Detail hesla - Hyperkalémie

Hyperkalémie



Slovníková definice
Hyperkalémie (sérové kalium > 5,4 mmol/l) je častá mírná elevace kalia (do 6 mmol/l), bývá dobře tolerována a pacienta obvykle neohrožuje (asymptomatická může být i hyperkalémie v rozmezí 6–7 mmol/l). Závažná hyperkalémie (sérové kalium > 6,5 mmol/l) ale vyžaduje hospitalizaci, monitoraci srdečního rytmu a okamžitou léčbu. U všech pacientů s hyperkalémií je před zahájením intervencí nutno vyloučit hemolýzu.

Plná definice
Etiologie

Nejvýznamnějšími příčinami hyperkalémie jsou chronické selhání ledvin, podávání léků, které omezují vylučování kalia nebo ovlivňují jeho distribuci mezi extracelulární a intracelulární tekutinou, a stavy spojené s katabolismem.

Tab. 1 – Příčiny hyperkalémie
1. chronické selhání ledvin, obvykle u pacientů s oligoanurií, mírná renální insuficience nebývá spojena s hyperkalémií, normokalémie je zajištěna zvýšenou tubulární sekrecí kalia
2. léky, které omezují vylučování kalia nebo ovlivňují jeho membránovou distribuci
   a. kalium šetřící diuretika (amilorid, spironolakton, eplerenon)
   b. inhibitory ACE, blokátory receptrorů pro angiotenzin
   c. nesteroidní antirevmatika (omezují průtok krve ledvinou)
   d. heparin nebo nízkomolekulární hepariny (inhibují výdej aldosteronu)
   e. cyklosporin
   f. vysoké dávky trimetoprimu
   g. betablokátory
3. katabolismus
   a. acidóza
   b. deficit inzulinu (diabetická ketoacidóza)
   c. rabdomyolýza, rozpad nádoru, cvičení
4. Addisonova choroba
5. hypoaldosteronismus (u některých pacientů s diabetem)
6. vzácné tubulární syndromy (např. Gordonův syndrom)

Změny na EKG

Těžká hyperkalémie (K > 6,5 mmol/l) se projevuje zejména změnami na EKG:
1. hrotnatými vlnami T
2. oploštěním až vymizením vln P
3. prodloužením intervalu PQ (AV blokáda 1. stupně)
4. progresivním rozšiřováním komplexu QRS
5. idioventrikulárním rytmem
6. komorovou fibrilací nebo asystolií.

Pokud nejsou změny na EKG přítomny, je vhodné vyšetření kalia opakovat.

Léčba

Rychlé, ale krátkodobé snížení sérového kalia

1. Intravenózní podání kalcia
Antagonizuje membránové účinky kalia, nesnižuje hladinu kalia; obvykle podáváme intravenózně 10 ml 10% kalcium glukonátu nebo 5 ml 10% kalcium chloridu během 2–5 minut, za stálé monitorace EKG možno v pětiminutových intervalech opakovat až do normalizace EKG (maximální dávka 40 ml 10% kalcium chloridu), u pacientů léčených digoxinem se obvykle doporučují poloviční dávky.

2. Podání glukózy s inzulinem
Inzulin stimuluje vstup kalia do buněk, glukóza stimuluje uvolňování inzulinu a podporuje anabolismus; obvykle podáváme 15 j. krátkodobého inzulinu (např. Actrapidu) ve 100 ml 20% glukózy, účinek nastupuje za 15–30 minut a trvá 2–4 hodiny, podání lze opakovat za 4 hodiny, koncentrovanější roztok glukózy (40%) lze podávat jen do centrálního katétru.

3. Alkalizace
Podáváme jen, je-li hyperkalémie spojena s acidózou (a volumovou deplecí), podání může být nebezpečné u hyperhydratovaných pacientů; stimuluje vstup kalia do buněk; 50–100 ml 8,4% natrium bikarbonátu podáváme i. v. nebo přidáváme do infuze fyziologického roztoku.

Snížení množství kalia v organismu

1.  Kličková diuretika
Vhodné zejména u převodněných pacientů, účinné jen při zachované diuréze; obvyklá dávka furosemidu je 40–120 mg i. v., ani u pacientů s renálním selháním není vhodné zvyšovat nad 500 mg; rychlost účinku závisí na rychlosti nástupu diurézy.

2. Pryskyřice vyvazující kalium ve střevě
Kalcium polystyren sulfát nebo natrium polystyren sulfát vážou kalium ve střevě a uvolňují kalcium nebo natrium, kalium odchází stolicí; možné podávat v dávce 15 g perorálně nebo 15–30 g v klyzmatu (účinnější), efekt nastupuje během 24–48 hodin; navozuje zácpu, která může účinek limitovat (event. kombinovat s laxancii); dlouhodobé podávání nevhodné (může vyvolat nekrózy a ulcerace tlustého střeva).

3. Dialýza
Indikováno zejména u oligoanurických pacientů se selháním ledvin; rychlé snížení kalia během několika minut; peritoneální dialýza je rovněž efektivní, ale v této indikaci málokdy prováděna.

4. Další opatření
Vysazení všech léků, které zvyšují kalium (kalium šetřící diuretika, inhibitory ACE, nesteroidní antirevmatika, betablokátory, viz výše); snížení přívodu kalia v dietě (konzultace s dietní sestrou); nepodávat kalium v infuzích.

Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster