Detail hesla - Hemofilie u dětí

Hemofilie u dětí



Slovníková definice
Geneticky podmíněné onemocnění projevující se poruchou srážlivosti krve, jež se navenek projevuje chorobnou krvácivostí – krevními výrony do svalů či kloubů a omezenou schopností organismu zastavit krvácení.

Plná definice

Historie

Nejstarší známá zmínka o nezvyklém krvácení, po němž zemřel na následky banálního úrazu jakýsi chlapec, se objevuje v díle arabského lékaře Albukasise na přelomu 11. a 12. století. První moderní pojednání sepsal a v roce 1803 publikoval John Conrad Otto pod názvem „Zpráva o sklonu ke krvácivosti v některých rodinách“. Zcela jasně už popsal základní rys: dědičnost a projev pouze u mužů. Vysledoval rodokmeny postižených rodin po mateřské linii zpět až do roku 1720. Samotné slovo hemofilie poprvé použil Švýcar Hopff v roce 1828. V roce 1937 Patek a Taylor zjistili, že vše ovlivňuje jistá součást krevní plazmy, kterou nazvali antihemofilický globulin. V roce 1944 Pavlosky položil základ pro rozlišení faktoru VIII a IX, tudíž dvou odlišných forem hemofilie. První pokus o léčbu popsal v roce 1840 Samuel Lane v časopise Lancet. Zjistil, že pooperační hemofilické krvácení se zmírnilo po podání čerstvé krve. V první polovině padesátých let minulého století se začala využívat na základě objevů krevní plazma, užívala se dokonce i zvířecí. Roku 1965 izolovala Judith Poolová koncentrovaný faktor VIII a začal se používat tzv. kryoprecipitát, který oproti plazmě podstatně zmenšil podávaný objem, ovšem se zachováním účinnosti. Během následujících deseti let vznikly lyofilizované koncentráty, které už je možné skladovat doma v běžné ledničce. R ekombinantně připravené faktory (rFVIII/IX) byly vyvinuty v 90. letech 20. století.

Dědičnost

Přenáší se ve formě vadné alely na chromozomu X, jde tedy o onemocnění gonozomálně recesivní. Postihuje téměř výhradně muže, protože není příliš pravděpodobné, že by se sešly dvě vadné alely. Respektive na celém světě bylo dosud popsáno pouze několik žen s tímto onemocněním. Žena s jednou vadnou alelou je přenašečkou. Muži nemohou být skrytými přenašeči, jsou buď nemocní (v tom případě jsou všechny jejich dcery přenašečky a všichni synové zdraví – za předpokladu, že matka nebyla přenašečkou), nebo zdraví. Nejznámější dědičná linie vznikla díky britské královně Viktorii. Než v roce 1901 zemřela, stačila osudové geny předat svému osmému potomkovi, synu Leopoldovi. Ten trpěl častými krváceními a psalo se o nich i v britských odborných časopisech. Leopold zemřel na krvácení do mozku v jednatřiceti letech. Ještě osudovější bylo dědictví jejích dcer Alice a Beatrice, které rozšířily onemocnění do královských rodin Německa, Španělska a Ruska. Nejproslulejším se stal příběh ruské carské rodiny, kam zanesla poškozený gen německá princezna a vnučka královny Viktorie, Alexandra Fjodorovna. S carem Mikulášem II. měli syna Alexeje, velmi těžkého hemofilika.

Řádově ve 30 % případů se ale hemofilie objeví nově, mutací genů, aniž by bylo zjištěno dědictví po předcích. Výskyt onemocnění v populaci je: u hemofilie A 1/10 000 obyvatel a u hemofilie B 1/60 000 obyvatel. V ČR je registrováno cca 900 pacientů (s hemofilií A 750, s hemofilií B 120), které sdružuje Český svaz hemofiliků, národní členská organizace Světové hemofilické federace ( World Federation of Hemophilia – WFH) a Evropského hemofilického konsorcia ( European Haemophilia Consortium ).

Klinický obraz hemofilie

Hlavním klinickým projevem onemocnění je krvácení, jehož rozsah a intenzita jsou závislé na hladině deficitního faktoru. Podle tíže deficitu koagulačních faktorů rozdělujeme hemofilie do tří klinických forem: těžká: < 1 %, středně těžká: 1 – 5 % a lehká forma: > 5 %.

Devadesát procent krvácivých epizod u hemofilických pacientů představuje krvácení do kloubů a svalů.

Kolenní a loketní klouby jsou vzhledem ke své relativní nestabilitě a kombinované rotačně-úhlové zátěži postiženy nejčastěji. Klinickou známkou krvácení je bolest následovaná otokem a fixací kloubu ve flexním postavení.

Následkem recidivujících krvácení dochází k synoviální hypertrofii, k dalšímu krvácení a poškozování kloubního aparátu, destrukci synovie, chrupavek a kostí s ireverzibilním funkčním a anatomickým poškozením.

Diagnostika hemofilií

Pro stanovení diagnózy a tíže onemocnění je nutné přímé vyšetření hladiny deficitních koagulačních faktorů FVIII a FIX.

Pro diagnostiku hemofilie je důležité provedení podrobné anamnézy (osobní a rodinná anamnéza krvácení, hlavně z matčiny strany).

Z diferenciálně diagnostického hlediska je nutné vyloučit hlavně von Willebrandovu chorobu, jiné vrozené defekty koagulačních faktorů, případně získaný inhibitor FVIII. Součástí diagnostiky hemofilií je i DNA analýza genů pro FVIII a FIX, důležitá nejenom pro objasnění rozsahu a lokalizace genetické poruchy, ale i pro stanovení přenašečství a zejména pro prenatální diagnostiku plodů rizikových matek.

Terapie hemofilie

Léčba koncentráty FVIII/IX se zahajuje při prvním krvácení a podává se při všech dalších krváceních v průběhu celého života.

Hlavním cílem terapie pacientů s hemofilií je p revence a léčba krvácení, předcházení a léčba komplikací souvisejících s hemofilií (hemofilická artropatie, inhibitor FVIII/FIX). Základem léčby pacientů s hemofilií je promptní, dostatečná substituce chybějících (defektních) koagulačních faktorů, přičemž dávkování je závislé na hladině deficitního faktoru u pacienta, cílové hladině, které chceme dosáhnout, a typu krvácení. V terapii hemofilie lze používat jen vysoce čištěné a protivirově ošetřené koncentráty plazmatického původu (pFVIII/IX) nebo

koncentráty rekombinantně připravené (rFVIII/IX). Vzhledem ke zvýšenému riziku vzniku inhibitoru při střídání koncentrátů FVIII/FIX je doporučováno koncentráty neměnit. Zajištění

operačních výkonů a léčby komplikací je nutné provádět jen na vysoce specializovaných pracovištích.

Léčebným postupem volby je domácí terapie, jejímž cílem je zajistit co nejrychlejší léčbu vzniklého krvácení. U části (zejména dětských) pacientů s těžkou a středně těžkou formou hemofilie je indikována profylaktická terapie, která má za cíl zamezit opakovanému krvácení a tím i sekundárnímu postižení zejména nosných kloubů.

Převzato z
Bayer M., ed.
Pediatrie - lékařské repetitorium. Praha: Triton 2010
http://www.tridistri.cz


Autor: Redakce


Literatura:
Colvin BT et al. European principles of hemophilia care, Haemophilia 2008; 14: 361–374
Bojar M et al. Metodický návod o komplexní péči o nemocné s hemofilií a dalšími poruchami hemostázy. Čj.: PKP/2-2713-1. 4. 1992
Materiály Národního hemofilického programu

Design and code by webmaster