Detail hesla - Hypomagnezémie

Hypomagnezémie



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Epidemiologie

Hypomagnezémie je obvykle nediagnostikovaná, ale poměrně častá porucha vnitřního prostředí. Vyskytuje se asi u 10 % hospitalizovaných pacientů a odhaduje se, že hypomagnezémii a depleci magnézia může mít až 65 % pacientů hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče.

Etiologie

Nejčastějšími příčinami hypomagnezémie a deficitu magnezia jsou průjmy a léčba diuretiky. Nedostatečný příjem magnezia v potravě vede k hypomagnezémii jen vzácně vzhledem ke schopnosti ledvin výrazně snížit vylučování (frakční exkreci) magnezia do moči.

Tab. 1 – Příčiny hypomagnezémie

Střevní
 Chronické průjmy
 Dlouhodobé odsávání z nazogastrické sondy
 Malabsorpce
 Akutní pankreatitis
 Abusus alkoholu
 Zvýšený dietní příjem fosfátu a fytátu (vlákniny)

Renální
 Diuretika (kličková i thiazidová)
 Gitlemanův syndrom a vrozené syndromy spojené s renálními ztrátami magnézia
 Deplece fosfátů a hyperkalciurie
 Nefrotoxické léky (aminoglykozidy, amfotericin B, foskarnet, pentamidin, cyklosporin, cisplatina)
 Vrozené tubulopatie (Bartterův a Gitlemanův syndrom, mutace magnéziové kanálu - TRPM6)

Klinický obraz

Hypomagnezémie je u poloviny pacientů provázena hypokalémií (v důsledku močových ztrát kalia), častá je i současná hypokalcémie (snížené uvolňování PTH z paratyreoidey a snížená odpověď skeletu na PTH) a metabolická alkalóza. Klinicky se deplece magnezia projevuje svalovou slabostí, křečemi, karpopedálními spazmy, Chvostkovým a Trousseauovým příznakem.

U všech pacientů s hypomagnezémií je nutno rovněž vyšetřit kalémii a kalcémii. Pro pacienty s hypomagnezémií je typická hypokalcémie s normálním PTH. Na EKG obvykle nacházíme rozšířený kmit QRS, prodloužený interval PR, oploštělé vlny T. U pacientů s preexistujícím srdečním ¬onemocněním může být hypomagnezémie spojena i se závažnými komorovými arytmiemi. Renální a extrarenální příčinu hypomagnezémie lze zjistit pomocí vyšetření frakční exkrece magnezia.

Léčba

Asymptomatickou mírnou hypomagnezémii (> 0,4 mmol/l) lze léčit jen perorální substitucí magnezia (18– 24 mmol denně ve formě oxidu, sulfátu nebo laktátu v několika dávkách – perorální podávání se může komplikovat průjmy, které limitují další perorální léčbu magnéziem). Těžká symptomatická hypomagnezémie a hypomagnezémie spojená s hypokalémií nebo hypokalcémií by měla být léčena opakovaným intravenózním podáním magnezium sulfátu (10 mmol pomalou nitrožilní injekcí – alespoň 5 minut – následovaných 20 mmol v infuzi 0,9% roztoku NaCl během 4 hodin) za monitorace hladin magnezia, kalia i kalcia. Asi 50 % podaného magnezia se ztrácí do moči a celkový deficit magnezia při hypomagnezémii může být až 1 mmol/kg. K doplnění deficitu je obvykle nutné několikadenní podávání magnezia. U pacientů s hypokalémií a hypomagnezémií navozenými diuretickou léčbou je ji nutno doplnit o amilorid, který snižuje močové ztráty magnezia.

Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster