Detail hesla - Hypofosfatémie

Hypofosfatémie



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Epidemiologie

Hypofosfatémie (< 0,8 mmol/l) se vyskytuje až u 5 % hospitalizovaných pacientů a je velmi častá (30–50%) u alkoholiků, pacientů s těžkou sepsí a traumaty. Těžká (symptomatická) hypofosfatémie (< 0,3 mmol/l) je ale vzácná. U pacientů s paraproteinémií může být falešná hypofosfatémie důsledkem interference paraproteinu se stanovením fosfátů.

Etiologie

Hypofosfatémie vzniká buď v důsledku redistribuce (přesunu) fosfátů z extracelulární tekutiny do buněk, nebo v důsledku snížené střevní absorpce fosfátů nebo v důsledku zvýšené renální exkrece fosfátů (Tab. 1).

Tab. 1 – Příčiny hypofosfatémie

1. Redistribuce z extracelulární to intracelulární tekutiny
   a. zvýšená sekrece inzulinu, např. v rámci intenzivní enterální a parenterální výživy (hyperalimentace)
   b. akutní respirační alkalóza
   c. syndrom „hladové kosti“
2. Snížená střevní absorpce fosfátů
   a. nedostatečný příjem fosfátů v dietě
   b. antacida obsahující aluminium nebo magnezium
   c. průjmy, zejména steatorea
   d. deficit vitaminu D nebo rezistence na vitamin D
3. Zvýšená renální exkrece fosfátů
   a. primární nebo sekundární hyperparatyreóza
   b. deficit vitaminu D nebo rezistence na vitamin D
   c. Fanconiho syndrom
   d. osmotická diuréza

Zvýšená spotřeba anorganického fosfátu během glykolýzy a po podání inzulinu obvykle k hypofosfatémii nevede, pokud pacient nemá v důsledku předchozího hladovění nebo ztrát fosfátů do moči při osmotické diuréze depleci fosfátů. Při respirační alkalóze dochází v důsledku poklesu pCO2 k vzestupu intracelulárního pH, který stimuluje glykolýzu. Po paratyreoidektomii dochází k rychlému ukládání kalcia a fosfátů do osteopenické kosti (syndrom „hladové kosti“) s možným vývojem hypokalcémie a hypofosfatémie. Pokles příjmu fosfátů v potravě vede jen velmi vzácně k hypofosfatémii (vylučování fosfátů do moči klesá při nízkém příjmu fosfátů v dietě téměř k nule), nedostatečný příjem fosfátů musí být dlouhodobý, obvykle v kombinaci s chronickým průjmem a nedostatečným příjmem nebo malabsorpcí vitaminu D. Některá antacida (obsahující aluminium nebo magnezium) vážou fosfát ve střevě a mohou způsobit hypofosfatémii. Zvýšené ztráty fosfátů do moči jsou příčinou hypofosfatémie u hyperparatyreózy, Fanconiho syndromu a osmotické diurézy.

Klinický obraz

Symptomatická je pouze těžká hypofosfatémie (< 0,3 mmol/l). Dlouhodobá hypofosfatémie snižuje tubulární rezorpci kalcia a magnezia, zvyšuje renální produkci kalcitriolu a stimuluje kostní resorpci; důsledkem všech těchto změn je hyperkalciurie a event. i osteomalacie. K dalším možným komplikacím těžké hypofosfatémie patří encefalopatie (parestezie, event. až zmatenost a křeče), snížená kontraktilita myokardu, srdeční selhání a slabost dýchacích svalů, dysfagie, ileus a proximální myopatie až rabdomyolýza, hemolýza, snížená chemotaxe a fagocytóza leukocytů a trombocytopenie.

Diferenciální diagnostika

V diferenciální diagnostice různých příčin hypofosfatémie je užitečné stanovení frakční exkrece fosfátů. Hypofosfatémie by měla být spojena s frakční exkrecí fosfátů nižší než 5 %. Nízká frakční exkrece fosfátů svědčí nejspíše pro redistribuci nebo průjmy, nepřiměřeně vysoká frakční exkrece fosfátů (> 5 %) svědčí při hypofosfatémii pro zvýšené ztráty fosfátů ledvinami, nejčastěji při hyperparatyreóze nebo tubulární poruchách (Fanconiho syndrom nebo některé vzácné syndromy spojené se sníženou zpětnou rezorpcí fosfátů).

Léčba

U pacientů s deficitem vitaminu D je nutná jeho suplementace (denní dávka by měla být minimálně 400–800 mezinárodních jednotek denně, v některých případech až 4000 jednotek denně). Suplementace fosfátů je nutná u symptomatických pacientů a u pacientů s tubulárními poruchami způsobujícími dlouhodobé ztráty fosfátů do moči. Fosfáty je možno suplementovat perorálně v dávce 2,5–3,5 g denně (v několika dávkách) nebo (pokud je to u symptomatického pacienta nutné) intravenózně, u méně závažné hypofosfatémie (0,4–0,8 mmol/l) v dávce 0,1–0,25 mmol/kg během 6 hodin, u těžké hypofosfatémie (< 0,4 mmol/l) v dávce 0,25–0,5 mmol/kg během 8–12 hodin, obvykle ve formě kalium hydrogenfosfátu.

Převzato z

Češka R. et kol.
Interna. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: prof. MUDr. Richard Češka, CSc. a kolektiv autorů

Design and code by webmaster