější kvalitativní klasifikací v obezitologii. Právě nová definice metabolického syndromu podle ATP III užívá tato kritéria a za známku metabolického syndromu považuje osoby s obvodem pasu v pásmu výrazného rizika. V praxi však i pacienti s menším zvýšením obvodu pasu v pásmu mírného metabolického rizika mají často známky metabolického syndromu. V praxi platí, že pokud má jedinec BMI nad 35, je měření obvodu pasu prakticky zbytečné. Měření obvodu pasu je naopak velmi významné u osob s normální hmotností, u osob v pásmu nadváhy a u osob s I. stupněm obezity. Každá kumulace viscerálního tuku zvyšuje metabolické riziko, a to i u osob s normální hmotností. Starší definice metabolického syndromu podle WHO pokládala za metabolicky rizikového každého jedince s BMI přes 30. Nová definice ATP III na BMI nehledí a hodnotí pouze obvod pasu. To odpovídá klinické zkušenosti, že řada diabetiků 2. typu či hypertoniků má kumulaci viscerálního tuku a zvýšený obvod pasu při relativně normálním BMI. Obvod pasu má tak podle řady kvantitativních analýz větší vazbu na metabolický syndrom než samotné BMI a patří k tzv. jádru metabolického syndromu.

Diferenciální diagnóza

Po těch komplikacích obezity, které jsou symptomatické je třeba aktivně pátrat- zvýšení krevního tlaku, dyslipidémie, diabetes. Onemocnění kloubního a pohybového aparátu nemá velký smysl aktivně vyhledávat. Rentgenologický nález totiž obvykle nekoreluje s obtížemi.

Terapie

Z obezitologického hlediska je při výskytu komplikací nutno léčit obezitu i komplikujíce onemocnění. Právě u nemocných s komplikacemi je třeba léčit co nejdůsledněji - dlouhodobá léčba antiobezitiky, event. bariatrická chirurgie.

Průběh

Nepodaří-li s ovlivnit hmotnost, komplikace obvykle progredují. Při snížení hmotnosti o 5-10 % se významně regredují metabolické komplikace. Mechanické komplikace vyžadují ještě větší redukci hmotnosti.

Prognóza

Prognóza závisí na úspěšnosti léčby obezity a motivaci, i závažné metabolické komplikace jako cukrovka 2. typu mohou při léčbě obezity vymizet. Velmi důležitá je motivace nemocných. Ortopedické výkony na nosných kloubech vyžadují obvykle redukci hmotnosti pod cca 90 kg, a to je reálné jen u motivovaných nemocných.