Detail hesla - Vakcíny

Vakcíny



Slovníková definice
Vakcinace je široce rozšířený preventivní přístup sloužící k zabránění výskytu nemoci. Třebaže donedávna se jednalo ryze o infekční choroby, nově začínají být vakcíny využívány též v prevenci či léčbě nádorových onemocnění (např. karcinom děložního čípku či melanom) či dokonce civilizačních chorob (např. hypertenze, nikotinismus apod.). Nejčastěji využívané však stále jsou vakcíny proti infekčním nemocem, které se liší svým složením.

Plná definice

Inaktivované vakcíny

Tyto vakcíny obsahují usmrcené patogeny, které nejsou schopné se v hostitelském organismu pomnožit a vyvolat příslušné onemocnění. Inaktivace přitom probíhá chemicky nebo tepelně, a to tak, aby zůstaly zachovány povrchové antigenní determinanty. Díky genetickému inženýrství je možné připravit i živoucí inaktivované vakcíny, ve kterých je obsažen patogen s vyřazenou schopností replikace. Příkladem je vakcína proti virové hepatitidě A, dávivému kašli či vzteklině.

Atenuované vakcíny

V tomto případě je do organismu vpraven živoucí patogen, u kterého jsou však virulentní vlastnosti výrazně oslabeny. Obecně se získávají opakovaným množením za specifických podmínek, např. BCG (Bacillus Calmette-Guerin) vakcína proti tuberkulóze.

Subjednotkové vakcíny získané přirozenou izolací

Subjednotkové vakcíny obsahují pouze tu část patogenu, která je schopna vyvolat imunitní odpověď a má imunizační vlastnosti. Využívány jsou např. ve vakcínách proti hemofilovým, meningokokovým či pneumokokovým infekcím.

Syntetické peptidové vakcíny a epitopové vakcíny

Získávají se chemickou syntézou struktur, jež jsou pro daný patogen specifické a v lidském organismu vyvolají imunitní odpověď. Využívány jsou například v nových vakcínách proti záškrtu, choleře, HIV či malárii.

Vakcíny s rekombinantně připravenými antigeny

De facto se jedná o subjednotkové vakcíny vzniklé pomocí DNA rekombinantních technologií založených na začlenění genu kódujícího pro nás antigenní protein do nepatogenního viru, bakterie či plísně. Příkladem je vakcína proti pertusi či virové hepatitidě B.

DNA vakcíny

Jedná se o purifikovanou DNA kódující příslušnou antigenní strukturu daného patogenu. Tyto vakcíny jsou prozatím ve fázi klinického výzkumu (např. proti herpetickým infekcím, hepatitis C apod.).

Očkování je obecně možné dělit podle jeho organizace:

  • pravidelné – řídí se platnou Vyhláškou č. 65/2009 Sb., která doplňuje a nahrazuje Vyhlášku č. 537/2006 Sb. V době vydání této publikace je povinné očkování proti difterii, tetanu, pertusi, hemofilovým infekcím, poliomyelitidě, hepatitidě typu B, tuberkulóze, parotitidě, rubeole a spalničkám.
  • zvláštní – např. očkování proti virové hepatitidě B u zdravotnických pracovníků s vyšším rizikem vzniku onemocnění
  • mimořádné – vyhlašováno hlavním hygienikem ČR – např. hepatitida A, chřipka aj.
  • při úrazech, poraněních a nehojících se ranách – tetanus a vzteklina
  • před odjezdem do zahraničí – povinné je např. očkování proti žluté zimnici v některých státech Afriky, v ostatních případech se jedná o očkování doporučené – hepatitidy A a B, břišní tyfus, cholera, japonská encefalitida aj. (více informací např. na www.who.int/ith nebo www.vakciny.net).
  • na žádost
J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster