Detail hesla - Intenzivní péče - základy oxygenoterapie

Intenzivní péče - základy oxygenoterapie



Slovníková definice
Oxygenoterapie, tedy léčba přívodem kyslíku, je na interních odděleních často využívána. Zahrnuje jeho podávání jak při spontánní, tak při umělé ventilaci.

Plná definice

Indikacemi k podávání kyslíku u spontánně ventilujících pacientů jsou parciální a globální respirační insuficience , srdeční selhání a infarkt myokardu , šok , zvýšené metabolické nároky (popáleniny, polytrauma, sepse, hypertermie), intoxikace oxidem uhelnatým, kyanidy a závažné anémie.

Kyslík je zpravidla v případě spontánní ventilace podáván pomocí nosních katétrů („brýlí“), masek a polomasek, které jsou (přes zvlhčovač) napojeny na zdroj kyslíku. Průtok kyslíku se obvykle pohybuje v rozmezí 2–6 l/min.

I když se oxygenoterapie u spontánně ventilujících zdá jako naprosto bezpečná metoda, je nutné upozornit na některé situace, kdy může přinášet jistá rizika. Mezi nimi je především retence CO2 a narkóza oxidem uhličitým. Ta hrozí především u pacientů s globální respirační insuficiencí (nejčastěji při obstrukční chorobě bronchopulmonální), kdy hlavním stimulem dechového centra není hyperkapnie, ale hypoxemie, a organismus je současně adaptován na nízkou tenzi kyslíku. Náhlé zlepšení oxygenace sníží stimulaci dechového centra, s následným snížením ventilace a dalším vzestupem pCO2. Narkóza oxidem uhličitým pak může být příčinou úmrtí.

Dlouhodobé podávání kyslíku ve vysokých koncentracích (zhruba nad 40 %) rovněž působí toxicky, je zvýšená tvorba volných radikálů, dochází k poškození plicního parenchymu. Byla popisována i vyšší pohotovost k epileptickým záchvatům.

Převzato z
Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster