Detail hesla - Beta-blokátory

Beta-blokátory



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Beta-blokátory (BB) = Beta-lytika

BB lze klasifikovat na základě několika hledisek:
1) dle vnitřní aktivity k beta-receptoru na kompetitivní antagonisty a parciální agonisty (mají tzv. ISA – vnitřní sympatomimetickou aktivitu)
2) dle selektivity na kardioselektivní a neselektivní
3) dle polarity na lipofilní a hydrofilní

Beta-blokátory navozují snížení minutového srdečního výdeje (nižší tvorba vzruchu v sinusovém uzlu, pomalejší vedení vzruchu a snížení kontraktility myokardu), snížení tvorby reninu či snížení periferní sympatické aktivity a citlivosti baroreceptorů. U některých BB se navíc rozvíjí účinek vazodilatační (nebivolol či celiprolol, zejména u ischemické choroby dolních končetin; karvedilol – vhodný zejména u srdečního selhání), který je vysvětlován zejména stimulací beta-2 receptorů, alfa-lytickým účinkem či prostřednictvím oxidu dusnatého). Nepříznivě však ovlivňují metabolismus tuků (zvýšení LDL-cholesterolu a triacylglycerolů či pokles HDL-cholesterolu) a zhoršují glukózovou toleranci či inzulinovou rezistenci.

Kardioselektivní BB bez ISA působí pouze prostřednictvím blokády beta-1 receptorů, a mají tak větší dopad na snížení mortality i morbidity u chronického srdečního selhání i v sekundární prevenci. Mají méně nežádoucích účinků (zejm. bronchokonstrikce) a méně ovlivňují metabolismus.

Neselektivní BB bez ISA blokují i extrakardiální receptory, což je provázeno vyšším rizikem nežádoucích účinků (bronchokonstrikce, snížení tvorby inzulinu s hyperglykemií či snížení lipolýzy).

Neselektivní BB s ISA mají částečnou beta-agonistickou aktivitu, a vedou proto k výrazně menšímu snížení srdeční frekvence i minutového objemu.

Kardioselektivní BB s ISA mají ISA méně vyjádřenou. ISA má ten význam, že tyto BB nevyvolávají tak výraznou bradykardii (mohou tak mít poněkud nižší účinek v rámci sekundární kardiovaskulární prevence).

Lipofilní BB dobře pronikají skrze hematoencefalickou bariéru (HEB), a jejich užití je proto provázeno CNS nežádoucími účinky. Jsou významně metabolizovány v játrech a jejich výsledná plazmatická hladina může být výrazně ovlivněna případnými polymorfismy cytochromu P450.

Hydrofilní BB jsou primárně vylučovány ledvinami (CAVE u selhávajících ledvin) a nejsou intenzivněji metabolizovány. Účinnost hydrofilních a lipofilních BB je prakticky srovnatelná.

BB významně snižují kardiovaskulární mortalitu, nacházejí proto uplatnění především u kardiovaskulárních onemocnění (chronické srdeční selhání, tachyarytmie, esenciální hypertenze, ischemická choroba srdeční), ale využívány jsou rovněž v léčbě glaukomu (zde synergicky působí s analogy prostaglandinů – latanoprost, travoprost, tafluprost či bimatoprost, které usnadňují odtok komorové tekutiny cestou plexus venosus Schlemmi), hypertyreózy, bazálního tremoru či úzkosti a v profylaxi migrény.

BB jsou naopak jednoznačně kontraindikovány u nemocných s poruchou převodu vzruchu ze síní na komory, u bradykardie a feochromocytomu. Rovněž nejsou vhodné u osob s akutním dekompenzovaným srdečním selháním, s astma bronchiale, těžkou chronickou bronchitis či těžkou ischemií dolních končetin.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster