Detail hesla - Obstipancia

Obstipancia



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Základem léčby průjmů je rehydratace a realimentace. Léčivé látky dělíme do následujících skupin:
1)  Střevní adsorbencia – aktivní uhlí a diosmektit. Působí adsorpcí toxických a metabolických produktů, pravděpodobně i některých patogenních agens. U diosmektitu je popisován i účinek mukoprotektivní.

2)  Antipropulziva – loperamid a difenoxylát. Látky snižující propulzní peristaltiku stimulací opioidních mí-receptorů ve stěně střevní. U loperamidu byl popsán i inhibiční vliv na uvolňování acetylcholinu a prostaglandinů a pozitivní vliv na zvýšení tonu análního sfinkteru, čímž snižuje inkontinenci a nutkání na stolici.

3) Střevní antiinfektiva – nifuroxazid, rifaximin a kloroxin. Nejde o obstipancia v pravém slova smyslu. Uplatňují se při prokázané bakteriální etiologii průjmu. Dle původce mohou být využívány i látky jiné (např. azolová antimykotika u amébových průjmů apod.). Nifuroxazid interferuje se syntézou nukleových kyselin a energetickým metabolismem citlivých mikrobů a prostřednictvím intraluminálního kontaktu působí proti většině mikroorganismů, způsobujících střevní infekce. Rifaximin je antibiotikum s antibakteriálním účinkem na řadu grampozitivních i gramnegativních bakterií, aerobů i anaerobů, jehož mechanismus účinku spočívá v inhibici DNA dependentní RNA-polymerázy vedoucí k potlačení syntézy RNA. Kloroxin má bakteriostatické, fungistatické a antiprotozoární vlastnosti. Spektrum jeho účinnosti zahrnuje streptokoky, stafylokoky, shigely, giardie, trichomonády, Proteus vulgaris, kvasinky a různé druhy plísní či vegetativní formy střevních améb.
Laxativa

Laxativa jsou látky usnadňující vyprazdňování střevního obsahu. Dle mechanismu účinku je dělíme na několik podskupin:
1)  Objemová laxativa – metylcelulóza, agar, psyllium, sušené švestky či fíky aj. (obecně nerozpustná vláknina). Tyto látky se nevstřebávají, vážou na sebe vodu a tím zvětšují objem řidší stolice. Jejich užívání by proto mělo být provázeno současným příjmem dostatečného množství tekutin. Jedná se o přípravky volby u habituální zácpy.

2) Osmotická (salinická) laxativa – laktulóza či makrogol. Látky se po perorálním podání nevstřebávají, ve střevním lumen působí osmoticky aktivně. Vhodné jsou rovněž u habituální zácpy; laktulóza je vzhledem ke schopnosti snížit intraluminální pH a následnému omezení tvorby amoniaku střevní flórou indikována i u portosystémové encefalopatie. Makrogol je užíván k vyprázdnění střeva před kolonoskopickým vyšetřením. Obdobně působí i fixní kombinace sorbitolu a dokusátu, jež se však podává per rectum (účinek osmotický, detergentní a změkčující).

3) Kontaktní (stimulační) laxativa – bisakodyl, pikosíran sodný, senna. Tyto látky přímo stimulují submukózní a myenterické nervové pleteně, čímž stimulují střevní sekreci i motilitu. Vzhledem k riziku jejich poškození jsou zcela nevhodná pro dlouhodobé užívání.

4) Periferní antagonisté opioidních receptorů – metylnaltrexon. Indikován k léčbě zácpy vyvolané chronickým užíváním opioidů.

5) Prokinetika

6) Ostatní laxativa – glycerol – ve formě glycerinových čípků je užíván ke změkčení stolice v oblasti rekta.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster