Detail hesla - Sympatomimetika

Sympatomimetika



Slovníková definice
Látky stimulující sympatický nervový systém přímo (pro-střednictvím adrenergních receptorů) nebo nepřímo.

Plná definice
PŘÍMÁ SYMPATOMIMETIKA

Jednotlivé látky mohou působit na více receptorech zároveň (tzv. neselektivní sympatomimetika), nebo jsou pro určitý receptor specifická (tzv. selektivní sympatomimetika).

Neselektivní sympatomimetika

Nejdůležitějšími látkami jsou adrenalin, noradrenalin a isoprenalin. Každá z těchto látek ovlivňuje alfa- i beta-receptory, ovšem zatímco isoprenalin má nejvyšší afinitu k beta-1 a beta-2 receptorům, noradrenalin stimuluje zejména receptory beta-1 a alfa-1 a adrenalin alfa-1 a beta-1 (později i beta-2) – účinky všech tří zástupců vystihuje Obrázek 3 znázorňující ovlivnění krevního tlaku a srdeční frekvence. Zatímco po podání noradrenalinu se zvýší jak srdeční frekvence (beta-1), tak krevní tlak (alfa-1), u adrenalinu po aktivaci alfa-1 receptorů nastupuje opožděně navíc aktivace beta-2 receptorů, která je příčinou následného poklesu krevního tlaku, jenž se u noradrenalinu nevyskytuje.
Adrenalin je využíván k resuscitaci při zástavě krevního oběhu a k tonizaci myokardu (0,01 mg/kg i.v.). Uplatňuje se též u anafylaktického šoku (0,3–0,5 mg). Rovněž působí bronchodilatačně, navozuje dekongesci sliznic a je přidáván jako vazokonstrikčně působící látka k lokálním anestetikům.
Noradrenalin je využíván k profylaxi či terapii akutní hypotenze či k léčbě šokových stavů. Isoprenalin není u nás v současnosti užíván (vhodný např. u bradyarytmií nereagujících na aplikaci atropinu).
Dopamin je prekurzorem noradrenalinu, jenž vedle dopaminergních receptorů v renálním a splanchnickém řečišti stimuluje též alfa- (zejm. ve vyšších dávkách) a beta-adrenergní receptory. V nízkých dávkách působí beta-mimeticky. Přiměřené dávky dopaminu zvyšují srdeční kontraktilitu a minutový srdeční objem a tonizují kapacitní cévy. Navíc zvyšuje průtok krve ledvinami, mesenteriálním a koronárním řečištěm. Uplatňuje se jednak při léčbě šoku a jednak při akutním srdečním selhání. Na tomto místě zmiňme ještě látku dobutamin, která má přímý stimulační účinek na myokard – zlepšuje jeho kontraktilitu a srdeční výdej (má silný inotropní a minimální chronotropní účinek). Využíván je tedy při akutním srdečním selhání, při operaci na otevřeném srdci, kardiogenním či septickém šoku.

Selektivní sympatomimetika

Alfa-1 mimetika
Midodrin, resp. jeho aktivní metabolit desglymidodrin, působí jako periferní stimulátor alfa-1 receptorů, čímž zvyšuje periferní vaskulární rezistenci, a je proto využíván k léčbě ortostatické hypotenze, ale též v některých případech inkontinence.
Fenylefrin, nafazolin, oxymetazolin, xylometazolin, tramazolin či tetryzolin jsou látky navozující stimulací alfa-1 receptorů spazmus slizničních cév, čímž snižují překrvení (tj. navozují dekongesci) sliznic, např. u alergické rhinitidy či konjunktivitidy. Obecně zde platí, že přípravky s obsahem těchto látek by u dospělých osob neměly být podávány po dobu delší než 1 týden z důvodu vzniku návyku (sanorinismus) s intenzivním zduřováním sliznice za kratší dobu po aplikaci. Jejich dlouhodobé používání může vést k poškození slizničního epitelu s útlumem ciliární aktivity a k ireverzibilnímu poškození sliznice s rhinitis sicca.

Alfa-2 mimetika
Z těchto látek je terapeuticky využíván klonidin a selektivněji působící brimonidin (nižší výskyt kardiovaskulárních účinků) u nemocných s glaukomem snížením tvorby komorové tekutiny a zvýšením uveosklerálního výtoku. Další látkou je metyldopa (levotočivá), která je v mozku dekarboxylována na alfa-methyldopamin a konvertována na alfa-methylnoradrenalin, jenž prostřednictvím alfa-2 receptorů snižuje tonus sympatiku, což vede k poklesu krevního tlaku. Metyldopa je antihypertenzivem volby u těhotných. Dex­medetomidin je využíván v anesteziologii.

Beta-2 agonisté
Využívány jsou především jako úlevová medikace u bronchiálního astmatu a jako tokolytika, tj. látky snižující frekvenci a intenzitu děložních kontrakcí.

NEPŘÍMÁ SYMPATOMIMETIKA

Nepřímá sympatomimetika ovlivňují množství neurotransmiteru způsobem uvedeným na Obrázku 2. Působí takto některá antidepresiva (IMAO – inhibitory monoaminoxidázy), některá antiobezitika, efedrin a některá psychostimulancia (deriváty amfetaminu). Efedrin je vy­užíván především pro své dekongesční účinky vyvolané zvýšeným uvolňováním přenašeče do synaptické štěrbiny. V klinické praxi je využíván jeho optický izomer, pseudoefedrin. Současně je třeba zmínit, že slouží jako substrát pro výrobu metamfetaminu (= pervitin), a proto jsou přípravky, ve kterých se vyskytuje, pod zvýšeným dispenzačním dohledem.
Z derivátů metamfetaminu zmiňme metylfenidát, jenž zabraňuje vychytávání noradrenalinu a dopaminu do presynaptických neuronů a zvyšuje uvolňování těchto monoaminů do synaptické štěrbiny (D-izomer je farmakologicky účinnější než L-izomer). Využíván je především u dětí s poruchou pozornosti a hyperaktivitou (ADHD). Pravděpodobně analogicky působí též modafinil určený k léčbě narkolepsie. U ADHD je rovněž indikován atomoxetin, jenž selektivně inhibuje zpětné vychytávání noradrenalinu (účinný je rovněž u syndromu neklidných nohou).

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster