Detail hesla - Klinické hodnocení léčiv

Klinické hodnocení léčiv



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Vývoj nového léku představuje stále náročnější proces s rostoucími ekonomickými a technologickými nároky. Zvyšuje se rozsah nutných preklinických testů, je propracována náročná metodologie klinického zkoušení, což vede nejen k vývoji účinných i bezpečných látek, ale i k významnému nárůstu nákladů spojených s vývojem nového léčiva (pozn.: náklady na úspěšné uvedení jediného léčivého přípravku do klinické praxe dnes již převyšují částku 1 miliardy amerických dolarů).

Klinické hodnocení léčiv prováděné na lidech má velmi přísná pravidla. Dříve než se lék dostane do klinického užívání, musí projít standardním předklinickým testováním, kdy se provádějí testy farmakokinetiky, farmakodynamiky, akutní a chronické toxicity, kancerogenicity a speciální testy toxicity na různých druzích zvířat. Tyto testy zahrnují např. testy lokální tolerance, reprodukční toxicity, genotoxicity a další dle očekávaného mechanismu účinku i toxického působení dané látky.

Cílem klinického hodnocení je podání důkazů o účinnosti a bezpečnosti léku u člověka. Klinické hodnocení probíhá ve třech fázích před registrací léčiva, čtvrtá fáze je poregistrační. Každé pracoviště, na kterém studie probíhá, musí postupovat v souladu se standardy správné klinické praxe (GCP – Good Clinical Praxis), což je mezinárodně přijatý soubor pravidel pro navrhování, provádění, zpracování a vyhodnocování dokumentace klinického hodnocení léčiv. Klinické studie provádějí přímo farmaceutické společnosti nebo specializované agentury (CRO – Contract Research Organisation). V klinických studiích, kdy podávání léku ještě není dostatečně prověřeno na velkých souborech pacientů, existuje určité riziko pro pacienta. Toto riziko vyplývá především z charakteru léku a typu studie. Nejčastějším rizikem pro pacienty je, že lék způsobí neočekávané nežádoucí účinky, které mohou být velmi závažné (např. vystupňovaná forma alergické reakce), nebo lék není pacientem snášen (tolerován). Nejčastějším rizikem je, že lék nebude účinný nebo že z důvodu neúměrně vysokých rizik bude muset být zastaven jeho další vývoj a používání. Při klinickém hodnocení léčiv nelze některá rizika předem vyloučit. Testovaný lék obvykle není prozkoumán tak, aby byly v dostatečné míře známy všechny jeho vlastnosti při použití u člověka. Na základě výsledků testování léků na zvířatech lze mnohá rizika identifikovat, avšak u některých skupin léků lze údaje získané u zvířat převádět na člověka jen velmi obtížně.

Jak je již zmíněno výše, v žádné klinické studii ani později při běžném použití léku nelze zaručit jeho absolutní bezpečnost. V klinických hodnoceních musí být účastníci vždy o předpokládaných rizicích předem informováni.

Fáze I klinického hodnocení představuje první podání člověku. Používají se dávky, u nichž se nepředpokládá toxické působení na lidský organismus, neboť jsou podány dávky řádově nižší než ty, které způsobovaly u zvířat závažné nežádoucí účinky. Cílem fáze I je zpravidla vyhodnocení bezpečnosti a tolerance nového léčiva a stanovení základních farmakokinetických parametrů. V této fázi je lék podáván zpravidla malému množství zdravých dobrovolníků (desítky) nebo malé skupině nemocných. S ohledem na toxicitu nebo charakter některých léčivých přípravků se některé léčivé přípravky na dobrovolnících nezkouší – např. cytostatika.

Ve fázi II se provádí zpravidla pilotní klinická studie. Cílem této fáze je ověření účinnosti a bezpečnosti léčivého přípravku u menší skupiny pacientů (desítky až stovky) s cílovým onemocněním, stanovení rozsahu dávkování a terapeutického rozmezí a vyhodnocení závislosti účinku a četnosti některých (nejčastějších) nežádoucích účinků na dávce.

Ve fázi III se provádí vlastní kontrolovaná klinická studie, jejímž cílem je stanovení bezpečnosti a účinnosti léčby na mnohem větším počtu pacientů (až tisíce) ve srovnání s placebem nebo aktuálně používanou léčbou. Studie této fáze má tedy prokázat přinejmenším srovnatelnost nové léčby z hlediska bezpečnosti a účinnosti se soudobým standardem. Základem je provedení randomizované, dvojitě zaslepené, kontrolované klinické studie. Randomizace je náhodné zařazování subjektů (probandů) do skupin, dvojitou zaslepeností se rozumí stav, kdy pacient ani lékař neví, do jaké skupiny byl konkrétní pacient zařazen, a kontrolovaná studie znamená, že nová léčba je s něčím srovnávána. Teprve tento či podobný design studie může poskytnout přesvědčivý důkaz o účinnosti a bezpečnosti daného léčiva. Určité výjimky v provádění těchto studií můžeme vidět např. u vzácných onemocnění, kdy je pro nedostatek pacientů nemožné provést dostatečně velkou klinickou studii. Pro vzácná onemocnění jsou registrovány tzv. orphan drugs (sirotčí léky), pro které platí mírnější pravidla.

Klinické hodnocení fáze IV (poregistrační) probíhá až po registraci léčiva. Cílem je ověření vlastností přípravku v reálném prostředí klinické praxe a u širší populace pacientů. Počet pacientů bývá v této fázi většinou nejvyšší, populace pacientů je oproti předchozím stadiím klinického zkoušení méně selektována.

Generická léčiva (kopie originálních přípravků) se registrují po vypršení zpravidla desetileté exkluzivity dat originálního přípravku zjednodušenou procedurou, kdy se dodají kromě popisu farmaceutického vývoje výsledky bioekvivalenční studie, která má za úkol dokázat, že generický léčivý přípravek má stejnou biologickou dostupnost jako originální přípravek. Důkaz bezpečnosti a účinnosti se zpravidla nevyžaduje.

Výsledky předklinických a klinických testů i farmaceutického vývoje jsou pak dodány regulačním autoritám, které provedou registraci léčivého přípravku. V ČR provádí registraci léčivých přípravků Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). V současné době jsou však téměř všechny nové účinné látky registrovány v celé Evropské unii najednou, což koordinuje Evropská léková agentura (EMA); ve Spojených státech amerických působí Úřad pro potraviny a léčiva (FDA). SÚKL rozhoduje i o cenách léčivých přípravků a jejich úhradách zdravotními pojišťovnami. Charakteristika léčivého přípravku je popsána v Souhrnu údajů o přípravku (SPC) a v Příbalové informaci pro pacienty (PIL). Léčivý přípravek musí být podán v souladu s SPC, odchylky musí být lékařem zdůvodněny.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster