Detail hesla -

Perikarditida akutní



Slovníková definice
Akutní zánět epi- a perikardu různé etiologie, projevující se bolestmi na hrudi, klinickými a laboratorními známkami zánětu, nevýraznými biochemickými projevy poškození myokardu, někdy perikardiálním třecím šelestem a charakteristickými změnami EKG.

Příbuzná hesla: Perikarditida konstriktivní

Plná definice

Etiologie a patogeneze

Jde o zánětlivou reakci perikardu a epikardu na různé podněty: virovou infekci, poškození myokardu nebo perikardu (infarkt myokardu, postperikardiotomický syndrom), přestup bakteriální infekce z okolí, renální selhání.

Klin. obraz a dg.

Dominuje obvykle bolest na hrudi, která má dvě komponenty: jednak stálý »tupý tlak« v širokém rozsahu za hrudní kostí, podobný bolesti při infarktu myokardu; jednak »pleuritické« obtíže. Tlaková bolest bývá větší v poloze vleže než vsedě. Zhoršuje se v závislosti na hlubokém dýchání, kašli nebo na rotačním pohybu v hrudní páteři (pleuritická komponenta). Bolest trvá několik hodin, ale i několik dnů. Diagnóza se opírá o charakteristické subjektivní obtíže, nález perikardiálního třecího šelestu při auskultaci srdce (trvajícího někdy jenom několik hodin, jindy dny) a nález na EKG. Typické jsou elevace ST úseku ve všech svodech s výjimkou svodu V 1 a aVR. Elevace nebývají velké, přetrvávají obvykle déle než 24 h, k inverzi vlny T dochází teprve při ústupu elevace úseku ST. Známky poškození myokardu (zvýšení plazmatických hladin CK a CK-MB, zvýšení hladin troponinu) bývají nevýrazné (lehce nad horní hranicí normálu), ale mohou přetrvávat i několik dnů. Projevy zánětu (horečka, leukocytóza, zvýšení hodnoty CRP) závisejí do značné míry na etiologii perikarditidy. Echokardiografie je překvapivě málo užitečná: u většiny nemocných zjistíme jenom nediagnostické zmnožení perikardiální tekutiny.

Dif. dg.

Důležité je odlišení akutního infarktu myokardu (AIM), protože trombolýza (indikovaná u AIM) je u perikarditidy kontraindikována. Rozlišení je třeba provést v iniciální fázi onemocnění, a je proto nutno vycházet z EKG záznamu. U AIM nejsou současně elevace ve svodech frontální roviny (II, III a aVF) a roviny transversální (zejména V 2 , V 3 , V 4 ). U perikarditidy nebývá v žádném ze svodů výrazná elevace úseku ST (Pardeeho vlna)

Idiopatická akutní perikarditida

Je nejčastěji projevem virového onemocnění, ale asi u poloviny nemocných virózu ani sérologicky neprokážeme. Asi u třetiny pacientů je v předchorobí (10-14 dnů) horečnaté onemocnění. Na počátku perikarditidy bývají současně s rozvojem bolesti horečky. Počet leukocytů ani sedimentace erytrocytů nejsou pro diagnózu přínosné, posun doleva a výraznější zvýšení CRP svědčí spíš proti diagnóze. V diferenciální diagnóze je třeba myslet na perikarditidu při systémovém onemocnění, která má však bohatší laboratorní nález a výrazně zvýšenou FW. V terapii jsou postačující nesteroidní antiflogistika.

Perikarditida provázející akutní infarkt myokardu

Viz heslo Komplikace akutního infarktu myokardu.

Perikarditida po poškození myokardu

Postperikardiotomický syndrom po kardiochirurgických operacích, eventuálně Dresslerův syndrom po akutním infarktu myokardu. Jde o recidivující perikarditidy, objevující se za 1-4 týdny po onemocněních provázených poškozením myokardu a přítomností krve v perikardiální dutině. Jsou důsledkem hypersenzitivní reakce na antigen epi- nebo perikardiální tkáně. Terapeuticky jsou efektivní nesteroidní antirevmatika.

Hnisavá perikarditida

Komplikuje obvykle závažná infekční postižení struktur bezprostředně souvisejících s perikardem: infekce mediastina při onemocněních jícnu, absces chlopenního prstence u infekční endokarditidy nebo purulentní onemocnění pleury. Bývá výrazná leukocytóza nebo posun doleva a výrazně zvýšená hladina CRP. Nezbytně nutná jsou ATB zaměřená proti mikroorganismům vyvolávajícím základní onemocnění.

Uremická perikarditida

Provází ledvinnou nedostatečnost s výrazným zvýšením plazmatických hladin dusíkatých katabolitů (hladina kreatininu je obvykle vyšší než 500 µmol/l). Perikardiální tekutina bývá zmnožena, někdy značně. Terapeuticky je hladiny dusíkatých katabolitů nutno normalizovat opakovanou hemodialýzou. Terapie závisí na etiologii onemocnění.

Jiří Kvasnička

Převzato z

Horký K, ed. Lékařské repetitorium. Druhé vydání. Praha : Galén 2005, s. 442–443.

www.galen.cz


Autor: Galén

Design and code by webmaster