Detail hesla - Digitalisové alkaloidy a ostatní inotropika

Digitalisové alkaloidy a ostatní inotropika



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Digitalisové alkaloidy patří do širší skupiny kardioglykosidů, jež se přirozeně vyskytují v některých čeledích vyšších rostlin – zejména pryskyřníkovité (Ranunculaceae), klejichovité (Asclepiaceae), toješťovité (Apocyanaceae), liliovité (Liliaceae) a krtičníkovité (Scrophulariaceae). Vyskytují se však také u živočichů – zejména u ropuch (Bufo bufo) a u některých druhů hmyzu. Účinky kardioglykosidů jsou známy již od starověkého Egypta. Velmi dobře známou kardioglykosidickou drogou je list náprstníku červeného (Digitalis purpurea) a vlnatého (Digitalis lanata), jenž je terapeuticky využíván již od sklonku 18. století.

Kardioglykosidy působí pozitivně inotropně inhibicí Na+/K+-ATPázy v membráně kardiomyocytu, čímž se zvýší intracelulární množství natria, které je následně směněno za kalcium. Současně působí negativně chronotropně stimulací parasympatických pletení. Při předávkování dochází k zástavě srdce v systole. Terapeuticky využívanou látkou je digoxin. Ten se po perorálním podání ze zažívacího traktu vstřebává asi ze 70 % podané dávky. Vylučuje se převážně ledvinami (tomu je třeba uzpůsobit dávkování v případě selhávajících ledvin či u seniorů); jeho biologický poločas se pohybuje v rozmezí 1,5–2 dnů. Terapeutická koncentrace odpovídá 0,5–2 ng/ml (potřeba průběžného sledování plazmatických koncentrací). Zahájení podávání digoxinu označujeme jako digitalizaci – rychlou, nebo postupnou. Při rychlé digitalizaci se podává nárazová dávka 0,5–1 mg, následně se podává 0,25 mg každých 6 hodin až do dosažení terapeutického účinku. Při postupné digitalizaci se dávka pohybuje v rozmezí 0,125–0,5 mg denně, u starších pacientů se podává zpočátku dávka nižší. U nemocných s normální funkcí ledvin je ustáleného stavu dosaženo za 6–7 dnů. Obvyklá udržovací denní dávka je 0,125–0,25 mg perorálně jednou denně. Silnější účinky digoxinu je třeba očekávat při hyperkalcemii či hypokalemii a naopak snížené při hypokalcemii a hyperkalemii.

Indikací digoxinu je léčba srdečního selhání a fibrilace síní s rychlou odpovědí komor.

Kardiálními nežádoucími účinky digoxinu jsou bradykardie, AV blokáda, komorové extrasystoly, supraventrikulání tachykardie s blokem apod. Intoxikace se na EKG záznamu projevuje hrotnatou vlnou T či prodloužením P-Q intervalu. Z extrakardiálních účinků se jedná o zažívací potíže (anorexie, nauzea, zvracení), poruchy CNS (bolesti hlavy, malátnost, únavnost, dezorientace) a poruchy vidění (zdánlivě ostře bílé obrysy tmavých předmětů, barevné vidění, hlavně žluté a zelené). V léčbě intoxikace se po výplachu žaludku s aktivním uhlím uplatňuje úprava elektrolytové dysbalance (zejména hypokalemie či hyperkalcemie), monoklonální protilátky antidigoxin (80 mg na 1 mg digoxinu) či při bradykardii atropin.

Milrinon je pozitivně inotropní a přímo vazodilatačně působící látka s pouze minimální chronotropní aktivitou. Jeho mechanismem je inhibice fosfodiesterázy typu III (PDE-III), v důsledku čehož vzrůstá koncentrace cAMP v myocytech a množství ionizovaného kalcia během systoly. Dnes je hlavně využíván u nemocných v období do transplantace srdce s kriticky selhávající levou komorou.

Levosimendan je řazen mezi kalciové senzitizéry. Jeho mechanismem účinku je zvýšení citlivosti kontraktilních proteinů myokardu (troponin-C) ke kalciovým iontům bez zvýšení koncentrace intracelulárního vápníku. Navíc otevírá ATP-senzitivní draslíkové kanály v hladké svalovině cév, čímž navozuje vazodilataci odporových cév systémových a koronárních arterií a kapacitních žil. Levosimendan je vhodný ke krátkodobé léčbě akutně dekompenzovaného těžkého chronického srdečního selhání v situacích, kdy je konvenční terapie nedostatečná.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster