Detail hesla - Léčiva ovlivňující kostní metabolismus

Léčiva ovlivňující kostní metabolismus



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice

Osteoporóza se objevuje nečastěji u postmenopauzálních žen a u osob, které dlouhodobě užívají kortikoidy. Další rizikové faktory jejího vzniku jsou podváha, kouření, alkoholismus, snížená pohybová aktivita, pozitivní rodinná anamnéza či časná menopauza. Další sekundární příčiny vzniku osteoporózy, jako jsou např. hyperthyreóza, hyperparathyroidismus, osteomalácie či hypogonadismus musí být vyloučeny před započetím její léčby.

Základním léčebným opatřením u osob se zvýšeným rizikem vzniku os teoporózy je dostatečný příjem kalcia (min. 1–1,5 g denně) a vitaminu D. Nejčastěji se deficit objevuje u starších osob, které mají omezenou pohyblivost či jsou v institucionální péči. Dalšími důležitými opatřeními jsou správná životospráva a přiměřená fyzická aktivita.

Postmenopauzální osteoporóza je fyziologický děj, který však, zvláště u žen s genetickou zátěží či nesprávnou životosprávou, často vede k závažným komplikacím, jako jsou fraktury obratlů či kyčle. Estrogeny za fyziologického stavu tlumí kostní resorpci a podporují kostní novotvorbu. Pro překlenutí doby nástupu menopauzy se často podává hormonální substituční terapie (HST). Tato terapie může být použita i k léčbě osteoporózy, pokud jsou ostatní možnosti kontraindikovány či pokud je nedostatečná odpověď na jiné možnosti léčby. HST nemá být považována za první linii v prevenci osteoporózy u žen nad 50. let věku.

Základem terapie osteoporózy u postmenopauzálních žen jsou bisfosfonáty. Tato léčiva jsou absorbována do krystalů hydroxyapatitu v kostech, tlumí aktivitu osteoklastů a tím snižují kostní obrat a remodelaci. V léčbě osteoporózy se nejčastěji používají alendronát, risedronát či ibandronát. Byl prokázán jejich vliv na snížení vertebrálních i nevertebrálncíh fraktur. Dalšími indikacemi pro podání bisfosfonátů, jako jsou např. klodronát, pamidronát či zoledronát, je hyperkalcemie vzniklá v důsledku nádorového onemocnění, Pagetova choroba, osteolýza nebo destrukce kostí vyvolaná nádorovým onemocněním. Vzhledem k jejich velmi dlouhému biologickému poločasu (tyto látky jsou deponovány v kostech a uvolňují se v průběhu let) se mohou podávat jednou týdně až jednou měsíčně. Společnými nežádoucími účinky všech používaných bisfosfonátů je hypokalcemie a kromě bondronátu i renální insuficience, která může vzniknout jako důsledek vytvoření agregátů bisfosfonátů v krvi a jejich depozice v ledvinách. Dále se vyskytuje tzv. flu-like syndrom charakterizovaný zvýšenou teplotu a chřipkovými příznaky. Při perorálním podávání se často vyskytuje iritace jícnu a žaludku. Dalším velmi závažným nežádoucím účinkem je osteonekróza čelisti, která je velmi obtížně řešitelnou komplikací.

K léčbě osteoporózy se podávají rovněž selektivní modulátory estrogenních receptorů (SERM). Tyto látky (raloxifen, bazedoxifen) mají agonistické nebo antagonistické účinky v tkáních citlivých na působení estrogenů. Působí jako agonisté na kostní tkáň a částečně na metabolismus cholestero lu. Pokles koncentrací estrogenů po menopauze vede k významnému zvýše ní osteoresorpce, k úbytku kostní hmoty a zvýšenému riziku fraktur. U postmenopauzálních žen s osteoporózou snižují SERM výskyt vertebrálních fraktur, chrání kostní hmotu před dalším úbytkem a zvyšují denzitu kostního minerálu. Kromě nespecifických nežádoucích účinků se může vzácně objevit děložní krvácení a tromboembolické komplikace včetně plicní embolie.

Stroncium-ranelát je další možností v léčbě osteoporózy. Stroncium-ranelát zvyšuje kostní modelaci, stimuluje aktivitu osteoblastů a syntézu ko lagenu a snižuje resorpci kostí snížením diferenciace osteoklastů a resorp­č ní aktivity. V současnosti je použití této látky vyhrazeno specialistovi jako druhá linie léčby osteoporózy.

Použití kalcitoninu je rovněž zvažovánu u pacientů s osteoporózou, u nichž je kontraindikováno použití bisfosfonátů, či u pacientů s již patologickými zlomeninami. Kalcitonin je kalciotropní hormon, který inhibuje resorpci kostí přímým účinkem na osteoklasty. Jeho účinnost je poměrně vysoká, má i analgetický efekt a je zatížen mírným výskytem nežádoucích účinků. V současnosti se používá zejména lososí kalcitonin v intranasální či parenterální formě.

Dalšími možnostmi je použití parathormonu či jeho fragmentu teriparatidu. Parathormon je hormon produkovaný příštítnými tělísky a je hlavním regulátorem metabolismu kalcia a fosforu v kosti a v ledvinách. Fyziologické účinky parathormonu zahrnují stimulaci kostní novotvorby přímým působením na buňky tvořící kostní hmotu (osteoblasty), a tím nepřímé zvýšení střevní absorpce vápníku, zvýšení tubulární reabsorpce kalcia a vylučování fosfátů ledvinami. Teriparatid je aktivní fragment endogenního lidského parathormonu a je indikován u žen s postmenopauzální osteoporózou či u mužů s osteoporózou po selhání předchozí léčby či u pacientů s osteoporózou vyvolanou podáváním glukokortikoidů.

Vitamin D3 zvyšuje intestinální absorpci kalcia. Podání kalcia a vitaminu D3 působí proti zvýšení hladiny parathormonu, k němuž dochází následkem nedostatku kalcia a způsobuje zvýšenou resorpci kostí. Vitamin D3 a vápník slouží jako doplňky při léčbě osteoporózy u pacientů. Používá se rovněž při terapii teriparatidem.

Fluoridové soli patří mezi léky zvyšující novotvorbu kostní hmoty. Fluorid sodný je stimulátorem aktivity osteoblastů a snižuje osteoresorpci. Podávání fluoridů by mělo být provázeno adekvátní dávkou kalcia a vitaminu D.

J. Slíva, M. Votava

Převzato z
Slíva J., Votava M.
Farmakologie. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: MUDr. Martin Votava, Ph.D. MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.,

Design and code by webmaster