Detail hesla -

Diabetes mellitus



Slovníková definice
Metabolické heterogenní onemocnění se společným charakteristickým rysem - chronickou hyperglykémií, která způsobuje typické pozdní komplikace.


Plná definice

Diabetes je ve většině zemí řazen do endokrinologie. Ojediněle stejně jako u nás jde o samostatný specializační obor – diabetologii. Počet diabetiků je takový, že péči o ně nelze realizovat ve specializovaných ambulancích a nutné je zapojení především praktických lékařů. V poslední době se objevil i nový pohled na toto onemocnění – jako na chronické cévní onemocnění, provázené hyperglykémií. Nejčastější komplikace diabetu jsou skutečně nemoci cévní a také na kardiovaskulární onemocnění umírá většina diabetiků.

Diagnózu diabetu stanovíme podle glykémie buď náhodně odebrané během dne, nebo přesněji nalačno nebo při tzv. orálním glukózovém tolerančním testu (tabulka 1).

Tab. 1: Diagnóza diabetu

1. Glykémie > = 11,1 mmol/l

A. náhodná + klasické symptomy

B. ve 120. minutě o-GTT – orálního glukózového tolerančního testu s podáním 75 g glukózy

2. Glykémie > = 7,0 mmol/l nalačno

Diabetes se stává na celém světě závažným sociálním a ekonomickým problémem. Ve vyspělých zemích, kam patří i Česká republika, je postiženo diabetem kolem 7 % obyvatel (latentně možná až 10 % obyvatel) a jeho výskyt se stále zvyšuje. Během života onemocní diabetem dnes každý třetí Čech.

Diagnostika diabetu musí být provedena za definovaných podmínek po 3 dnech standardní diety a lačnění nejméně 8 hodin. Vymizení či zlepšení diabetu po redukční dietě je známo, naopak osoby s normální glukózovou tolerancí mohou po agresivních redukčních dietách či hladovce zhoršit svou glukózovou toleranci. Pro diagnózu diabetu je důležité, že k hyperglykémii během života došlo. Řada nemocných – i s ohledem na společenské hodnocení závažnosti diabetu – běžně uvádí: „Cukrovku jsem měl, ale už ji nemám“. Z psychologického hlediska je možné nemocného při tomto tvrzení nechat. Jednoznačně však máme před sebou jedince, který je celoživotně diabetikem, který si zlepšil kompenzaci po adekvátní léčbě. Podobný význam má anamnéza tzv. gestačního diabetu u žen.

Klasifikace diabetu

Diabetes mellitus (cukrovka neboli postaru úplavice cukrová) je doživotní, avšak léčitelná choroba. Je to chronické etiopatogeneticky heterogenní onemocnění, jehož společným rysem je hyperglykémie a které má různé klinické formy. Každá z nich má rozdílnou etiologii, klinické projevy a průběh. Společná je komplexní porucha metabolismu s hyperglykémií.

V roce 1936 byly poprvé dokumentovány dvě formy klinického diabetu, inzulin-senzitivní diabetes (později inzulindependetní a ještě později tzv. 1. typ) a inzulin-insenzitivní diabetes (později non-inzulindependetní a ještě později tzv. 2. typ) Teprve v 50. letech minulého století pomohla možnost stanovit imunoreaktivní inzulin v séru odhalit základní patofyziologické rozdíly mezi dvěma hlavními formami diabetu. Pacientům s inzulin-senzitivním diabetem chyběl vlastní inzulin úplně v důsledku zničení všech Langerhansových ostrůvků pankreatu Pacienti s diabetem 2. typu byli inzulinrezistentní a měli inzulinu jen relativní nedostatek.

Distribuce glykémie nalačno v populaci není dvojvrcholová a definice diabetu je dána dohodou, glykémie ohrožené a již skutečně diabetické populace se kontinuálně posouvá od 5,6 mmol/l k hodnotě nad 7 mmol/l a diagnóza je dána pouze definicí. Patogenetické děje zmíněné v dalších kapitolách přitom progredují postupně bez objevení nových jevů při přesáhnutí hranice 7 mmol/l.

Kritérium glykémie nalačno a glykémie druhé hodiny orálního glukózového tolerančního testu nemusí být ve shodě. U některých pacientů předchází diabetu porušená glukózová tolerance u jiných spíše porušená glykémie nalačno.

Dnes dělíme diabetes na následující typy:

Diabetes 1. typu viz samostatné heslo.

Diabetes 2. typu viz samostatné heslo.

Diabetes typ LADA viz samostatné heslo.

Gestační diabetes viz samostatné heslo.

Diabetes MODY je vzácná skupina geneticky determinovaných onemocnění, která jsou obvykle provázena mírnou hyperglykémií a nevyžadují léčbu inzulinem.

Pankreatogenní diabetes viz. samostatné heslo.

Sekundární diabetes při endokrinopatiích provází asi polovinu případů akromegalie, vyskytuje se běžně při Cushingově syndromu, glykoregulační porucha provádí často hypertyreózu, Connův syndrom.

Diabetes při malnutrici se vyskytuje v rozvojových zemích, vyžaduje obvykle inzulinoterapii a je vázán na těžkou proteinoenergetickou malnutrici.


Autor: Prof. MUDr Štěpán Svačina, DrSc., MBA

Design and code by webmaster