Detail hesla - Lékové interakce

Lékové interakce



Slovníková definice
Ovlivnění farmakokinetiky či farmakodynamiky jednoho léku jiným lékem, potravou, nápojem či vlivem jiných chemických látek z okolního prostředí. Stejně jako nežádoucí účinky léčiv jsou lékové interakce podceňovaným zdrojem nemocnosti populace. Opakovaně se v klinických studiích potvrdilo, že s rostoucím počtem užívaných léčiv stoupá také incidence nežádoucích účinků vlivem lékových interakcí.

Plná definice
Lékové interakce mohou být klasifikovány podle různých kritérií. Základní rozdělení je podle mechanismu účinku na farmakodynamické a farmakokinetické, které se potom dále dělí na různé úrovně interakce (absorpce, distribuce, metabolismus, exkrece). Z praktického pohledu je přínosem rozdělení na život ohrožující, klinicky významné a méně významné lékové interakce.

Farmakodynamické lékové interakce mohou být aditivní či synergické, kdy je dvěma léčivy ovlivňován stejný systém. Příkladem je analgetický účinek kombinace analgetik či naopak potenciace sedativního účinku při podání antihistaminik a benzodiazepinů. Antagonistický účinek naopak způsobuje blokádu účinku podané látky. Toho se může opět využívat terapeuticky (např. podávání specifického antidota naloxonu při otravě opioidy), či se tento účinek může vyskytnout neúmyslně (např. podání stravy bohaté na vitamin K při léčbě warfarinem).

Farmakokinetické lékové interakce se mohou vyskytnout na úrovni absorpce, kdy např. aktivní uhlí je na sebe schopno navázat většinu podaných léčiv a tím znemožnit jejich absorpci a farmakologické působení. Interakce na úrovni distribuce zahrnují především vytěsňování z vazby na plazmatické bílkoviny, kdy podáním určité látky se může zásadně ovlivnit plazmatická hladina jiného léčiva. Tento typ farmakokinetické interakce je charakteristický např. pro warfarin, který se významně váže na plazmatické bílkoviny a jeho výsledný účinek tak může být snadno ovlivněn. Nejčastější typ farmakokinetických interakcí je na úrovni metabolismu, neboť většina léčiv je metabolizována systémem cytochromu P450 a inhibice či indukce tohoto systému má za následek významné ovlivnění metabolismu jiných látek. Mezi nejznámější induktory patří některá antiepileptika či antituberkulotika, mezi inhibitory patří některá antibiotika, antimykotika a mnoho dalších látek. Méně časté jsou interakce na úrovni exkrece.

Prevence lékových interakcí by měla být součástí práce zejména praktického lékaře, který by měl pracovat s celkovou podrobnou lékovou anamnézou pacienta. Důležité je vyhnout se zbytečné polypragmazii (neopodstatněné a neracionální nadužívání farmakoterapie). Pravděpodobnost interakcí narůstá exponenciálně s počtem podaných farmak. Interakce jsou pravděpodobnější, jeli eliminace prodloužená, u léků se strmým nárůstem účinku v závislosti na dávce a tam, kde je úzká terapeutická šíře.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster