Detail hesla - Anxiolytika

Anxiolytika



Slovníková definice
Látky snižující psychické napětí, úzkost, strach, úzkost a psychické napětí. Na rozdíl od neuroleptik a antidepresiv jsou podávány velmi často i v nepsy­chiatrických indikacích. Anxiolytika se vyznačují působením: a) anxiolytickým, b) hypno­sedativním, c) antikonvulzivním, d) myorelaxačním. Z toho vychází i jejich velice široké indikační spektrum. Spolu s analgetiky jsou nejvíce předepisovanou skupinou léčiv; patří sem benzodiazepiny a starší propandiolové preparáty.

Plná definice

Anxiolytika jsou látky určené pro léčbu úzkostných poruch, mezi které se řadí zejména generalizovaná úzkostná porucha, reakce na stres a poruchy přizpůsobení, obsedantně-nutkavá porucha či fobické úzkostné poruchy.

Benzodiazepiny jsou nejčastěji používaná anxiolytika a hypnotika. Tyto látky působí na GABA-A receptor jako tzv. alosteričtí modulátoři, tj. látky, které se vážou mimo vlastní vazebné místo pro kyselinu γ-aminomáselnou (GABA), avšak zvyšují afinitu tohoto vazebného místa pro GABA. Mechani smus účinku spočívá v jejich navázání na část receptorového proteinu pro GABA (vysoká afinita), čímž zapříčiní jeho alosterickou modulaci. GABA zvyšuje transmembránový vstup chloridových iontů chloridovým iontovým kanálem receptorového proteinu do buňky, a tím zvyšuje membránový potenciál příslušné buňky (hyperpolarizace). Zvýšený vstup chloridových iontů je způsoben zvýšenou pravděpodobností otevření chloridového kanálu, tedy častějším otevíráním (naproti tomu barbituráty jej ponechávají otevřený po delší dobu). GABA-A receptor se skládá z pěti podjednotek, přičemž nejčastěji jsou u obratlovců zastoupeny podjednotky α (typ 1–6), β (typ 1–3) a γ (typ 1–3). Dále se u savců vyskytují podjednotky δ, ρ, ε, π a θ. Vazebné místo pro benzodiazepiny je mezi podjednotkami α a γ, a zejména typ podjednotky α je rozhodující pro určení výsledného efektu stimulace tohoto receptorového komplexu. Benzodiazepiny se vážou na receptory, které obsahují podjednotky α1, 2, 3, 5. Zatímco podjednotka α1 je spojována především se sedativními a hypnotickými účinky, pro anxiolytické působení jsou nejdůležitější podjednotky α2 a do určité míry i α3.

Anxiolytika a hypnotika ze skupiny benzodiazepinů mají nejen hypnotický či anxiolytický účinek, ale dále i účinek sedativní, antikonvulzivní a myorelaxační. Tyto účinky jsou u různých látek vyjádřeny různým poměrem. Na tyto látky vzniká závislost (fyzická i psychická), tolerance a při jejich náhlém vysazení se objeví příznaky z odnětí, charakterizované nespavostí, podrážděností, agresivitou, úzkostí, třesem, pocením či neklidem. Je to způsobeno tím, že jsou tyto látky často předepisovány chronicky, ačkoliv by měly být podávány maximálně několik týdnů. Závislost na benzodiazepinech je ve společnosti velmi rozšířený fenomén, který je pozorován zejména u žen a četností se vyrovná kouření či alkoholismu u mužů. Jejich vysazování musí být však postupné, aby se zabránilo výskytu těchto příznaků. Aby vysazení proběhlo úspěšně, musí být prováděno zkušeným lékařem v malých krocích, které trvají týdny až měsíce. Tyto látky pochopitelně ovlivňují pozornost, a proto nesmí být podány lidem, kteří obsluhují stroje či se věnují řízení. Vzácně se při jejich podávání může vyskytnout paradoxně zvýšení agresivity, antisociálního jednání či zvýšení úzkosti.

Benzodiazepiny mají velmi dobrou biologickou dostupnost a dobře prostupují hematoencefalickou bariérou. Podle délky účinku se mohou rozdělovat na krátkodobě účinné s průměrným biologickým poločasem < 5 hodin (např. midazolam, oxazepam), střednědobě účinné s biologickým poločasem 6–12 hodin (flunitrazepam, alprazolam, bromazepam) a dlouhodobě účinné s biologickým poločasem > 12 hodin (chlordiazepoxid, diazepam, medazepam, klobazam, nitrazepam, klonazepam). Benzodiazepiny, jako jedny z mála skupin léčiv, mají i specifického antagonistu, který je klinicky použitelný. Jedná se o flumazenil, který se podává parenterálně v případě otravy benzodiazepiny, jeho nevýhodou je krátký biologický poločas (cca 1 hodina).

Benzodiazepiny by měly být používány pouze pro léčbu chronických úzkostných stavů, jejich použití pro léčbu depresivních či psychotických stavů je většinou chybou. U dětí by jejich použití mělo být vymezeno k akutní léčbě úzkosti způsobené strachem (např. před chirurgickým výkonem). Při úzkostných poruchách mají být benzodiazepiny používány pouze v indikovaných případech, za neadekvátní postup se považuje jejich nasazení jen při mírných a počátečních příznacích úzkostné poruchy. Benzodiazepiny by měly být podávány co možná nejkratší dobu v nejnižší možné dávce. Riziko závislosti se významně zvyšuje u lidí s anamnézou jiných závislostí či poruch osobnosti.

Velmi důležitou roli v léčbě úzkostných poruch zaujímají v současné době selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, SSRI. Tyto látky jsou zejména účinné v léčbě fobií, obsedantně-nutkavé poruchy či reakce na stres a poruch přizpůsobení. Nástup jejich účinku je pozvolný, řádově v týdnech. Vzhledem k jejich rozdílnému mechanismu účinku je nelze okamžitě vyměnit za benzodiazepiny, ale dávka benzodiazepinů musí být snižována postupně.

Buspiron je první a zatím poslední anxiolytikum, které specificky působí na 5HT1A receptory jako agonista. Stejně jako benzodiazepiny by měl být používán ke krátkodobé terapii úzkostných stavů, jeho nevýhodou je pomalý nástup účinku (až několik týdnů). Podávání buspironu není zatíženo vznikem závislosti či příznaků z vysazení, jeho nejčastější nežádoucí účinky plynou z ovlivnění serotoninového systému, tj. nauzea a zvracení.

Barbituráty jsou na tomto místě zmiňovány pouze z historických důvodů. Tyto látky byly používány od počátku 20. století jako první anxiolytika a hypnotika (1. generace) a jejich používání bylo omezeno až v 50. letech meprobamatem a později benzodiazepiny. Barbituráty jsou v současnosti používány výhradně k léčbě některých typů epilepsie (fenobarbital), v léčbě novorozeneckých křečí či v anesteziologii (thiopental). V léčbě úzkostných poruch je jejich používání zcela nepřípustné zejména pro snadný vznik tolerance, závislosti, vzhledem k jejich nepříznivému farmakologickému profilu (indukce cytochromu P450) a k možnosti jejich použití k sebevražedným účelům. Barbituráty působí na GABA-A receptor přímo, což znamená, že pro jeho aktivaci není třeba navázání GABA. Tím se velmi snadno dosáhne rychlého útlumu CNS, který není antagonizovatelný jako v případě benzodiazepinů.

Meprobamat je chemicky odlišný od barbiturátů, nicméně je farmakologicky velmi příbuzný. Stejně jako barbituráty má silné sedativní účinky a při jeho podávání vzniká tolerance a závislost. V ČR není již dostupný, nicméně v některých státech EU se stále používá. Jeho použití v léčbě úzkostných poruch je nevhodné, jeho účinnost je navíc nižší než u benzodiazepinů.

K léčbě úzkostných poruch mohou být výjimečně použita i některá antihis­taminika, např. hydroxyzin či dříve difenhydramin. Beta-blokátory se používají k zmírnění periferních vegetativních projevů úzkosti, jako je palpitace, třes či pocení. Vlastní úzkost neovlivňují, avšak zmírnění těchto periferních projevů může vést k jejímu zmírnění. Jako slabé anxiolytikum lze použít i guaifenesin, který má rovněž i expektorační a slabé myorelaxační účinky.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster