Detail hesla - Opalování - nebezpečí a ochrana kůže

Opalování - nebezpečí a ochrana kůže



Slovníková definice
není k dispozici

Plná definice
S ohledem na všeobecně známá rizika vyplývající z vlivu záření na organismus (15), je vhodné zajímat se o ochranu organismu a zejména kůže proti jeho působení. K tomu slouží zkoumání účinnosti ochranných faktorů včetně tzv. sunscreenů. Jako nejbezpečnější ochrana proti slunečnímu záření se běžně uznává a uvádí důkladné ošacení. Není však vždy dostatečnou ochranou (viz níže). Proto se staly v posledních letech sluneční filtry nezbytnou součástí našeho života. Pro splnění své funkce musí mít tyto vlastnosti:
a) chránit důkladně před UVB a UVA zářením
b) být samy vysoce bezpečné
c) mít takovou strukturu, která umožňuje použít je u kohokoli a kdekoli.

K důkladnější ochraně napomáhají pravidelná hlášení stavu ozónové vrstvy společně s hlášením doporučené hodnoty slunečního filtru (od dubna do srpna v podobě tzv. UV indexu) v mediálních sdělovacích prostředcích (rozhlas, noviny, televize). Těmto relacím lze vytknout pouze to, že informují o možnosti pigmentování po oslunění, což je zvláště v případě osob kožního typu I zavádějící.

Fotoprotekce


Lidská kůže jeví odchylky zejména pokud se týká barvy. Barva může být podmíněna prokrvením a pigmentem. Hlavní zbarvení zajišťuje pigment melanin. Dlouhodobým vývojem a nutností přizpůsobení se přírodním podmínkám vznikly geneticky dané rozdíly v pigmentaci. Na základě toho lze rozlišit tzv. fototypy. Jejich stanovení je možné po provedení pečlivé anamnézy (zjištění doby vzniku, trvání, intenzity a vzájemném poměru erytému a pigmentace). Na základě těchto údajů je zvykem rozdělit populaci na šest fototypů (typ I vždy zrudne a nepigmentuje, typ II zrudne a pigmentuje jen mírně, typ III zrudne zřídka a pigmentuje, typ IV nerudne a dobře pigmentuje, typ V Arabové a typ VI černoši). Pro běžnou středoevropskou populaci ale stačí 4 fototypy (tabulka 1).
Každému kožnímu fototypu přísluší minimální erytémová dávka (MED) – dávka záření schopná do 24 hodin vyvolat zřetelný zánět. MED je stanovena na základě velkého počtu měření prováděných u řady osob na dermatologických pracovištích celého světa.

Tab. 1 Přehled fototypů kůže
Typ pleti  Charakteristika pleti  Označení   Reakce na slunci spálení 
Zarudnutí kůže bez užití filtru po dobu



spálení  opálení
I  nápadně světlá, silné pihy, vlasy rezavé, oči modré  keltský typ  těžké bolestivé zčervenání  po 1–2 dnech olupování  5–10 min. 
II  lehce tmavší, pihy řídké, vlasy blond, oči modré, zelené, šedé  Evropan se světlou pletí  těžké bolestivé  malé s olupováním  10–20 min.
 III  světle hnědá pihy žádné vlasy tmavě hnědé, oči šedé, hnědé  Evropan s tmavou pletí  zřídka  mírné průměrné 20–30 min.
IV  hnědá „olivová“ vlasy tmavě hnědé oči tmavé středomořský  žádné rychlé silné  40 min.

Stanovení kožního fototypu
Kožní fototyp stanovujeme na základě dotazů na reakci kůže (erytém, pigmentace za 24 hodin) při první expozici slunečnímu záření za poledne v květnu či červnu po 45 až 60 minutách, což odpovídá asi trojnásobku MED 90–120 mJ/cm2 v podmínkách 20–30° severní šířky. Dotazy se týkají síly zarudnutí kůže po 24 hodinách a eventuální pigmentace v průběhu následujícího týdne. Na základě odpovědí zařadíme tázaného dle schématu uvedeného v tabulce 1. Přitom každému fototypu patří minimální erytémová dávka (MED), což je taková dávka světelného záření, která je schopna na kůži vyvolat zřetelný erytém za 24 hodin. Hodnoty MED jsou stanoveny pro různá pásma světelného záření řadou světových dermatologických pracovišť.

Přirozená fotoprotekce
Přirozenou ochranou proti slunci pro lidskou kůži je celistvá rohová vrstva a melanin. Ochrana se někdy přisuzuje i beta-karotenu, který se ukládá v podkoží, mírně v pokožce a antioxidantům nebo kyselině urokánové.
Kompletní rohová vrstva (str. corneum) obsahující proteiny (keratinové aminokyseliny: histidin, tyrosin, tryptofan aj.) je významným faktorem přirozené ochrany organismu vůči UV záření. Aminokyseliny fungují jako chromofóry a absorbují UV záření. Rohová vrstva část dopadajícího záření odráží, část absorbuje a část rozptyluje. Při nedostatku melaninu se vlivem záření automaticky zesiluje. Vzniká tzv. světelný mozol.
Melanocyty přítomné v bazální membráně tvoří melanin (feomallanin a eumelanin), jenž je prostřednictvím melanozomů přenášen do bazálních a suprabazálních keratinocytů. Melanin, který se usazuje nad buněčnými jádry, absorbuje UV záření a podílí se na jeho rozptylu. Současně je schopný pohlcovat volné radikály vznikající v kůži po UV ozáření.
Kyselina urokánová vzniká z histidinu a byla považovaná dříve za endogenní faktor normální epidermis. Zjistilo se ale, že kyselina urokánová se hromadí v kůži následně po UV ozáření.
Beta-karoten (11). Akumulace lipofilních karotenoidních pigmentů v podkožní tukové tkáni umožňuje, aby tento pigment rozptýlený v buňkách epidermis, dermis účinkoval jako membránový stabilizátor. Vychytává formy reaktivního kyslíku (singletový, 1O2,-OH), které vznikají pod vlivem UV paprsků. Jeho ochranné působení se ale nesmí přeceňovat. SPF lze ohodnotit maximálně číslem 5. Proti UVB nemá fotoprotektivní efekt.

Umělá fotoprotekce – základní pojmy
Hodnocení ochranného faktoru proti slunci umožňuje tzv. sluneční protektivní faktor SPF (= poměr MED u slunečním filtrem chráněné kůže a minimální erytémové dávky nechráněné kůže). SPF tedy udává, kolikrát déle může ošetřená kůže zůstat na přímém slunečním svitu proti kůži neošetřené. S vyšším číslem SPF je tedy ochrana pokožky lepší. SPF zajišťuje ochranu kůže proti vzniku pozdního zánětu. Před ostatním působením UV, jako je potlačení imunitních pochodů v kůži, předčasné stárnutí, karcinomy, maligní melanom, SPF nechrání. Hodnocení slunečních filtrů provádí v Evropě pravidelně skupina COLIPA (Comité de Liaison des Associations Européenes del’Industria de la Parfumerie de Produits Cosmetiques et de Toilette).

Ochranný faktor proti slunečnímu UVB záření
V posledních letech se doporučuje používání filtrů s vyšším SPF. Obyvatelé střední a severní Evropy musí používat vyšší SPF než lidé v jižní Evropě. Faktory s číslem vyšším než 20 a s ochranou proti plnému slunečnímu spektru (tzv. full sun spectrum protected) jsou nezbytné pro pacienty s tzv. fotodermatózami. Pro výběr správného SPF danému typu kůže a při očekávání určité intenzity slunečního záření jsou sestavené různé tabulky nebo „sluneční disky“ (obrázek 1). UVB zářením vyvolané spálení kůže je signálem vyjadřujícím stimulaci degenerativních změn postižené kůže s následnými změnami vedoucími až ke vzniku rakoviny kůže. Vědci se obávají, že vysoká hodnota SPF slunečních filtrů užívaných osobami v tomto pásmu vyvolá zvýšenou expozici UVA záření, jež také není bez rizika pro ozářenou kůži. Proto se v poslední době věnuje pozornost i ochraně proti UVA záření.


Obr. 1: Schéma Slunečního disku (Beiersdort/Hamburk) dle Schaudera


Faktor chránící proti UVA záření
Sluneční UV záření obsahuje asi 5 % UVB a 95 % UVA. Jejich poměr se mění během dne. Právě UVA přispívá ke vzniku pigmentací, fotoagingu, karcinomů kůže, možná i melanomu, vyvolává endogenní fotosenzitivitu u porfyrií stejně jako exogenní fototoxické nebo fotoalergické reakce. Fotodermatózy (polymorfní světelná erupce) a sluncem zhoršované dermatózy (subakutní lupus erytematodes) mohou mít na svědomí právě UVA paprsky. Na rozdíl od UVB působícího přímo na DNA, UVA působí nepřímo zrychlením tvorby škodlivých volných radikálů.
Sluneční záření může ovlivnit imunitní odpovědi. UV záření tlumí např. kontaktní alergii. Ukazuje se, že ochranný imunitní faktor (IPF) u komerčně vyráběných slunečních filtrů předchází imunosupresi vyvolané UV zářením. V případě kontaktní alergie mění odpověď kůže na alergeny. Pro rozvoj slunečních filtrů je vhodné sledovat i tumor ochranný faktor (TPF).

Ochrana kůže slunečními filtry
Sluneční filtry – tzv. sunscreeny chrání kůži před aktinickým poškozením. V některých zemích jsou považované za léky a jsou jako léky podrobované přísné kontrole (1). V evropských zemích jsou většinou hodnocené jen jako kosmetika, přidávají se do všech forem kosmetik (roztoky, gely, krémy, masti, rtěnky). Většina by měla chránit proti UVB záření. V poslední době se zvyšuje procento slunečních filtrů chránících proti UVB i UVA záření. Z kosmetického hlediska musí splňovat řadu dalších vlastností (zejména chemickou stabilitu při působení záření minimální schopnost dráždění kůže, minimální senzibilizace, mikrobiální čistota i smyslové vlastnosti, jako vhodné zabarvení a příjemná vůně aj.).

UV ochranné látky a problémy spojené s jejich používáním
Tyto látky jsou uváděné pod názvem sluneční filtry. Jsou to buď absorbující nebo odrážející látky (tabulka 2). UV absorbenty jsou chemické sloučeniny absorbující záření vlnových délek kolem 290–400 nm převážně odpovídajících za pozdní erytém (290–320 nm). Absorbenty prostřednictvím pohlcené energie převedou své elektrony ze základního energetického stavu do krátkodobě vyššího excitovaného stavu. Z něj se vracejí do základního stavu emitováním energie fluorescencí nebo zahřátím. Nejsou-li UV absorbenty fotostabilní, vznikají sekundární fotoreakce (fotoizomerizace, fotolýza, fotodimerizace) nebo vzniká tripletní stav molekuly a následně dojde k fotosenzibilizaci (19).
Existuje řada UV absorbentů, ale pro svoje vlastnosti (dobrý účinek, bezpečnost, rozpustnost a vhodnost použití pro kosmetické účely) je prostřednictvím European community regulatory authorities v Evropském společenství z 16 absorbentů UVB schváleno k užívání 9. Přehled UV absorbentů povolených v ČR (nařízení vlády č. 174/1998 Sb., které je v souladu s požadavky Evropského společenství) uvádí tabulka 3 (příloha č. 6 k nařízení vlády č. 174/1998).
Látky odrážející UV záření (fyzikální sluneční filtry – obrázek 2) jsou anorganické se širokým spektrem účinnosti. Ve spojení s chemickými absorbenty zvyšují SPF a snižují obsah chemických absorbentů. Používají se titanium dioxid (TiO2), méně často zincum oxid (ZnO) a zirconium oxid (ZrO2). Jejich účinnost závisí na velikosti a tvaru jejich částic. Většinou nemají tendenci penetrovat kůží, jsou chemicky i biologicky inertní, a proto nedráždí, nesenzibilizují a nepůsobí fototoxické a fotoalergické reakce. Z kosmetického hlediska příliš velké množství odrážející látky způsobuje lepkavost, špatnou roztíratelnost a kůži dává velmi nepřirozený, kosmeticky nepřijatelný, bledý vzhled. V poslední době se tyto vlastnosti díky zlepšené technice výroby též zlepšily. Z výše uvedených údajů lze vyvozovat, že fotoprotektivní účinek fyzikálních slunečních filtrů je po aplikaci na kůži okamžitý, zatímco absorbenty plně působí až za 15–30 minut po natření.


Obr. 2: Absorpční spektra jemných částic TiO aZnO



Tab. 2 Příklady UV ochranných látek tvořících skupinu slunečních filtrů


UV absorbující látky  UV odrážející látky 
UVB  – deriváty kyseliny skořicové – titanium dioxid

– deriváty PABA – zincum oxidatum

– deriváty kyseliny salicylové  – zirconium oxidatum
UVA  – deriváty benzofenonu – oxid železnatý a železičitý 

– deriváty dibenzoylmethanu – magnézium silikát a oxid

– deriváty kafru – kaolin

– deriváty hydantoinu (imidazolidiny) – baryum sulfát

Tab. 3 UV filtry povolené k užívání pro kosmetické účely nařízením vlády č. 174/ 1998
Č.  Chemická látka  Nejvyšší přípustná koncentrace v hm % 
1 kyselina 4-aminobenzoová  5%
2 N,N,N-trimethyl-4-(2-oxoborn-3-ylinen-methyl) anilinum methylsulfát  6%
3 3,3,5–trimethylcyklohexyl-salicylát (homosalat)  10%
4 2-hydroxy-4-methyoxybenzo-fenon (oxybenzon)  10%
5 2-kyano-3,3-difenylakrylová kyselina, 2-ethylester (oktokrylen)  10 % v přepočtu na kyselinu 
6 kyselina 2-fenylbenzimidazol-5–sulfonová a její sodné, draselné a triathanolaminové soli  8 % v přepočtu na kyselinu 
7 ethoxilovaný ethyl-4-amino-benzoát  10%
8 2-ethylhexylester kyseliny salicylové  5%
9 2-ethylhexylester kyseliny 4-methoxyskořicové  10%
10 isoamylester kyseliny 4-methoxyskořicové  10%
11 1-(4-tercbutylfenyl)-3-(4-methoxyfenyl)propan-1,3-dion  5%
12 3,3,-(1,4-fenylendimethylen)bis(7,7-dinetyl-2-oxo-bicyklo)-2,2,1) heptan-1–methansulfonová kyselina a její soli  10 % v přepočtu na kyselinu 
13 2-ethylhexyl-4-dimethylaminobenzoát  8%
14 2-hydroxy-4-methoxybenzofenon-5-sulfonová kys. a sodná sůl (sulisobenzon a sulisobenzon sodný)  5 % v přepočtu na kyselinu 
15 a-(2-oxoborn-3-yliden)toluen-4-sulfonová kyselina a její soli  6 % v přepočtu na kyselinu 
16 3-(4-methylbenziliden)-1-kafr  6%
17 3-benzilidenkafr  6%
18 4-isopropylbenzylsalicylát  4%
19 2,4,6-trianilin-(p-carbo-2-ethyl-hexyl-1-oxy)-1,3,5-triazin  5%
20 polymer N-((2 a 4-((2-oxoborn-3-yliden)methyl)benzyl) akrylamid 6%

Nejúčinnější a z hlediska kosmetického použitelné bývají koncentrace mezi 5–20 % TiO2 (0,03–0,12 mm) účinného hlavně v oblasti UVB nebo ZnO (1–3 mm) působícího spíše v oblasti UVA. Obě složky mohou být v sunscreenech společné k zajištění širokého spektra účinnosti těchto ochranných prostředků. Mikronizovaný ZnO je méně užívaný. Jeho transparentnost je ale ve viditelném světle vyšší, než je u TiO2 a optimální velikost jeho částic je rovněž vyšší (ZnO 100 nm; TiO2 10–90 nm), což v poslední době zvyšuje zájem o jeho využití. Lze použít i další fyzikální filtry – oxid železnatý (FeO 0,3–0,4 mm), oxid železičitý (FeO2), magnézium silikát (křemičitan hořečnatý – MgSiO2 0,4–0,7 mm), magnézium oxid (oxid hořečnatý), kaolin, baryum sulfát (síran barnatý). Mikronizovaný FeO je vhodný pro použití do barevných denních krémů a make-upů pro své červenohnědé zabarvení.
Cestou ke zlepšení ochranného účinku slunečních filtrů vůči UV je kombinace většího množství UV ochranných látek. To však působí problémy v oblasti bezpečnosti, použitelnosti a stability preparátů. Některé z chemických filtrů jsou navíc známé jako alergeny (zejména kyselina paraaminobenzoová – PABA a její deriváty). Známá je i skupinová přecitlivělost způsobená alergií na část jejich molekuly, která rozšiřuje možnost vzniku alergie i na další sloučeniny – (paraphenylendiamin, sulfonamidy, thiazidové deriváty, anestetika – benzokain a prokain).

Použitelné formy slunečních filtrů
Sluneční filtry se aplikují nejčastěji ve formě snadno roztíratelného mléka (o/v). Hydrogely prosté lipidů a emulgátorů jsou vhodné k prevenci tzv. „Mallorca akné“. Oleje používají dle údajů v literatuře rádi muži s kožním typem 3 a 4, kteří z kosmetického hlediska chtějí mít opálenou lesklou kůži.
Chemickou strukturou slunečního filtru, jak bylo řečeno výše, jsou dané jeho vlastnosti, tj. penetrace do kůže, rezistence proti vodě a SPF. Tyto vlastnosti mohou být ovlivněné ještě vhodnou galenickou formou – gel, emulze, přítomnost liposomů aj.
Aby nedocházelo ke změně kvality výrobku, přidávají se jako stabilizátory parabeny, které stejně jako UV filtry, emulgátory a vůně mohou vyvolat alergické, fotoalergické i fotodynamické reakce. Proto se trh snaží v poslední době rozšířit sortiment UV slunečních filtrů bez těchto přísad.

Rezistence na vodu
Odolnosti proti smývání vodou při koupání musí být věnována stejná pozornost jako ostatním vlastnostem. Při koupání a pocení dochází k poměrně rychlému smytí, resp. setření přípravků ručníkem, a tak k poklesu MED a eventuálně k vzestupu dermální UV senzitivity (1, 19). Proto byl vypracován test odolnosti smývání. Na základě dvou dvacetiminutových máčení kůže ošetřené sunscreenem v pitné vodě 23–32 °C teplé se hodnotí pokles SPF. Pokud nedojde k výraznému poklesu SPF, jedná se o výrobek, který může být označen jako „water-resistant“. Po delším provedení testu (4x po 20 minutách) může být, při zachování účinnosti SPF, výrobek doporučen jako „very water-resistant“ (dříve „water-proof“). Další hodnocení je založené na opakovaném sledování SPF ve 20minutových intervalech při 32 °C ve slané, sladké i chlorované vodě. Smývání výrobků nastává i pod vlivem mírně alkalických mýdel. Ke zvýšení odolnosti proti vodě se přidávají akrylátové a metakrylátové polymery umožňující lepší adhezi. Jinak se zdá, že stoupající vlhkost rohové vrstvy má vztah k poklesu SPF slunečního ochranného faktoru.

Hodnocení slunečních filtrů
Jako u kosmetiky, předpokládá se i u slunečních filtrů, že mají organoleptické vlastnosti pro dobrou snášenlivost, ale musí též plnit fotobiologická kritéria. Navíc mají splňovat nová kritéria farmakologická, farmakokinetická (perkutánní penetrace), biochemická (fotostabilita) nebo imunologická (ochrana Langerhansových buněk) (7).

Stanovení fotoprotektivních vlastností
Zásady hodnocení SPF z roku 1994 jsou stanovené mezinárodní komisí COLIPA a hodnocení je nyní standardizované. Přísnější podmínky ke schválení má v USA komise FDA (Food and Drug Administration), která posuzuje sunscreeny jako léky.
Hodnocené výrobky se podrobují sledování po stránce působení biochemického, histologického, biologického, stanovuje se ochrana proti infračervenému záření (IČ), ochrana proti povětrnostním podmínkám, kosmetická přijatelnost, farmakologické vlastnosti a samozřejmě fotoprotektivita a ochrana pro prevenci fotodermatóz, např. polymorfní světelné erupce (PLE).

Předpisy o slunečních filtrech
Všechny země uznávají potřebu ochrany proti škodlivému vlivu UV záření. V hodnocení výrobků (tzv. pozitivní listy) jsou značné rozdíly. USA, Kanada a Austrálie mají definované sluneční filtry jako léky a UV absorbéry i reflektory jako aktivní léčivé látky. Tento stav je založen na statutární definici léku: „ ... výrobku zamýšleném pro použití v diagnóze, léčení, zmírnění, léčbě nebo prevenci choroby u lidí ... a výrobky zamýšlené pro ovlivnění struktury nebo některé funkce těla …“. V evropských zemích jsou UV filtry zahrnuté do kosmetické kategorie – podle definice evropských direktiv uvedených v Annex VII, zahrnující též seznam povolených filtrů. Evropská definice pro UV filtry je následující: „Kosmetickými výrobky jsou některé látky – substance nebo přípravky určené pro kontakt s různými zevními částmi lidského těla ... se záměrem ... čistit je ... nebo ochránit je v případě udržení jeho dobré kondice“. Pro zařazení nové látky, jako UV filtru do tohoto seznamu, je nutné předložit návrh včetně detailní dokumentace o její účinnosti a toxikologickém profilu. Proces trvá několik let. Látka je nejprve zařazena do seznamu dočasně povolených UV filtrů. K registraci nových slunečních filtrů vyžaduje posuzující komise informace o akutní toxicitě, dermální absorpci, iritaci kůže a sliznic, kožní senzibilizaci, subchronické toxicitě (orální, inhalační), mutagenitě (bakteriální test in vitro na savčích buněčných kulturách), fototoxicitě a fotomutagenicitě (v případě UV absorbujících látek), eventuálně dostupné údaje o reakci u lidské kůže. Při značné dermální penetraci použitých chemických látek je nezbytné doplnit toxikokinetiku a teratogenitu, reprodukční toxicitu, karcinogenezi a genotoxicitu. Po uplynutí 3–5 let jsou znovu přehodnocené její vlastnosti a teprve pak může být zařazena na seznam trvale povolených UV filtrů. Vždy probíhá schválení Evropskou komisí. Legislativní proces je dokončený vydáním dodatku k základní kosmetické direktivě (Dir. 76768/EEC) závazné pro země Evropského společenství.
Současné požadavky pro testování účinnosti slunečních filtrů by měly již dnes být v zásadě stejné na celém světě. Avšak jako není stejné posuzování a hodnocení UV filtrů, nekorelují ani hodnoty SPF v USA a v Evropě. Reálným problémem je vývoj nových aktivních přísad, které musí jednotně vyhovovat rozdílům odlišných národních pravidel.

Stanovení účinnosti fotoprotekce
V posledních letech se snaží pracovníci kosmetického průmyslu ve většině zemí metody k měření a stanovení limitu SPF po dlouhém období diskusí sjednotit. Evropa a Japonsko zatím nemají horní limit SPF čísla stanovený, USA (FDA) v současné době navrhuje strop 30 (proti původnímu 60), Austrálie mění maximum z 15 na 30. K hodnocení účinnosti ochranného faktoru výrobku se v poslední době zavádějí i další hodnocení, např. spektrofotometrické nebo hodnocení přetrvávajícího tmavnutí pigmentu (PPD) aj. Praxe je ale zatím poněkud jiná. Např. výrobky z USA stále nesou označení SPF, neodpovídající číslu stanovenému metodou COLIPA v zemích ES. Pro dovoz do Evropy by měly být značené evropským značením.

Připomínky k používání slunečních filtrů
Používání slunečních filtrů by mělo být podporované vládními zdravotnickými institucemi s ohledem na prevenci důsledků vlivu záření včetně nádorů u dětí i dospělých.

Pravdivost tvrzení o SPF
Hodnota SPF používaného k označení slunečních filtrů je u některých výrobků nepřesná. Na vině je metodika testování a použitý světelný zdroj. Existují totiž rozdíly v měření ochranného faktoru při použití slunečního filtru proti slunci a nebo proti záření z xenonové lampy (modelu slunečního spektra). O možnosti rozdílu laboratorně zjištěného SPF s výsledným aktuálním účinkem při expozici slunečnímu záření se příliš neví. Podle Sayre a spol. (1) standardní výrobek vždy zajišťuje menší ochranu proti přirozenému slunečnímu spektru, než by skutečně měl plnit. Rozdíly v ochraně závisejí samozřejmě i na výšce slunce na obloze, pobytu ve vodě atd. Proto by měla výchova uživatelů směřovat k poučení, jak správně sluneční filtry používat.

Výrobci doporučují, aby se aplikovaly sluneční filtry během dne opakovaně a držely tak stabilní ochranu proti slunečním paprskům. Toto doporučení se týká používání nejen jednoduchých slunečních filtrů, které se snadno smývají, ale i současných výrobků vyráběných tak, aby setrvaly na kožním povrchu co nejdéle.

V našich podmínkách se při práci venku, při rekreaci doporučuje zdravým osobám používat filtr s SPF 15. V praxi ale řada uživatelů udává, že ochrana filtrem s takovým číslem nebyla dostatečná. Naše uživatele sunscreenů většinou nutí jen k jednorázové a v minimálním množství aplikované dávce vysoká cena výrobku. Šetrné mazání způsobuje, že filtr neposkytne dostatečnou ochranu. Norma COLIPA počítá s aplikací filtru v množství 2 mg/cm2, ale většina uživatelů aplikuje pouze 0,5–1,5 mg/cm2 sunscreenu. Tak může klesnou SPF až na třetinu z 15 na 5. Dalším problémem při aplikaci je nerovnoměrný kožní povrch, záhyby, vrásky nebo opomenutí aplikace do některých partií. Proto se má přípravek aplikovat alespoň dvakrát. Poslední výzkum prokázal, že u moderních „water-resistant“ přípravků se nejlepšího efektu dosáhne, pokud se po prvním namazání aplikuje druhá dávka po 20 minutách slunění.

Zásady správného ošetření UV filtry před sluněním:
• aplikovat volně na exponovaná místa 30 minut před sluněním
• zopakovat ošetření za 30 minut od prvního natření
• další opakování je potřebné na základě aktivity, kterou ošetřovaný vyvíjí (plavání, pocení, otírání ručníkem)
Filtry s SPF < 12 poskytují jen minimální ochranu.

Rizika používání sunscreenů

Možný deficit vitaminu D
Obava lékařů, že používání slunečních filtrů může vést k významnému poklesu vitaminu D a k riziku osteoporózy zejména u starších osob, je zřejmě neopodstatněná, protože hladiny vitaminu D v séru zůstávají u osob nad 40 let, používajících SPF 17 po celé roky, normální (1). K fyziologické přeměně vitaminu D v kůži stačí jen krátká, asi 1 hodinu v týdnu trvající expozice slunci při dostatečném příjmu potravin. Ohroženi jsou staří lidé, kteří slunce nemohou užívat a nebo černoši vzhledem k fotoprotekci melaninem.

Riziko fotoalergie
Obecně se tvrdí, že sluneční filtry způsobují fotoalergické reakce. Aktuální stanovení alergických reakcí je obtížné, protože postižené osoby nemusí být adekvátně vyšetřeny a řada postižených není odeslána na specializované pracoviště schopné takové speciální vyšetření provést. Takto neadekvátně provedené hodnocení pacientů nemůže odrážet aktuální stav výskytu fotoalergie v populaci (1). Příčinou alergie mohou být jednak vehikula, do nichž jsou sunscreeny inkorporovány a nebo samotný sluneční filtr (zvláště chemické, které chrání pohlcením světelné energie – deriváty PABA, cinamáty a benzofenony), stejně jako parfémy přidávané z komerčního hlediska, stabilizátory, přidávané kvůli blokování degradace výrobku a konzervancia.

Psychologická rizika používání sunscreenů
Uživatel sunscreenů může mít mylný pocit bezpečí při jejich používání, což vyplývá z toho, že při použití UV filtrů nedochází k erytému, a to umožňuje dlouhodobé slunění. Pacient má pocit, že k poškození kůže nemohlo dojít. V tom se ale mýlí. Výzkumy dokazují, že dávky nižší než erytémové, dlouhodobě atakují kůži a způsobují chronické aktinické poškození. Tyto potíže by mělo v budoucnu řešit stanovení imunitního a antikancerózního faktoru (ochranný imunitní faktor – IPF, tumor ochranný faktor – TPF).

Je fotodegradace slunečních filtrů problém?
Kromě kompletních blokátorů, jako jsou fyzikální filtry např. TiO2, jsou přísady k ochraně proti záření fotoaktivní molekuly. To znamená, že absorpce energie UV vede v molekule k alteraci slunečního filtru s následným uvolněním tepla, když se molekula slunečního filtru vrací do svého původního energetického stavu. Absorpce fotonů může vést i k výrazné fotodegradaci přísad. Tato degradace je malá u slunečních filtrů, jako je např. methoxycinnamát, oxybenzon, může však být závažná u slunečních filtrů obsahujících dibenzoylmethanové deriváty. Je jasné, že sluneční filtry musí být testované i z hlediska fotostability (1).

Použití slunečních filtrů pro ochranu patologických stavů kůže
Sluneční filtry chrání zdravou kůži před spálením a někdy brání i pigmentaci (záleží na výši čísla ochranného faktoru a na množství a typu paprsků, které filtr propustí). Jejich vysoké SPF je také důležité pro ochranu kůže u vitiliga, melasmatu nebo pooperačních hyperpigmentací. Pacienti s vitiligem používající blokátory, jako je dibenzoylmetan nebo tereftalyldien dicamphor sulfonovou kyselinu se nemusejí obávat špatného kosmetického výsledku vzhledem k jejich vysokému účinku, který zajistí, že nedojde k pigmentování vitiligem nepostižených míst a tím ke vzniku rozdílu v pigmentaci. Kůži je možné si chránit i před recidivou melasmatu. Použití širokého spektra slunečních filtrů je vhodné po chemickém peelingu nebo ošetření laserem k prevenci nežádoucích pigmentací.
Vysoké SPF slunečních filtrů by mělo účinně redukovat riziko spálení sluncem. Sluneční filtry pravděpodobně redukují vznik solární elastózy (1, 2). Je známé, že celoživotní opalování kůže slunečními paprsky je riskantní s ohledem na vznik spinaliomu. Je proto logické, že sluneční filtry by měly pomoci v prevenci vzniku karcinomů kůže. Množství aktinických keratóz, známých jako prekancerózy, se může při použití slunečních filtrů výrazně zmenšit. Z prací těchto autorů je jasné, že pravidelné užívání slunečních filtrů redukuje aktinické keratózy na minimum, a tím též i vznik spinaliomu. Výsledky studií sledujících vznik bazaliomu jsou velmi rozdílné. Předpokládá se, že vystavení slunci v dětství dává podnět ke vzniku bazaliomů ve středním věku.
Význam prevence melanomu slunečními filtry není rovněž jasný. Je známé, že počet melanocytárních névů je větší, protože expozice UV záření v dětství stimuluje vývoj névů. Předpokládá se proto, že široké spektrum slunečních filtrů může zabránit vývoji névů v dětství, a tím redukovat riziko vzniku melanomu. K ověření hypotézy je nutný další výzkum.

Zajišťují sluneční filtry prevenci imunosuprese?
Imunitní suprese může být vyvolaná expozicí UVB, a dokonce i některými vlnovými délkami UVA. Tato imunosuprese může být klinicky důležitá s ohledem na snížení rezistence k infekci. Odhaduje se, že přibližně asi 100 minut solární expozice v poledne v Itálii by mělo snížit rezistenci k infekci Listeria monocytogenes na zdravotně významnou míru. Při nepřítomnosti filtrů potlačí populaci Langerhansových buněk expozice 10–100 mJ UVB/cm2 na více než 2 týdny, což je významné pro potencionální imunologické poškození, např. při primární kontaktní senzibilizaci. Sluneční filtry mohou měnit toto působení. V pokusech na myších došlo např. při použití některých filtrů k redukci kontaktní senzibilizace po DNCB. Vliv imunosuprese po UV ozáření je evidentní u vzniku karcinomů kůže pacientů postižených xeroderma pigmentosum (XP) – neschopných opravy UV zářením poškozené DNA (7, 12, 13, 14, 21).
Opakovaně se demonstruje na zvířatech, že sluneční filtry chrání proti vzniku kožních karcinomů. Z těchto pokusů vyplývá, že spektrum ochrany slunečních filtrů proti erytému by mělo být stejné jako spektrum ochrany proti imunosupresi. Vyšetření zvířat i lidí (pozorování kontaktní alergie na DNCB u senzibilizovaných jedinců) dokázalo, že komerčně vyráběné sluneční filtry chrání proti imunosupresi vyvolané UV zářením.

Správné použití slunečních filtrů a jejich zneužívání
Charakteristiky ideálních slunečních filtrů nejsou definované. Avšak vhodné oblečení a odrážející nebo fyzikálně blokující filtry včetně silně naneseného TiO2, může být pravděpodobně nejlepší ochranou proti slunečnímu záření. Transparentní sluneční filtry s obsahem dibenzoylmetanu, methoxycinamátu, methylbenzylidénu, oktokrylénu nebo oxybenzonu, představují výborné přípravky s možností krytí proti UVB, UVA2, UVA1. Podle některých odborníků, by se měly tyto sluneční filtry aplikovat 2–3x ve větším množství, než je při stanoveném SPF doporučené. Důraz by měl být však kladen zejména na podporu vyhýbání se slunečnímu záření a používání více chránícího oblečení a klobouků. Takové opatření není drahé a nezpůsobuje nežádoucí reakce (1).
Zásadou pro užívání slunečního filtru je: na počátku a při vysoké intenzitě záření (moře, hory), u citlivé a neotužené pokožky, začínat s SPF 15–17 a postupně po vytvoření melaninové pigmentace lze snížit filtr na 12, výjimečně na 10. Další snížení je již pro kůži velmi riskantní.

Vývoj nových slunečních filtrů (absorbentů)
V poslední době je věnována pozornost novým přípravkům. Patří mezi ně absorbér UV syntetizovaný esterifikací kyseliny skořicové. Jeho základem je triglycerid vyskytující se v mazu, a proto je kůží dobře snášen. Silně absorbuje v UVB a částečně i v UVA2 oblasti. Oxidačně stabilní kombinace kyseliny trimetoxyskořicové a silikonu umožňuje vysokou rozpustnost této směsi v silikonové bázi a zlepšuje voduvzdornost. Není lepkavý a dobře chrání kůži. Výborný se zdá být UVA absorbér 4–tetra-butyl-4’-metoxydibenzoyl-metan. Mění ale svou barvu do žluta při tvorbě chelátu s kovem. Problém se výrobci pokoušejí řešit obdukováním absorbentu polymethylmetakrylátem s vysokou transparencí (1).

Vývoj nových UV odrážejících látek
Podle Stamatakise (1) existuje vztah mezi velikostí částic UV odrážejících látek a prevencí před působením UV. Z toho vyplývá problém vývoje nových fyzikálních filtrů, protože ve většině případů účinná velikost částic příslušné látky nevyhovuje kosmetickým požadavkům. Proto se hledal způsob, jak docílit lepších kosmetických vlastností filtru při zachování jeho účinnosti. Japonci vyvinuli nový TiO2 s částicemi vřetenovitě tvarovanými (0,12 a 0,03 mm), u nichž docílili vysokou ochranu proti UVA a UVB a přitom dobrou průhlednost. Další výzkum v této oblasti pokračuje.

Sluneční filtry – speciální výrobky
Na evropském trhu se vyskytují speciální výrobky vhodné pro senzitivní kůži, obvykle neobsahující (foto)alergeny nebo (foto)iritancia (chemické absorbenty, stabilizátory, emulgátory a vůně). Sluneční filtry pro děti se vyrábějí s přídavky rezistentními k vodě.

Lidé, kteří sportují, požadují, aby sluneční filtry chránily kůži proti vysýchání („zima a lyžování“) – přípravky jsou proto na bázi voda v oleji. V případě samoopalovacích krémů, jsou založené na bázi dihydroxyacetonu a často obsahují chemické absorbenty. Dihydroxyaceton, který reaguje s proteiny kožního povrchu a vytváří hnědé polymery, může zvýšit účinnost UVB a UVA slunečních filtrů, užívaných preventivně u PLE. Sluneční filtry (benzofenony) se mohou přidávat dokonce i do vlasových sprejů, aby redukovaly odbarvování a lomivost vlasů.

Pro prevenci Malorca akné se vyvíjejí hydrogely zbavené lipidů a emulgátorů. Pigmentační sluneční filtry obsahující zabarvující pigmenty jsou vyhrazené pro krytí a ochranu oblastí depigmentovaných u vitiliga. Pacienti s chronickými aktinickými dermatózami a exogenní fotosenzitivitou by měli užívat sluneční filtry s vysokým SPF, založené na jemnosti částic pigmentů bez stabilizátorů, emulgátorů nebo vůní. I když nejsou (foto)alergičtí na přísady a UV absorbenty, je u nich riziko vzniku (foto)alergie na tyto látky významné.

Oděv jako ochrana proti slunečnímu záření
Jednou z nejvhodnějších ochran proti slunečnímu záření by mělo být vhodné oblečení. Řada studií publikovaných v poslední době však ukazuje, že některé textilie poskytují jen malou ochranu proti UV záření. Ochrana textilií záleží na typu použitého vlákna, jeho skladbě, barvě, konečné úpravě, eventuálně přísadě specifického UV filtru.

Faktory ovlivňující UV ochranný faktor textilie
Prostup UV záření tkaninou je závislý na prostupu paprsků otvory mezi vlákny a samotnými vlákny textilie. Důležitými faktory jsou jakost tkaniny, typ vlákna, jeho barva, hmotnost, obsah vody a stárnutí vlákna (obrázek 3).
Jakost tkaniny. Hustota tkané nebo pletené látky je základním faktorem vysoké ochrany proti UV.


Obr. 3: Chování paprsků po dopadu na vlákna tkaniny a na tkaninu celou

Typ vlákna. Chemické struktury vláken determinují jeho absorpční vlastnosti. Rozdílné materiály mají různé absorpční spektrum a pohlcují paprsky o různé vlnové délce. Přirozená vlákna, jako celulóza, hedvábí a vlna zajišťují jen slabou ochranu proti UV. Mikrovlákna polyesteru a polyamidu obsahují jako přísadu vysoké množství TiO2 pigmentů, a tak zvyšují světelný rozptyl. Navíc v továrně vyráběná mikrovlákna jsou hustě tkaná. Bavlna vykazuje nejnižší ochranu proti UV záření, ale přináší největší komfort při nošení a je proto oblíbeným ošacením pro slunečné léto.

Barva. Světlé barevné látky propouštějí UV paprsky lépe než tmavé nebo živě barevné. Ke zlepšení UV ochrany by se měly přidat absorbéry. O látkách s maximální absorpční schopností v oblasti UV se hovoří jako o tzv. bezbarvých barvách.

Hmotnost. Větší hmotnost látky zvyšuje ochranu proti UV větší absorpcí.

Obsah vody. UV ochranný faktor mokrého oblečení je nižší než u suchého. Voda v prostorech mezi vlákny redukuje odrazovou schopnost tkaniny, kterou pak prochází více UV záření. U látky viskózové a hedvábí závisí UV ochrana na jejich hustotě. Stoupající hustota, zbobtnalá vlákna, menší prostory mezi vlákny zvýší ochranu proti UV.

Použití textilie a její stárnutí. UV ochranné faktory oblečení může změnit jejich užívání. Studie triček vyrobených z bavlny ukázaly, že ochrana proti UV stoupá po vyprání. Lehký stupeň sražení redukuje prostory mezi vlákny a zvyšuje UV ochranu.

Aby se zlepšila ochrana tkaniny proti UV záření, studují se nové absorbéry vhodné jako přísady do tkaniny, např. Solartex CEL pro UV ochranu bavlny a viskózy s maximem UV absorpce mezi 300–320 nm. Dalším absorbérem s vysokou účinností je Cibacron. Pro informaci konzumentů by měl v budoucnosti být UV ochranný faktor označen na etiketě textilií.

Závěr

Používání slunečních filtrů by mělo být dnes v souvislosti s rizikem zvýšeného působení slunečního záření, ale i umělých zdrojů UV záření, nezbytnou součástí ochrany pokožky proti jeho negativnímu působení. Sluneční filtry snižují riziko rychlého stárnutí kůže, poškození genetických informací na chromozomech a tím i kancerogenity, snižují potlačení imunitních změn včetně útlumu Langerhansových buněk. I přes jejich užívání se vytvoří v organismu dostatečné množství vitaminu D postačující k udržení správné osifikace zejména ve vyšším věku. Sluneční filtry jsou velkou pomocí i u pacientů postižených fototoxickými a fotoalergickými kožními i celkovými chorobami.

Měly by být důležitou součástí ochrany u profesí, kde jsou zaměstnanci vystaveni působení UV záření. Při jejich aplikaci by se měli uživatelé řídit výše uvedenými pokyny. Na druhou stranu je třeba říci, že jejich použití má i určitá rizika.

Milena Jirásková, Lubor Jirásek
Převzato z
Kolektiv autorů. Dermatovenerologie, dětská dermatologie a korektivní dermatologie 2006/07. Trendy v medicíně. Triton: Praha 2006
www.tridistri.cz

Autor: Redakce


Literatura:
1. Altmeyer, P., Hoffmann, K., Stücker, M.: Skin cancer and UV radiation. Berlin, Heidelberg, New York, Springer Verlag 1997, 1322 s.
2. Balin, A.K., Kligman, A.M.: Aging and the skin. New York, Raven Press 1988, 372 s.
3. Beitzen, R., Lambrecht, K.: Slunce a solária. Pouzarsport 1990, 48 s.
4. Cadi, R., Beani, J.C., Jacrot, M., Pinel, N., Amblard, P.: UV-induced squamous cell carcinomas in the hairless mouse. Acta Derm.Venereol. (Stockh), 71, 1991, s. 32–36.
5. Cerdá-Olmedo, E., Martin-Rojas, V., Cubero, B.: Causes of Cell Death Following Ultraviolet B and C Exposures and the Role of Carotens. Photochem. Photobiol., 64, 1996, 3, s. 547–551.
6. Coldiron, B.M.: Thinning of the ozone layer: Facts and consequences. J. Am. Acad. Derm., 27, 1992, s. 653–662.
7. Czernilewski, J., Vaigot, P., Asselineau, D., Prunieras, M.: In vitro effect of UV radiation on immune function and membrane markers of human Langerhans cells. J. Invest. Derm., 1984, s. 62–65.
8. Diffey, B.L.: The risk of skin cancer from occupational exposure to ultraviolet radiation in hospitals. Phys. Med. Biol., 33, 1988, 10, s. 1187–1193.
9. Emmett, E.A.: Phototoxicity and photosensitivity reactions. In: Adams, R.M.: Occupational skin disease. W.B. Saunders Company Harcourt Brace Jovanovich, Inc. 1990, s. 184–193.
10. Epstein, J.H., Grekin, D.A.: Inhibition of ultraviolet-induced carcinogenesis by all-trans retinoic acid. J. Invest. Derm., 76, 1981, s. 178–180.
11. Ettler, K.: Fotoprotekce kůže. Ochrana kůže před účinky ultrafialového záření. Triton 2004. 133 s.
12. Forbes, P.D.: Influences of UVA in experimental photocarcinogenesis. Eur. J. Derm., 6, 1996, 3, s. 223–224.
13. Frain-Bell, W.: Cutaneous photobiology. Oxford, New York, Tokyo, Oxford University Press 1985, 244 s.
14. Granstein, R.D.: Evidence that sunscreens prevent UV Radiation-Induced immuno-suppression in Humans. Arch. Derm., 131, 1995, s. 1201–1204.
15. IARC monographs on the evaluation of carcinogenic risks to humans. Solar and ultraviolet radiation. IARC Lyon France, 55, 1992, 316 s.
16. Jirásková, M., Jirásek, L.: Sluneční záření a jeho působení na kůži. Pracovní lékařství, 52, 2000, 2, s. 90–95.
17. Shi, W., Cui, T., Sigel, G.H.: A novel method for preventing solar ultraviolet radiation induced skin cancer. Laser in Dermatology and Tissue Welding, 142, 1991, s. 62–71.
18. Stádník, B., Jirásková, M.: Passive protection capabilities of selected sunscreen materials against the carcinogenic UV-solar radiation. Optica Applicata, XXIII, 4, 1995, s. 281–288.
19. Stádník, B., Jirásková, M.: Experimental study of remittance spectra o healthy human skin. Optica Applicata, XXVI, 2, 1996, s. 135–142.
20. Tronnier, H., Kockott, D., Meick, B., Hani, N., Heinrich, U.: Zur in vitro-Bestimmung des SPF. Parfümerie und Kosmetik, 77, 1996, 5, s. 326–329.
21. Whitmore, S.E., Morison, W.L.: Prevention of UVB-Induced Immunosuppression in Humans by a High Sun Protection Factor Sunscreen. Arch. Dermatol., 131, 1995, s. 1128–1133.



Přiložené soubory
  • Obr. 3 - Chování paprsků po dopadu na vlákna tkaniny a na tkaninu celou - Prohlédnout
  • Obr. 2 - Absorpční spektra jemných částic TiO aZnO - Prohlédnout
  • Obr. 1 - Schéma Slunečního disku (Beiersdort/Hamburk) dle Schaudera - Prohlédnout
Design and code by webmaster