Detail hesla - Hyperfostatémie

Hyperfostatémie



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Etiologie

Vzhledem ke schopnosti ledvin zvýšit již při minimální hyperfosfatémii (částečně v důsledku zvýšené sekrece PTH) vylučování fosfátů (snížit zpětnou rezorpci fosfátů v proximálním tubulu) vyskytuje se významná hyperfosfatémie jen u pacientů se sníženou funkcí ledvin nebo při extrémním zvýšení příjmu fosfátů v dietě nebo uvolňování fosfátů z tkání nebo při primárně zvýšené zpětné rezorpci fosfátů v proximálním tubulu ledvin.

Od „pravé“ hyperfosfatémie je nutno odlišit pseudohyperfosfatémii, která se vyskytuje (v důsledku interference s analytickými metodami) u pacientů s hyperglobulinémií, hyperlipidémií, hemolýzou a hyperbilirubinémií a také u pacientů léčených lipozomálním amfotericinem.

K masivnímu uvolnění fosfátů, které může převýšit exkreční schopnosti zdravých ledvin, může dojít u syndromu z rozpadu nádorových buněk („tumor lysis syndrome“), při rabdomyolýze nebo (vzácně) v důsledku masivní hemolýzy nebo transfuze déle skladované krve. Syndrom z rozpadu nádorových buněk se vyskytuje zejména u pacientů s tumory vysoce senzitivními na chemoterapii (některé typy maligních lymfomů a leukemií) a kromě fosfátů se z rozpadlých nádorových buněk uvolňují i uráty a kalium. Stav se navíc může komplikovat vývojem akutního selhání ledvin. U rabdomyolýzy souvisí stupeň hyperfosfatémie (a hypokalcémie) také s případným rozvojem akutního selhání ledvin. K uvolnění fosfátu do oběhu dochází i u laktátové acidózy a diabetické ketoacidózy, pro pacienty s diabetem je ale typická deplece fosfátů a hyperfosfatémie je za této situace spíše výjimečná. Hyperfosfatémie také může vznikout při použití vysokých dávek laxativ obsahujících fosfáty. Doprovodný průjem vyvolá navíc volumovou depleci a poruchu perfuze a funkce ledvin, která hyperfosfatémii dále zhoršuje.

U pacientů s akutní nebo chronickou renální insuficiencí je pokles glomerulární filtrace do značné míry kompenzován sníženou rezorpcí fosfátů v proximálním tubulu (normálně se do moči vylučuje jen 5–20 % profiltrovaných fosfátů). Při poklesu glomerulární filtrace pod 0,3 ml/s jsou však již možnosti tohoto kompenzačního mechanismu vyčerpány a vyvíjí se hyperfosfatémie.

Příčinou hyperfosfatémie může být také zvýšená (resp. nedostatečně snížená) tubulární rezorpce fosfátů v proximálním tubulu u pacientů s hypoparatyreózou, akromegalií a u pacientů léčených bisfosfonáty a při předávkování vitaminem D (současně přítomná hyperkalcémie zhoršuje renální perfuzi a inhibuje sekreci PTH).

Léčba

Léčbou akutní hyperfosfatémie se symptomatickou hypokalcémií je zejména u pacientů se sníženou glomerulární filtrací hemodialýza. U pacientů se zachovalou renální funkcí vede ke snížení fosfatémie infuzní podávání izotonického roztoku NaCl, které ale může (dilucí) prohloubit hypokalcémii. Léčbou chronické hyperfosfatémie u pacientů s chronickým selháním ledvin je omezení příjmu fosfátů v dietě a podávání vazačů fosfátů (viz Nefrologie).

Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster