Detail hesla - Léčiva ovlivňující štítnou žlázu

Léčiva ovlivňující štítnou žlázu



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice

Thyreotropní hormony jsou regulovány z hypotalamu, kde je uvolňován thyreotropin uvolňující hormon (TRH). Tento hormon stimuluje uvolňování thyreotropinu (TSH) z adenohypofýzy. Protirelin je označení pro syntetický TRH a může se používat k diagnostickým účelům poruch štítné žlázy. Thyreotropin (thyrotropin alfa) je stimulátorem tvorby thyreoidálních hormonů trijodthyroninu a thyroxinu. Thyrotropin alfa se používá společně s testováním thyreoglobulinu za účelem zjištění pooperační přítomnosti případné zbytkové tkáně štítné žlázy, a to se zobrazením pomocí radioaktivního jódu nebo bez něj. Dříve se používal k diferenciální diagnostice primární a sekundární hypothyreózy. Thyrotropin alfa lze rovněž použít v kombinaci s vyššími dávkami radioaktivního jódu ke zničení veškeré tkáně štítné žlázy, která v těle ještě zůstává.

Hormony štítné žlázy produkované ve štítné žláze jsou thyroxin, který se v periferních tkáních mění dekorací na trijodthyronin. Hormony štítné žlázy působí na většinu tkání organismu, urychlují zejména látkovou přeměnu a zvyšují bazální metabolismus. V klinické praxi se thyreoidální hormony (nejčastěji levothyroxin – levotočivá forma thyroxinu či kombinace levothyroxinu a trijodthyroninu) používají při substituční terapii u primární hypothyreózy i centrální hypothyreózy, vzniklé na základě snížené činnosti hypofýzy nebo hypotalamické poruchy. Dále se používají k supresi endogenní sekrece TSH u karcinomu štítné žlázy, u nufunkční strumy a u některých forem zánětu štítné žlázy. Thyroidální hormony jsou velmi důležité pro vývoj plodu, a proto je jejich substituce v graviditě zásadní. Při jejich nedostatku v dětství či dospívání vzniká ireverzibilní mentální a růstový defekt nazývaný kretenismus. Nežádoucí účinky po jejich podávání jsou zhruba shodné s příznaky thyreotoxikózy a zahrnují především tachykardii s arytmiemi, neklid, nespavost, průjmy, snižování tělesné hmotnosti. Dávkování těchto hormonů zvláště při substituční terapii je individuální a řídí se především klinickými ukazateli a hladinami thyreotropinu (TSH). V oblastech s nedostatkem jódu je indikováno jeho substituční podávání nejčastěji ve formě jodidu draselného v perorální formě.

Antithyroidální látky se používají pro léčbu hyperthyroidismu či k přípravě pacienta před chirurgickým odnětím štítné žlázy. Hyperthyreóza vzniká nejčastěji na podkladě Basedowovy nemoci, kdy vznikají protilátky proti TSH receptorům s následnou nadprodukcí hormonů štítné žlázy. Další příčinou je toxická struma vzniklá na podkladě benigního nádoru. Jako thyreotoxická krize se označuje stav, kdy dojde k exacerbaci příznaků hyperthyreózy, které mohou vyústit až v delirium a kóma. Antithyroidální látky ze skupiny derivátů thiomočoviny blokují specifický enzym, který se podílí na zabudování jódu do molekul hormonů štítné žlázy. Mezi tyto látky patří karbimazol, thiamazol a propylthiouracil. Nežádoucí účinky jsou časté a kromě nespecifických příznaků, jako jsou např. nauzea, zvracení, kožní vyrážky nebo hepatopatie, k nim patří i vzácně se vyskytující agranulocytóza. Z tohoto důvodu se při podávání těchto thyreostatik provádějí pravidelné kontroly krevního obrazu a leukocytů. Jako doplňková terapie při projevech thyreotoxikózy se podávají beta-blokátory, např. metipranolol. Thyreotoxická krize se léčí intravenózním podáním tekutin, beta-blokátorů, kortikoidů a perorálním podáním blokátorů štítné žlázy (např. nasogastrickou sondou).

Rychlým, nicméně krátkodobým způsobem, jak utlumit činnost štítné žlázy, je podání jodidů, které ve velkých dávkách po dobu přibližně 14 dnů blokují tvorbu hormonů. Účinek po této době odezní a štítná žláza se vrací ke své obvyklé funkci. Jodidy se podávají ve formě jodidu draselného, obsaženého např. v Lugolově roztoku. Vysoké dávky jodidu draselného jsou indikovány k blokádě štítné žlázy při únicích radioaktivity (pozn.: využity byly například při havárii jaderné elektrárny v Černobylu v roce 1986.

Aplikace radioaktivního jódu (131I) (beta zářič) u nemocí štítné žlázy se klinicky používá od 50. let dvacátého století. Používá se při vyšetření funkce štítné žlázy, podezření na karcinom nebo ektopii štítné žlázy, před strumektomií a po operaci štítné žlázy. Terapeuticky se používá při hyperthyreóze či po totální thyreoidektomii pro karcinom štítné žlázy. 123I (gama zářič) se používá zejména v diagnostice při zobrazovací metodě SPECT.

Kalcitonin je hormon, který se tvoří v parafolikulárních buňkách štítné žlázy. Kalcitonin blokuje zvýšenou aktivitu osteoklastů, má hypokalcemický účinek a působí analgeticky. V ledvinách snižuje reabsorpci vápníku a fosfátů. Terapeuticky se používá pro léčbu Pagetovy choroby a osteoporózy. Při terapii kalcitoninem je nutné vždy současně podávat vápník, který brání vzniku sekundární hyperparathyreózy v důsledku hypokalcemizujícího účinku kalcitoninu.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster