Detail hesla - Hypokalémie

Hypokalémie



Slovníková definice
Hypokalémie je jedna z nejčastějších elektrolytických poruch. Vyskytuje se nejčastěji u pacientů léčených diuretiky. Mírná hypokalémie (3–3,5 mmol/l) je obvykle dobře tolerována, těžká hypokalémie (< 2,5 mmol/l) může být život ohrožující. U pacientů s chronickým srdečním selháním je ale i jen mírná hypokalémie (< 4 mmol/l) spojena s vyšší celkovou i kardiovaskulární mortalitou.

Plná definice
Příčiny hypokalémie

1. nedostatečný příjem kalia (dietou nebo infuzemi – méně než 25 mmol/den)
2. zvýšené ztráty kalia do střeva
   a. zvracení (obvykle spojené se zvýšenými ztrátami kalia do moči v důsledku sekundárního hyperaldosteronismu)
   b. průjmy nebo abusus laxancií
   c. tumory GIT prodující gastrin (Zollinger-Ellisonův syndrom) nebo VIP
   d. ileostomie, stření píštěl, vilózní adenom tlustého střeva
3. přesun kalia z extracelulárního prostoru do buněk
   a. zvýšená sympatická nervová aktivita (stres, delirium tremens)
   b. beta-sympatomimetika (bronchodilatancia, tokolytika, dekongesční kapky)
   c. inzulin, teofylin, kofein (aktivují Na,K – ATPázu)
   d. alkalóza
4. primární hyperaldosteronismus (Connův syndrom)
5. sekundární hyperaldosteronismus
   a. srdeční selhání
   b. ascitická jaterní cirhóza
6. ztráty kalia ledvinami
   a. diuretika
   b. tubulární syndromy (RTA, Bartterův, Gitlemanův a Liddlův syndrom)
   c. tubulotoxické léky (aminoglykosidy, amfotericin B)
   d. glukokortikoidy

Klinický obraz

Klinicky se hypokalémie může projevovat únavou, zácpou, slabostí, sníženým svalovým tonem. U pacientů s chronickým srdečním onemocněním může i jen mírná hypokalémie zvýšit riziko arytmií.

Léčba

Léčba hypokalémie závisí na její tíži. Mírnou hypokalémii (K > 2,5 mmol/l) léčíme perorální substitucí kalia obvykle ve formě kalium chloridu v množství 50–150 mmol/den (1 mmol kalia = 75 mg KCl) za současných pravidelných kontrol kalémie. Vhodný je zvýšený přívod kalia v dietě, event. přidání kalium šetřících diuretik. Většina pacientů s hypokalémií má alkalózu (kalium chlorid acidifikuje) a kalium je nutno substituovat do normalizace alkalózy; pokud se hypokalémie kombinuje s acidózou (např. u renální tubulární acidózy), je vhodné kalium substituovat ve formě kalium bikarbonátu nebo kalium citrátu. U těžké (K < 2,5 mmol/l) nebo symptomatické (arytmie, selhání ledvin, slabost až paralýza) hypokalémie je vhodná monitorace EKG. Podávání hydrogenkarbonátu (alkalizace zhoršuje hypokalémii) a infuzí glukózy (glukóza zvyšuje vstup kalia do buněk a podporuje anabolismus) je kontraindikováno. Kalium je nutno podávat intravenózně (20–40 mmol kalium chloridu v 1 litru fyziologického roztoku rychlostí 10–20 mmol kalia/h do periferní žíly, vyšší rychlost podávání se nedoporučuje ani do centrálního katétru).

Schéma 1 – Algoritmus vyšetřování hypokalémie



Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů



Přiložené soubory
Design and code by webmaster