Detail hesla - Léčiva používaná v urologii

Léčiva používaná v urologii



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice

Léčiva u onemocnění prostaty

Močová retence je onemocnění, které je ve většině případů způsobeno benigní hyperplazií prostaty (BHP). Kromě chirurgické léčby se ke zmírnění obtíží používají specifické inhibitory enzymu 5-alfa-reduktázy dutasterid a finasterid a dále blokátory alfa-1 adrenergních receptorů, tzv. alfa-lytika. Alfa-lytika, alfuzosin, doxazosin, tamsulosin a terazosin, uvolňují hladkou svalovinu prostaty a tím zlepšují symptomy obstrukce. Zvláště při zahájení terapie mohou tyto látky způsobovat posturální hypotenzi, a proto se musí podávat s opatrností zvláště u starých osob, kam většina pacientů s těmito obtížemi spadá. Další nežádoucí účinky zahrnují závratě, bolesti hlavy, erektilní dysfunkce či palpitace.

Mepartricin je semisyntetický polyenový derivát, jenž má schopnost po perorálním podání vytvářet ireverzibilní vazby s frakcemi steroidních hormonů, selektivně na intestinální úrovni, přičemž inhibuje jejich absorpci při enterohepatální cirkulaci. Při jeho užívání bylo prokázáno zlepšení funkce močového hrdla u pacientů s benigní hyperplazií prostaty a prostatitidou.

K léčbě hyperplazie prostaty se dále používají extrakty z rostlin Serenoa repens (serenoa pilovitá), Pygeum africanum (slivoň africká) a Urtica dioica (kopřiva dvoudomá). Jedná se o fytosteroly či sitosteroly, které nejspíše inhibují 5-alfa-reduktázu, kompetitivně inhibují androgenní receptory, inhibují aromatázu, tvorbu prostaglandinů a leukotrienů a proliferaci fibroblastů v prostatě. Účinek těchto přípravků je spíše menší a projeví se při dlouhodobém a pravidelném podávání.

Močová inkontinence

Stresová inkontinence je obvykle důsledkem pozměněných anatomických poměrů v malé pánvi, a proto jsou možnosti jejího medikamentózního ovlivnění velmi omezené. Přesto je však třeba poukázat na zcela zásadní vý znam alfa-1 sympatomimetik (v močovém ústrojí člověka převažují recep tory typu alfa-1A) zvyšujících intrauretrální tlak – jedná se především o neselektivně působící midodrin. Během léčby se může objevit cefalea, palpitace, nevolnost, sucho v ústech, třes, arytmie, poruchy spánku či zvýšení systolic­kého tlaku. Účinná může být kombinace s estrogeny, a to za snížení samo volného úniku moče a signifikantního subjektivního zlepšení. Samotný me chanismus působení estrogenů však zůstává neobjasněn – hovoří se o možném senzitizujícím vlivu na alfa-1-receptory či zvýšení počtu epiteliál­ních buněk v uretře apod.

Tricyklická antidepresiva působí pozitivně na výtokový odpor v uretře a navíc snižují kontraktilitu močového měchýře (pravděpodobně inhibicí re-uptaku noradrenalinu na synapsích uretry). Podobně jako sympatomimetika jsou i tyto látky provázeny řadou nežádoucích účinků, patří sem především sucho v ústech, zácpa, hypotenze, rozostřené vidění, arytmie aj.

Hlavním terapeutickým cílem při urgentním typu inkontinence je obnovit volní kontrolu mikce cestou ovlivnění inervace. Vzhledem k bohatému zásobení parasympatickými vlákny je nasnadě využívání zejména parasympatolytik, a to se selektivitou k muskarinovým receptorům M3 a M2, která mají přímý spasmolytický účinek na hladký sval detrusoru močového měchýře i anticholinergní účinek při blokování muskarinového účinku acetylcholinu na hladký sval. Snižují tak kontraktilitu detrusoru močového měchýře i velikost a frekvenci kontrakcí močového měchýře a výši tlaku v močovém měchýři. Mezi zástupce patří oxybutynin, tolterodin, solifena cin, trospium, darifenacin či fesoterodin. Dále se používají blokátory kalciových kanálů, např. propiverin. Tyto látky inhibují vstup vápníku. Modulace nitrobuněčného vápníku v buňkách hladkého svalu močového měchýře způsobuje muskulotropní spasmolýzu. Antimuskarinové látky vzhledem ke svému mechanismu účinku způsobují většinou typické mírné až střední antimuskarinové účinky jako sucho v ústech, dyspepsii, zácpu a syndrom suchého oka. Je třeba je podávat s opatrností zvláště u starších pacientů, kde mohou být tyto nežádoucí účinky velmi zásadní. Tyto látky se nesmí podávat u pacientů s močovou retencí, závažnými gastrointestinálními poruchami, myasthenia gravis a glaukomem s úzkým úhlem a u pacientů, u kterých existuje riziko vzniku těchto stavů. Dále mohou zhoršovat průběh kardiovaskulárních nemocí, jako jsou hypertenze, arytmie či tachykardie.

Noční pomočování postihuje asi 5 % dětí do věku deseti let. Obyčejně se léčba zahajuje až u dětí starších pěti let. Kromě nefarmakologických způsobů léčby, kde zásadní roli hraje rodinné prostředí, se uplatňují látky desmopresin či některá tricyklická antidepresiva (amitriptylin, klomipramin, imipramin, dosulepin).

Erektilní dysfunkce

Erektilní dysfunkce patří k nejčastějším sexuálním dysfunkcím u mužů a je charakterizována neschopností dosáhnout nebo udržet během pohlavního styku ztopoření pohlavního údu. Příčiny erektilní dysfunkce jsou často psychogenní. Ve vyšším věku se uplatňují zejména organické příčiny, mezi něž patří poruchy cévního zásobení na podkladě aterosklerózy a dále lokální příčiny způsobené poruchou stavby a funkce kavernózních těles či deformací pohlavního údu. V případě psychogenně podmíněné erektilní dysfunkce je důležitá psychoterapie, která se může doplnit některými anxiolytiky. Často může být erektilní dysfunkce způsobena podáváním léčiv, například beta-blokátorů.

Z farmakologické terapie jsou dnes k dispozici vysoce účinné preparáty, které často bývají vzhledem k povaze onemocnění nabízeny i na černém trhu. Od používání yohimbinu se již upustilo pro výskyt četných nežádoucích účinků. K intrakavernózní či intrauretrální aplikaci se používá prosta­glandin alprostadil, který má výrazné vazodilatační působení a stimuluje hladkou svalovinu trávicího a urogenitálního ústrojí. Po uretrální aplikaci se účinek dostaví během 5–10 minut a přetrvává 30–60 minut, po intrakavernózní aplikaci se účinek dostaví do 20 minut a přetrvává 1–3 hodiny. Nežádoucí účinky plynou především ze způsobu lokálního podání, v případě systémových účinků je to zejména hypotenze s tachykardií. Tato aplikační forma však není příliš komfortní, a proto dnes hrají zásadní roli přípravky perorální, které byly zavedeny do praxe na konci 90. let. Tyto látky, sildenafil, tadalafil a vardenafil, specificky inhibují fosfodiesterázu typu 5 v corpus cavernosum, čímž zvyšují hladiny cyklického guanosinmonofosfátu, vedoucí k uvolnění hladkého svalstva v corpus cavernosum, což umožní přítok krve. Při erekci penisu či při sexuální stimulaci je uvolňován oxid dusnatý v corpus cavernosum, který aktivuje enzym guanylátcyklázu a tím zvyšuje hladiny cyklického guanosinmonofosfátu. Tyto látky tak nemají žádný přímý relaxační účinek na izolované lidské corpus cavernosum, avšak významně zesilují relaxační účinek oxidu dusnatého na tuto tkáň. Proto je k zajištění zamýšleného příznivého farmakologického účinku sildenafilu nutná sexuální stimulace. Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou bolesti hlavy, dyspepsie, oční poruchy, zduření nosní sliznice, závratě a zkreslení barevného vidění. Před zahájením jakékoli léčby erektilní dysfunkce by měl lékař posoudit kardiovaskulární funkce pacienta, protože sexuální aktivita s sebou nese jisté riziko srdečních příhod. Inhibitory fosfodiesterázy 5 mají vazodilatační vlastnosti, jejichž výsledkem je malé a přechodné snížení tlaku krve, což může vyvolat některé kardiovaskulární příhody. Tyto přípravky rovněž zvyšují hypotenzní účinek nitrátů. Proto by tyto přípravky neměli užívat muži se závažnými kardiovaskulárními poruchami, jako je nestabilní angina pectoris nebo závažné srdeční selhání. Sildenafil se pro své vazodilatační působení používá i v léčbě plicní hypertenze.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster