Detail hesla - Sympatolytika

Sympatolytika



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
Sympatolytika, podobně jako sympatomimetika, dělíme na přímá a nepřímá. Z nepřímých sympatolytik byl v minulosti využíván např. alkaloid izolovaný z Rauwolfia serpentina reserpin (navozuje depleci mediátoru v zásobních vezikulách zamezením přístupu jejich prekurzorů) či guanetidin (zabraňuje splývání sekrečních vezikul s presynaptickou membránou). Reserpin byl využíván jako antipsychotikum a antihypertenzivum, guanetidin je stále používán jako miotikum.
V současné klinické praxi jsou využívána pouze sympatolytika přímá.

Alfa-lytika
Hovoříme-li o alfa-lyticích, máme obvykle na mysli antagonizaci alfa-1 receptorů, jež s ohledem na kardiovaskulární systém vede ke snížení periferní vaskulární rezistence, a tedy i krevního tlaku. Objevuje se tak posturální hypotenze a reflexní tachykardie a v důsledku překrvení nosní sliznice pocit ucpaného nosu. Samozřejmostí je snížení účinku sympatomimetik (tzv. zvrat adrenalinové reakce).

Nejčastějšími indikacemi těchto látek jsou:
• feochromocytom – předoperační příprava nemocného,
• hypertenze – nikoliv však antihypertenzivum 1. volby – doxazosin, urapidil (vedle alfa-1 lytické aktivity působí též agonisticky na serotoninové 5-HT1 receptory ve ventrální míše, čímž snižuje tonus sympatiku, a tedy i krevní tlak),
• periferní vazospastická onemocnění – Raynaudův syndrom aj.,
• benigní hyperplazie prostaty, BHP – zejména via alfa1A-receptory – tamsulosin, alfuzosin (selektivně blokují alfa-1A a alfa-1D receptory = minimální pravděpodobnost ovlivnění periferní vaskulární rezistence),
• impotence – dnes díky užívání inhibitorů fosfodiesterázy PDE-5 (sildenafil aj.) spíše marginální záležitost (dříve využíván fentolamin či yohimbin).

Beta-lytika = beta-blokátory (BB)
BB lze klasifikovat na základě několika hledisek:
1) dle vnitřní aktivity k beta-receptoru na kompetitivní antagonisty a parciální agonisty (mají tzv. ISA – vnitřní sympatomimetickou aktivitu)
2) dle selektivity na kardioselektivní a neselektivní
3) dle polarity na lipofilní a hydrofilní

Beta-blokátory navozují snížení minutového srdečního výdeje (nižší tvorba vzruchu v sinusovém uzlu, pomalejší vedení vzruchu a snížení kontraktility myokardu), snížení tvorby reninu či snížení periferní sympatické aktivity a citlivosti baroreceptorů. U některých BB se navíc rozvíjí účinek vazodilatační (nebivolol či celiprolol, zejména u ischemické choroby dolních končetin; karvedilol – vhodný zejména u srdečního selhání), který je vysvětlován zejména stimulací beta-2 receptorů, alfa-lytickým účinkem či prostřednictvím oxidu dusnatého). Nepříznivě však ovlivňují metabolismus tuků (zvýšení LDL-cholesterolu a triacylglycerolů či pokles HDL-cholesterolu) a zhoršují glukózovou toleranci či inzulinovou rezistenci.

Kardioselektivní BB bez ISA působí pouze prostřednictvím blokády beta-1 receptorů, a mají tak větší dopad na snížení mortality i morbidity u chronického srdečního selhání i v sekundární prevenci. Mají méně nežádoucích účinků (zejm. bronchokonstrikce) a méně ovlivňují metabolismus.

Neselektivní BB bez ISA blokují i extrakardiální receptory, což je provázeno vyšším rizikem nežádoucích účinků (bronchokonstrikce, snížení tvorby inzulinu s hyperglykemií či snížení lipolýzy).

Neselektivní BB s ISA mají částečnou beta-agonistickou aktivitu, a vedou proto k výrazně menšímu snížení srdeční frekvence i minutového objemu.

Kardioselektivní BB s ISA mají ISA méně vyjádřenou. ISA má ten význam, že tyto BB nevyvolávají tak výraznou bradykardii (mohou tak mít poněkud nižší účinek v rámci sekundární kardiovaskulární prevence).

Lipofilní BB dobře pronikají skrze hematoencefalickou bariéru (HEB), a jejich užití je proto provázeno CNS nežádoucími účinky. Jsou významně metabolizovány v játrech a jejich výsledná plazmatická hladina může být výrazně ovlivněna případnými polymorfismy cytochromu P450.

Hydrofilní BB jsou primárně vylučovány ledvinami (CAVE u selhávajících ledvin) a nejsou intenzivněji metabolizovány. Účinnost hydrofilních a lipofilních BB je prakticky srovnatelná.

BB významně snižují kardiovaskulární mortalitu, nacházejí proto uplatnění především u kardiovaskulárních onemocnění (chronické srdeční selhání, tachyarytmie, esenciální hypertenze, ischemická choroba srdeční), ale využívány jsou rovněž v léčbě glaukomu (zde synergicky působí s analogy prostaglandinů – latanoprost, travoprost, tafluprost či bimatoprost, které usnadňují odtok komorové tekutiny cestou plexus venosus Schlemmi), hypertyreózy, bazálního tremoru či úzkosti a v profylaxi migrény.

BB jsou naopak jednoznačně kontraindikovány u nemocných s poruchou převodu vzruchu ze síní na komory, u bradykardie a feochromocytomu. Rovněž nejsou vhodné u osob s akutním dekompenzovaným srdečním selháním, s astma bronchiale, těžkou chronickou bronchitis či těžkou ischemií dolních končetin.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz

Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster